Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKY V LETADLE-2
08. 08. 2008
0
0
1668
Autor
fungus2
Část druhá
Vyděšenost lidí ve startujícím letadle se stále zvyšovala. A to oprávněně.
„Za chvíli budeme ve vzduchu, ale bude to napínavé. Zjistil jsem, že startuji z přistávací dráhy a zrovna nějaké letadlo jde na přistání. Držte mi palce a kdo může, tak ať se modlí!“ ozval se z reproduktorů hlas pana Vrtulky. To mělo za následek sborový výkřik všech přítomných. I já jsem vykřikl, ale to bylo hlavně z toho důvodu, že letadlo prudce začalo stoupat. Já jsem se stále totiž nacházel na klíně vyděšeného pana Metráčka, který se snažil uklidnit pojídáním buřtů. Ta skutečnost, že díky prasklým bezpečnostním pásům nejsme připoutání, měla za následek naše překulení se přes opěradlo sedačky. Vzápětí nám oběma bylo souzeno postupně dopadnout do klína všech, co seděli v řadě za námi.
„Slezte ze mě! Rušíte mě při novinářské práci!“ rozkřikl se sídlištní pisálek pan Kachna. Tomu pan Metráček dopadl do klína, přičemž stále jedl. Já jsem se zdárně zachytil rukama za nějaké výstupky nad sedadly a měl jsem perfektní výhled na všechny.
„To si nemůžete sednout!? Kopete mě do hlavy!“ osopil se na mne pan Bláha, sedící vedle pana Kachny.
„Já jsem v takové poloze, že si sednou prostě nemůžu,“ odpověděl jsem mu.
„Hlavně ať se neotevřou ty dvířka, za který se držíte! Tam jsem si dal zavazadlo!“
Já jsem ony dvířka neotevřel, ale nějakým řízením osudu mi zůstala v rukách. Zatímco na pana Bláhu za jeho výkřiku dopadlo zavazadlo, tak já jsem se přemístil na konec letadla. Do stěny už přede mnou narazil pan Metráček. A to mělo za následek, že stěna nevydržela nápor. A za ohromného rachotu jsme se oba dva ocitli na WC.
„Vážení cestující. Oznamují vám s radostí, že start se úspěšně povedl. Ke srážce nedošlo, i když to bylo o metry. Přeji vám příjemný let. Brzo uvidíte své sídliště z ptačí perspektivy!“ ozval se opět z reproduktorů pan Vrtulka.
Mezitím mi bylo v záchodové místnosti dost těsno. Ke svému překvapení jsem zjistil, že sedím zaražen v záchodové míse a na hlavu mi dopadla splachovací nádržka. Záchod současně začal splachovat, což jsem pocítil na své zadnici. Také mi neunikla ta skutečnost, že nikde není pan Metráček. Díra ve stěně však dávala tušit kudy se dostal z letadla. To už pasažéři začali křičet, že vidí někoho se snášet na padáku k zemi. Byl to on, přičemž stále jedl a vůbec si nevychutnával sídliště z ptačí perspektivy. Vzápětí moje snaha o vyproštění se ze záchodu skončila jeho vyrváním se z podlahy. A jelikož pan Vrtuka pilotoval letadlo podivným způsobem, tak jsem vzápětí za táhlého výkřiku projel na záchodové míse uličkou mezi sedadly. A ti, co kráčeli naštvaní k pilotní kabině, se díky mně ocitli ve valné hromadě.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI
chocholoušek
31. 10. 2006chocholoušek
31. 10. 2006chocholoušek
31. 10. 2006
Pan Netypický udělá v tom letadle ještě pěkný rozruch. Já létal jen virtuálně.