Láska

Ty přesné čtverce, černá, bílá,

na každé straně jeden král.

A prach zvířený od motýla,

figurky opět rozhýbal.

A lesklé dřevo, na něm lak,

a stejná ruka táhne s ním.

To dřevo zastaví se pak,

stane se stromem měsíčním.

 Starý muž v dávném chrámu,

 na čtvercích černobílých.

 Posílá na smrt dámu,

 královnu na liliích.

A stařec s králi spolu

se střelci, jezdci, pěšáky.

Jsou u kamenného stolu

černobílými mrzáky.

Královna na poupatech,

a vždy je na té straně,

kde v černobílých šatech,

Ti krvácejí dlaně.

Jsou mimo lesklá pole,

dva pěšci mimo jsou,

a nevadí jim slzy,

prolité královnou.