Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAUTOGRAMIÁDA
09. 10. 2006
0
0
1913
Chceš vědět, co mám v kapse? zeptala se, aniž by jinak dala najevo, že si všimla Ivanova příchodu. Husík otázku vztahoval na sebe a Ivan taky, oba se přišourali celí lační a nahlíželi do kapsáře. Obyčejné kapsy Vltavěnce nestačily, našívala si na svoje poklady do zástěr zvláštní skrýše, byly pořád plné všech možných zajímavostí a tajily neuvěřitelná, většinou sladká tajemství.
– Cože, tohle? Žvejkačku nemáš? protáhl Ivan zklamaně.
– Malý ryby, taky ryby. Žvejkačky sou přepych a z nouze čert žere mouchy, vyprskla uraženě.
Mlčeli. Ivan si sedl na zem ke kolovratu a vychytával Husíkovi blechy. Pak vytáhl hodinky, otevřel stříbrný plášť a potopil do nich obličej.
– Tik-tak, tik-tak… Takhle utíká život, povídal Theo… Možná. Ivan kromě hodin neslyšel nic.
– Pojď se mnou na pohřeb! uhodil, když Vltavěnka pořád mlčela.
– Na funus? Co tě nemá! Já mam pohřeb tady, podivej!
Vltavka ukázala do kraje ze stráně dolů. Nad strží se shromáždilo
už celé mračno ne snad několika desítek, ale několika
set špačků. Štěbetali na celou Ždáň a jako na povel vzlétali a zapadali do korun stromů. Vltavěnka věděla, že ještě párkrát
zakrouží a zmizí za vrchem na západě. Byla smutná.
– Loučej se víc s tebou, nebo s ptáčnicema, co myslíš?
A když neodpověděla, zaškemral znovu:
– Pojď se mnou radši na pohřeb!
– Kdo??
– Nemám zdání. Ale krásně hrajou…
Úsměvné i dojemné příběhy Hely Fediové, legendární Vltavěnky ze Ždáně, které přináší první část románu, nás zavedou do světa Vltavěnčina dětství s koloritem starých žižkovských domů a ulic, v nichž všestranně nadaná, ale duševně poněkud nezralá Hela vyrůstala se svérázným otcem, despotou a nebetyčným škudlilem. Celým jejím štěstím však byla řeka. Na Ždáni, nedaleko bývalých Svatojánských proudů žila od raného mládí až do své smrti.
Druhá, dosud nepublikovaná část, je román v románu, velmi citlivý a podmanivý
text odhalující okolnosti vzniku Vltavěnky, autorčiny pochybnosti a otázky, které autorčinu práci provázely.
Knihu lze vřele doporučit každému, kdo má rád dokumentární a memoárovou
literaturu a zároveň se nechce ochudit o všechny atributy krásné prózy. Vltavěnka se v tomto druhém, rozšířeném vydání vrací ke čtenářům v roce, kdy by se Hela Fediová dožila stých narozenin.
Blanka Kubešová se narodila v roce 1944 v Praze v rodině lékaře a prošla řadou příležitostných zaměstnání. Po emigraci v srpnu 1968 začala psát nejprve drobné texty, později debutovala v nakladatelství 68 Publishers prózou Deník Leošky Kutheilové, v níž zaznamenala absurdnost i úzkost života 50. let. Od té doby už pero nepustila, je autorkou osmi knih a televizních scénářů a divadelních her. Její beletristické práce vycházejí ze zázemí psychologické prózy. Ústředními postavami, kterým věnuje porozumění a sympatie, jsou většinou autentičtí hrdinové, svérázné, neopakovatelné osobnosti z okraje společnosti, prožívající jedinečnost svých lidských osudů a snažící se včlenit do složitého soukolí společenské morálky. Žije doma i v cizině, píše články i fejetony do Lidových novin, Českého rozhlasu, Tvaru, Listů a dalších periodik.
Cena knihy 300 Kč
Stačí to oddělit normální nadpisem. Jakože: Tady začíná a tady končí úryvcek z knihy. Tady začíná a tady končí oficiální upoutávka. A tohle jsem psala já. To by bohatě postačilo. Podobně jako je rozdíl mezi "Cena 300" a "Cena knihy 300"
Jarmila Moosová Kuřitková
09. 10. 2006Jarmila Moosová Kuřitková
09. 10. 2006
Nešlo by třeba nějak odlišit, co je z knihy a co od jinud? Čeho se týká ta cena? Atd.