Na chatě3

Helenka ucítila na zadku studenou gumu tenisky a břicho se ji stáhlo
očekáváním... teď to opravdu začne...
Než se stihla tato myšlenka pořádně usadit, tak to skutečně začalo.

První silná rána ji zasáhla zespoda pravou půlku a nadvakrát se do ní
štiplavě zakousla. Poprvé v okamžik nárazu a podruhé, když klouzavě
pokračovala směrem nahoru.
Helenka opravdu nenáviděla, když ji Petr takhle vyplácel, protože místo toho,
aby její zadeček využil celou svojí masu na to, aby absorboval tvrdý
náraz, tak právě naopak "uskočil" a při cestě zpět se opět setkal s
nepříjemnou podrážkou tenisky.

Helenka hned u první rány zasykla a rychle zamrkala, když jí do očí vběhly
slzy. "Žádné slzy!!!" vyčinila si v duchu, ale to už čelila další ráně a
tak vztek na sebe samu zmizel dřív, než se stihl skutečně objevit v plné
míře.
Druhá rána nebyla o nic slabší a tak Helence uniklo tiché "sss...auu"

Petr naštěstí nepokračoval a místo toho volnou rukou jemně masíroval obě
půlky, dokud bolest nepřešla.

Tlak v Helenčině podbřišku rostl, ...takhle to měla ráda.

Další dvojice ran rychle za sebou zasáhla uvolněný zadeček, ještě dříve, než si
Helenka uvědomila, že konejšení přestalo, ale vzápětí levačka opět zkušeně
zaháněla pálení.

Helenka přestala vnímat všechno kolem a konečně se plně oddala kombinaci
výprasku a něžné masáže. Zavřela oči a s absolutní důvěrou v Petra se
nechala unášet kouzelnou atmosférou. Chata pro ni zmizela, dokonce i pokoj
samotný, čas přestal být důležitý a jediné co jí vyplňovalo vědomí byla
teplá dlaň na zadečku, galop splašeného srdce, mix jejich společné vůně a
jeho klidný dech v silném kontrastu k přerývavosti dechu jejího.

Petr ucítil změnu. Helenka se konečně plně uvolnila a cele se oddala jeho
vedení. Jeho vzrušení narůstalo astronomickou rychlostí a zřetelně cítil,
jak se mu penis v bermudách tvrdě zarývá do Helenčina břicha, ale věděl taky,
že Helenka potřebuje ještě čas a tak se snažil ovládnout se a nemyslet na to, co
by nejraději okamžitě udělal. Postupně prodlužoval mazlící pauzy a
proměnlivě snižoval intenzitu pálivých ran.
Z Helenčiných úst teď čím dál, tím častěji uniklo slastné zasténání, místo původního
bolestného zasyknutí, a Petr zřetelně viděl, že i její vzrušení se blíží
vrcholu.

Bylo to už dávno, co při hlazení opustil výhradně oblast jejího zadečku a
teď mělo přijít zakončení.

Jemně jí odhrnul vlasy z obličeje a slabě za ně zatáhnul, aby přinutil Helenku
zaklonit hlavu a získal tak její pozornost.
"A teď závěrečná pětice miláčku." zašeptal.
Nezdálo se, že by ho Helenka vzala na vědomí, protože oči měla stále ještě
blaženě zavřené, ale Petr věděl, že je to jen zdání a Helenka na tradiční
poslední pětici čeká stejně jako on sám.
Skutečně, jakmile pustil její hlavu a naposled pohladil svítivě rudý
zadeček, tak se Helenka prohnula v kříži a prdelku vystrčila ještě výše. Petr
se zhluboka nadechl a v rychlém sledu vysázel na vyklenutou prdelku pět
silných ran.
Hlasité staccato rezonovalo v malém pokoji a Helenka zatínala zuby, aby
vydržela dnešní poslední nápor bolesti, který ji však nakonec vrhnul do
nekonečného víru vnitřní bouře. Petr odložil nepotřebnou tenisku a s
úsměvem a pocitem dobře vykonané práce pozoroval Helenčiny slastné křeče.

Jeho vlastní vzrušení už nešlo dlouho odkládat. Jakmile se Helenka uvolnila,
slezla z Petrova klína a zadívala se mu dlouze do tváře.
Beze slova se usmál a jeho oči ji ujistily o tom, že chce totéž co ona.

Přetáhla si rychle tričko přes hlavu, zatímco Petr dělal totéž a pak se
mu vrhla kolem krku. Petr byl o kousíček rychlejší a tak stihl stáhnout své
bermudy alespoň na půl žerdi, než mu na prsou přistála Helenka a zatlačila ho
do postele. Rychle se převrátil a s ústy zaneprázdněnými Helenčinými rtíky se
jednoruč, způsobem za který by se nemusel stydět ani Hudini, zbavil bermud
docela a ...

A pak se s Helenkou věnovali k tomu o čem gentleman mlčí.

Byla už hluboká noc, když se Petr zasněně díval do Helenčiny pokojné tváře,
zatímco její hruď se pravidelně zvedala.
Petr přes ni opatrně, aby ji neprobudil, přetáhl lehkou přikrývku, kterou
při svém skotačení skopli úplně dolů, až k nohám postele. Helenka se v
polospánku zavrtěla a převrátila se levé rameno, zatímco její volné vlasy
lechtaly Petrův biceps.
V slabém světle, které dovnitř vnikalo nezatemněným oknem jí pohlédnul do
tváře a volnou rukou upravil neposedné pramínky vlasů, které kaskádovitě
spadaly na polštář a zakrývaly jí čelo.
Než i on usnul, tak ji políbil na špičku nosu a tiše zašeptal: "Miluju
tě"

Helenka jenom spokojeně zavrněla a před očima jí začal probíhat další sen.