Jouda

Než jsem ho spatřil....

Bylo krásné letní ráno. Nic v tu chvíli nenasvědčovalo tomu, že by se nad naši školu měly náhle zatáhnout mraky. Šel jsem si klidně po chodníku, první školní den, nevěděl jsem co mě čeká. Tamhle projelo auto, tam zase mňoukala kočka a jinde zas kdosi venčil ratlíka...

1.mezihra:

Těsně před školou se zatáhl strašlivý až chorobně mrazivý stín, že by se člověk strachu v žilách nedořezal a nad tím vším se ještě povznesl vítr, který zvedl všechno listí, vytáhl všechen ten bordel, o který tu celé prázdniny nebyla nouze.

Poté, co se vkolébal do třídy:

Ten stín přeci jen nebyl matnou představou mé mysli. Vždycky říkám, že když si přepálíte víno na kořalku, nemůžete se z pár panáku vožrat. Tohle ale byla zkutečnost. Musel mít nejmíň dva metry. Jestli jsem si někdy připadal malé.....tak teď jsem si připadal ještě menší. Posadil se stejně jako já do první lavice, avšak blíže oknu. Jako literát jsem si okamžitě vytáhl poznámky a učinil jsem krátký výbor z jeho šťavnatých leč do množství sporých hlášek. (seš jouda, to je tajný, jo, ne...). Za pár dní už jsem se přestal Martina bát.  Paní profesorka češtiny zřejmě také: Martine, co to děláte, to si nemůžete takhle prohlížet třídnici, když zapisuji, to je úřední dokument.

I ostatní lidi ve třídě už opustil brzy strach, který byl z Martinova vražedného pohledu všudypřítomný. I pančelky, jak říkal profesorkám, se leckdy odvážily Martina napomenout. Nutno však dodat, že ze začátku měla respekt i paní němčinářka. Nyní pár rad jak se ubránit, když ho potkáte na ulici: Zdrhejte co nejrychleji to půjde a ani se neohlížejte, nesnažte se ho zastrašit. Jestli si někdo totiž myslí, že umí krhavý pohled, neviděl mého černě oděného spolužáka Martina "Joudu" Zichu. Nesnažte se dát na odpor, neboť se minimálně o sobě dozvíte, že jste jouda.

2.mezihra:

Martin si píše omluvenky a sám si je podepisuje. Já ještě sedmnáctiletý jen přihlížím. VYPADALO TO ASI TAKHLE:

nevolnost

nevolnost

nevolnost

zaspal

nevolnost

nuda

pěkná nuda

atd.....

Všechno si podepsal, jako nějaký King, a on to byl bezespotu king, protože profky mu nekladly odpor, když jim říkal "pančelko."Od té doby si na něj dávám pozor hlavně v obraně. Jednou nebyl v tělocviku, a hned jsem vyhráli 18:2. Vždy když slyším Hee ehm, vím že Martin je blízko. Ano. Jeho autotita záží v naší třídě svým černým světlem už nějakou dobu.

Vzkaz od Martina: Všem kdo čtete tento napínavý medailonek: -------------------------joudové!-------------------------------