- Ještě hlt bych prosil. -

  „Ne, už ti to dnes stačilo.“

  - Nestačilo! -

  „Ale no tak! Vždyť zítra je taky den.“

  - Já nechci čekat do zítřka, ksakru. Když mám zrovna slinu… -

  „Nebudu se s tebou přít. Dobře víš, že jsem ti nikdy nic neodmítla, protože tě nade vše miluji. Nicméně pro dnešek končíme.“

  - Podivná láska, když mi upíráš to, co nyní potřebuji ze všeho nejvíc! -

  „Neupírám, miláčku. Jen velmi dobře vím, kdy máš dost. Ta chvíle teď nastala.“

-          Zvládám to přece bez problému. -

„Já vím, ale buď rozumný. Nikdo jiný ti to přeci nevypije.“

 - Ještě hlt. -

  „Ne.“

 - Jenom jeden, poslední, malinkej. -

  „Ne. Už jsem řekla.“

 - Prosím. -

  „Jsem rozhodnuta.“

 - Prosím, prosím. -

  „Opravdu nemá smysl to dál zkoušet.“

 - Prosím, prosím, prosím. -    

  „Neškemrej.“

 - Krucinál! -

  „A nezlob.“

 - Já ale jinak zaručeně neusnu. -

  „Usneš. Znám přesně tvoji denní dávku a již mě drahnou dobu přesvědčuješ, že právě spánek je to, co ti chybí.“

 - Ničíš mě. -

  „Přestaň prosím s takovými řečmi, nedokážeš si ani představit, jak mne zraňují. Tvé zdraví je pro mne ta nejdůležitější věc na světě.“

 - Asi ne, když mi odmítáš dát… -

  „Nech toho!“

 - To zrovna! Vezmu si sám! -

  „Přestaň!“

  „U…uáá…uáááááááh!“

  „No, no. Ššš. Půjdeme spinkat. Ššš…“ odvětila maminka, zahalila ňadro, vetkla do maličkých durdících se úst dudlík a s tou nejněžnější péčí uložila drobečka zpět do postýlky.