Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKÝ ZÁVOD NA KOLECH-4
11. 07. 2008
1
4
1928
Autor
fungus2
Část čtvrtá závěrečná
Mne i ostatních závodníků se zmocnil pocit, že tenhle závod jedeme za trest. Pan Bělásek seděl stále na korbě dodávky a přes amplion nás povzbuzoval i nám nadával.
„Do pedálů pořádně šlápněte a o vítězství se poperte!“ zarecitoval nám. Přitom mi neunikla ta skutečnost, že na silnici proti nám jedou ti závodníci, co ve zmatku při startu vyjeli opačným směrem.
„Vy jedete správně! Sešikujte se a rozrazte jejich řady!“ vykřikl do megafonu pan Bělásek, kterého chytl bojový zápal.
„Na množství nehleďte a všechny pobijte!“ křičel na nás přes amplion, ale závodníci v proti sobě jedoucích pelotonech se chtěli vyhnout. Dopadlo to tak, že po obou stranách silnice se všichni srazili. Já se kupodivu z nikým nesrazil, ale vjel jsem do telefonní budky, v jejímž vnitřku následoval náraz do telefonního přístroje. Poté se mne zmocnil pocit, že se nacházím v kolmé poloze a držím v ruce sluchátko. Lehce otřesený jsem do přístroje vložil kartu. Vytočil jsem jakési číslo, abych za chvíli uslyšel ve sluchátku něčí hlas.
„Halo, halo, nevím co se stalo, ale všechno se mi v hlavě zamotalo,“ řekl jsem do sluchátka.
„Co to melete člověče?“
„Melu, melu, snad do cíle živý dojedu.“
Muž pak zavěsil, zatímco kolem silnice vládl naprostý zmatek. Dva vyděšení závodníci se vzdalovali na dvojkole, co vzniklo při jejich srážce. Jiní využívali chaosu a prchali pryč, přičemž na ně pan Bělásek křičel, že jsou sportovní dezertéři.
Byl jsem mezi těmi, kterým bylo souzeno závod absolvovat až do hořkého konce. Pan Metráček se rozhodl pro netradiční doping. Na řídítka si přimontoval klacek, na jehož druhém konci byl připevněn věnec buřtů. Sliny se mu zbíhaly a on díky jim se dostal do čela pelotonu a před něho. Brzo se však ozval štěkot a zanedlouho sjel ze silnice pronásledován smečkou psů. O únik se náhle pokusil pan Štaflík, což se však nelíbilo panu Potápníkovi. Ten se snažil nenápadně odpálit harpunu a zasáhnout zadní kolo pana Štaflíka. Hrot harpuny však trefil jeho zadnici. Poté se ozval řev, po němž ke zdravotnímu středisku směřovala žíznivá čára v podání zuřivě šlapajícího pana Štaflíka, za nímž běžel křečovitě se za harpunu držící pan Potápník.
Do toho všeho nám pan Bělásek oznámil, že dojde na čas ke změně počasí, aby nebylo tak nudně jednotvárné. Vzápětí sídlištní vynálezce pan Pokustón začal vyrábět umělou mlhu. Poněkud to však přehnal, protože se dala opravdu krájet. A brzo jsem si uvědomil, že nejedu po silnici. Napovídala tomu ta skutečnost, že jsem několikrát narazil do kmenu stromů. A při následném rozplynutí mlhy mi na řídítkách seděl vyděšený hajný pan Veverka. Současně mému sluchu neuniklo podezřelé bzučení a letmý pohled na nosič mi prozradil přítomnost vosího hnízda. Můj následný příjezd do prostoru startu a cíle vyvolal všeobecný úprk. Mnozí vzali útokem nedaleký plavecký bazén, jiný zase naskákali do popelnic a nebo také do vnitřku zrovna projíždějícího popelářského vozu. Mně se podařilo ukrýt v mrazícím boxu v hypermarketu a když vosy odlétly, tak jsem za drkotání zubů vyvrávoral ven. Pobodaní lidé od vos svou pozornost z nějakého důvodu soustředili na mne a já jsem za chvíli byl nucen ujíždět před nimi na kole. Oni však také nasedli na kola a sídlištěm se vzápětí prohnal peloton, který opět přes megafon povzbuzoval pan Bělásek.
