Osudová

Vjenováno Tatrance...

V podzimní depresi přemýšlím o slunci
jak ztráceje se světu mává nám
a my napospas zimnímu spánku měníme si čas.

Jak v podzemní garáži, zdá se mi ráno
a petrolej místo elektriky, sex místo romantiky
dvouhodinovka podvádění místo matematiky.

Jsem aktérem bolestných her
ale nemůžu si pomoct, seš nebezpečně skvělá
vysvlečen z těla piju tér

Hlavně nenápadně, potichu, šeptej!
Jsi má osudová, možná je to klišé
Klidně se mě zeptej, dostaneš slova z plyše

Zabořeni do medvídků bojíme se probuzení
a tak blouzníme, trpíme šťastnou nespavostí
Ale ráno bejvá ke zbláznění
s kocovinou bez radosti.

Tak pardón za tenhle pokus o poezii
jak o překot snažím se ti něco říct
a nevím jestli je to dobře, nevím jestli žiji
bez tebe to nejde, vyju na měsíc

---