Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePOŠŤÁKOVO RÁNO
01. 08. 2008
0
2
2361
Autor
fungus2
Inspirováno skutečností.
5:00-Probudil jsem se a s hrůzou zjišťuji, že je ráno. Další šok je způsobem tím, že je pracovní den a já musím do práce. I když mám už vrávorání v rozespalosti po bytě nacvičené, tak narážím do křesla. Snídaně mi vůbec nechutná. Panáčkujícím pískomilům v kleci dám také něco dobrého. V autobuse klimbám a za zívání vystupuji na zastávce před poštou. Ta budova se mi čím dál víc nelíbí.
6:00-Vcházím do haly. Už je na ní dost kolegů-bláznů, kteří jako já začátek pracovní doby v 7:00 ignorují. Letmý pohled do klece, ve které se nachází moje pracoviště, mi prozrazuje přítomnost velkého počtu zásilek. Jsem naštvaný a jako obvykle si zanadávám. I ostatní nadávají jako tradičně. Kdybychom si ty naše nadávky nahrály, tak bychom si je mohly každé ráno v práci pouštět.
7:00-Začala oficiálně pracovní doba. Na hale však spousta pracovníku stále není přítomna. Typický jev, na který si museli zvyknout i vedoucí. Poté začalo velké očekávání jestli všichni, co mají přijít, dorazí. Mohla by to být reality show s názvem-Možná přijdou zaměstnanci do práce. A někteří opravdu nedorazí. Naštvané tváře vedoucích v kanceláři jen dokreslovaly blbou atmosféru na poště. Každé zazvonění telefonu je k smrti vyděsilo. Protože se děsili toho, že uslyší někoho z pracovníku, jak jim oznamuje, že na jeho příchod nemají čekat. V několika případech se opravdu z telefonního sluchátka ozvaly hlasy zaměstnanců. A v kanceláři už vedoucími cloumá nasran..st Brzo stejně naladění budou i ti, které čeká díky tomu rozebírání rajónů.
7:30-Zvoní mi mobil. Na display se mi objevuje jméno mého kolegy. Zmocní se mne zlé tušení. Vzápětí slyším jeho hlas. Hned poznám, že je v podnapilém stavu. Pořádně mu nerozumím. Přesto pochopím, že mi říká, že je totálně na šrot a že dneska nedorazí. A abych to sdělil vedoucím. Kráčím se zachmuřenou tváří do kanceláře vedoucích. Z ní jsou slyšet hlasité a rozčílené hlasy. Ty patřily těm, kterých se týkalo rozebírání rajónů. Při mém příchodu hádka vrcholí. Některým by se hodil kýbl na vyteklé nervy. Seřvaní vedoucí s protaženými obličeji sedí v cigaretovém kouři u stolu a jen tupě zírají. Když jim sdělím, co mi kolega zavolal, tak to vypadá, že dostanou infarkt.
8:00-Na hale to vře. Někteří vztekle hází se zásilkami, jiní do nich kopou a nadávají jako špačci. I mne se týká rozebírání, a tak i moje ústa vypouštějí nadávky. Současně někteří zaměstnanci vykřikují, že zítra nepřijdou a hodí se marod. Říkají to pořád ti stejní a následující den jsou stejně k vidění na hale. V ní se mísí hluk, výkřiky a jiné podivné zvuky. Vedoucí radši nevycházejí z kanceláře.
8:30-Skládám a nebo spíše házím naštvaně jako všichni ostatní kolegové zásilky do úložního prostoru dodávky. Spoustu zásilek, jenž jsou adresované lidem do bytů, se ani nepokusím doručit. Mnozí tuhle skutečnost neustále nahlas opakují. Připadají mi jako kafemlejnky v lidské podobě.
9:00-Vyjíždím z dodávkou narvanou po střechu zásilkami. Bude to šílené hledat jednotlivé zásilky v tom obrovském množství. Přemýšlím, kolik stížností na mne v blízké době přijde kvůli nedoručování. Bylo jich už v minulosti dost a ještě určitě v budoucnosti bude. Hlavně, abych neměl extremní přesčas a přišel ještě za světla domu. Tuším, že zítřek bude velmi podobný dnešku.
2 názory
sem čekal asi něco hodně originálního, ani nevim proč, mi tohle zas tak ani nepřišlo, skusim asi žejo něco jinýho teda eště