„Do pedálů pořádně šlápněte a o vítězství se poperte!“ zarecitoval nám. Přitom mi neunikla ta skutečnost, že na silnici proti nám jedou ti závodníci, co ve zmatku při startu vyjeli opačným směrem.
„Vy jedete správně! Sešikujte se a rozrazte jejich řady!“ vykřikl do megafonu pan Bělásek, kterého chytl bojový zápal.
„Na množství nehleďte a všechny pobijte!“ křičel na nás přes amplion, ale závodníci v proti sobě jedoucích pelotonech se chtěli vyhnout. Dopadlo to tak, že po obou stranách silnice se všichni srazili. Já se kupodivu z nikým nesrazil, ale vjel jsem do telefonní budky, v jejímž vnitřku následoval náraz do telefonního přístroje. Poté se mne zmocnil pocit, že se nacházím v kolmé poloze a držím v ruce sluchátko. Lehce otřesený jsem do přístroje vložil kartu. Vytočil jsem jakési číslo, abych za chvíli uslyšel ve sluchátku něčí hlas.
„Halo, halo, nevím co se stalo, ale všechno se mi v hlavě zamotalo,“ řekl jsem do sluchátka.
„Co to melete člověče?“
„Melu, melu, snad do cíle živý dojedu.“
Muž pak zavěsil, zatímco kolem silnice vládl naprostý zmatek. Dva vyděšení závodníci se vzdalovali na dvojkole, co vzniklo při jejich srážce. Jiní využívali chaosu a prchali pryč, přičemž na ně pan Bělásek křičel, že jsou sportovní dezertéři.
Byl jsem mezi těmi, kterým bylo souzeno závod absolvovat až do hořkého konce. Pan Metráček se rozhodl pro netradiční doping. Na řídítka si přimontoval klacek, na jehož druhém konci byl připevněn věnec buřtů. Sliny se mu zbíhaly a on díky jim se dostal do čela pelotonu a před něho. Brzo se však ozval štěkot a zanedlouho sjel ze silnice pronásledován smečkou psů. O únik se náhle pokusil pan Štaflík, což se však nelíbilo panu Potápníkovi. Ten se snažil nenápadně odpálit harpunu a zasáhnout zadní kolo pana Štaflíka. Hrot harpuny však trefil jeho zadnici. Poté se ozval řev, po němž ke zdravotnímu středisku směřovala žíznivá čára v podání zuřivě šlapajícího pana Štaflíka, za nímž běžel křečovitě se za harpunu držící pan Potápník.
Do toho všeho nám pan Bělásek oznámil, že dojde na čas ke změně počasí, aby nebylo tak nudně jednotvárné. Vzápětí sídlištní vynálezce pan Pokustón začal vyrábět umělou mlhu. Poněkud to však přehnal, protože se dala opravdu krájet. A brzo jsem si uvědomil, že nejedu po silnici. Napovídala tomu ta skutečnost, že jsem několikrát narazil do kmenu stromů. A při následném rozplynutí mlhy mi na řídítkách seděl vyděšený hajný pan Veverka. Současně mému sluchu neuniklo podezřelé bzučení a letmý pohled na nosič mi prozradil přítomnost vosího hnízda. Můj následný příjezd do prostoru startu a cíle vyvolal všeobecný úprk. Mnozí vzali útokem nedaleký plavecký bazén, jiný zase naskákali do popelnic a nebo také do vnitřku zrovna projíždějícího popelářského vozu. Mně se podařilo ukrýt v mrazícím boxu v hypermarketu a když vosy odlétly, tak jsem za drkotání zubů vyvrávoral ven. Pobodaní lidé od vos svou pozornost z nějakého důvodu soustředili na mne a já jsem za chvíli byl nucen ujíždět před nimi na kole. Oni však také nasedli na kola a sídlištěm se vzápětí prohnal peloton, který opět přes megafon povzbuzoval pan Bělásek.
KONEC
4 názory
aby bylo jasno, ten sídlištní vynálezce se mi líbil. ten je právě v první polovině toho ostavce;)
:D je to jako taková dlouhá zkouřená básnička. jen v tom posledním odstavci do začalo od půlky ušatět.
v první půlce třeba ten sídlištní vynálezce. škoda že verne nenapsal nějakej román o idylickém vědeckém komunismu:)
*