Na startu...
Necítí nic, jen asfalt, štěrk a škváru na betonu,
řidič a auto, jedna duše, splývají - tón v tónu.
Řítí se nocí, dnem, neznaj´ míru žití,
na závodišti, na dálnici, sotva kdo je chytí.
Motýlku...
Motýlku z rákosí,
dnes už se nenosí
barevné střípky
na křídlech žití.
Lehké chvění
Chvěly se, chvěly plátem zim
a slunce chtěly obětovat,
na pomoc, na tu nevěřím.
Chvěly se, chvěly v jarní rose
Roztáhni křídla...
Jak kočka čtyřbarevná
kradeš se
po čtyřech
bývalas žena levná
Fialko
Jak dítě v náručí
jak otrok v područí
jak popínavá rostlina
mě hodně zajímáš.
Únik
Podzim se oblék´ do kabátu
a vítr odvál listí kblátu,
teď vesele se lidem žije,
však kam zmizela p o e zi e .
Najednou
Veselý ohňostroj vzpomínek
dávno vybledl
a já stále ztrácím
tu víru,
NECHTĚNÁ
Bílá je pěna, která ti zbyla
na stěně půllitru,
nechtěná víla.
Žlutá je nemoc,
Stokrát ohraná Manon
Manon je dáma v lesklé zbroji, Manon je dítě, které se bojí
Manon je bílá nevděčná hříšnice, Manon je krásná ve svitu měsíce
Manon je tělo sálající teplem, Manon je zalita slunečním světlem
Manon je moje, Manon je tvá, Manon je mrcha, je pěkně zlá
Zlost
Ruku v ruce spolu jdou
jedna zloba za druhou.
Mé prázdné srdce pod hrudní kostí buší,
já jsem teď plná zlosti, aniž to někdo tuší.
Uchop a drž
Věčné spory o duše, co se tu jen vedou,
že by ony myslely, že to spolu svedou. ,
vždyť už chvíli po smrti mají barvu šedou,
Ty jim nebraň v odchodu, nech je, ať si jedou.
K lepším zítřkům....
Jak lehké je skládat slova
k sobě jdoucí, zas a znova,
kdyby tak lehké bylo znát,
co je to umět milovat.
A pocit beznaděje
Jsou rána kdy nebolí
vydat se do polí
tou cestou sám
Někdy však zabolí
ODVAHU!
Galantní muž, co skrývá svůj původ,
doufá snad, že by se nenašel důvod,
vložit sem dílo, básničku snad.
Bojíš se, že písmák nebude rád.
Dávno
Vzpomínky mi dál teď táhnou hlavou,
vzpomínám na mládí, na smečku dravou,
co jen tak odběhla za lepším světem.
Bylo to v nás, nebo se pletem.
:o)
Každá hlavička slunečnice
za sluncem se ráda otáčí
a žasne.
Jak ráda bych byla tanečnice
Quetzalcoatl
Quetzalcoatl. bůh Opeřený hada Malinali z Tenepali chcete-li se ptátTa u Montezumy a Mexiků pádu stálatoho ztraceného kmene nevěsta maláHernán Cortés jak bůh Opeřený had mezi všemichtěl spousta to krásné tělo a duši ženyjen nechtěl se zprotiviti víře ve své zemiVe strach přešlo zapomnění Montezumykdyž Tenochtitlán začal hořet - pad´Cortés přesvědčil se že zas zlato divy umídostanou zas to co chtějí doufat prosit snad. Jen další zkázu přinesl té zemis hrdým názvem Nové Španělskove zkáze hledej svůj osud Malinali.
Kostka ledu
Pod šedočernou oblohou ztěžklou deštivými mraky
si připadám tak svázaná,
ne svá,
všude, kam se podívám, je ticho,
Pravda...
Věřit mám teď v sílu pravdy,
zas hřát si na prsou hady,
dráždit nohou tygří tlamu.
Děkuji, nechci, zas se zklamu.
Drát v srdci
Drát vsrdci
Až se ti hluboko do srdce zaryje drát,
ráda bych věděla, co dal bys mi rád,
temnou mou hrobku značí už kříže,
Tak jako...
Tak jako život začíná,
tak jakozvadlá květina,
tak jako tmavé nebe s hvězdami,
tak jakomateřská škola bez mámy,
Někdy...
Někdy je smutné být tadya nevědět o tom,
někdy je smutné s tebou se smát a bát se potom,
čeho se mám bát, když nikdo mi nic nedělá,
proč se mám zase bát, když už jsem zoufalá.
Nebát se bát
Ne džungle, to světneveselý připadá mi.
Ten svět plný zabijáckých řečí. Malá už nejsem,
už dávno ne,šedá a bolestivá jsou místa vrcholného snažení. Zavřít oči a poddat se snění,to snad dá se.
Černá a bílá
Tam, kde je obzor, studené zátiší,budu jen sama, nikdo mě neslyší. Já věřila, že jen on při mě bude stát,není to tak, holka, nech si to zdát.
Kde černý kůň s bílým králem stojí, zbyla jen samota a srdce bolí. Tam za obzor v samotu já budu se upínat,na lásku krásnou budu jen vzpomínat.
Krůček
Pozvedni hlavu ze země a zkus znovu věřit,tvá víra tě povede, až budeš chtít zas tvořit. Když mučí tě zlé sny a osud nedá spát,věřím, že nevzdáš to, že nebojíš se dát. Nenech se od osudu trápit, ale nechtěj se s ním prát,když vše tě v světě opustilo,tak všem ranám nastav tělo,a když přijde čas a osud štěstí přidá ti,tak nevzdávej se naděje - pak budeš to Ty.
Šachová partie
Teď právě šachovou partii jsem rozehrála,
měl´s při mě stát, i já bych při tobě stála.
Na každý tvůj tah já měla odpověď,
tak proč se to stalo, proč nemůžu to vzít zpět.
Místo zvané peklo
Kdysi v legendách dávnověku,
v místě, které se zvalo Peklo
zkoušel objevit mladý člověk víru.
Tmavý chřtán lákal svou hloubkou
Černá kniha
V té zemi bloudění, v tom kraji zázraků,černá je bílá jen, nebe je bez mraků. Zapomeň na to, co trápí Tě ve snění,živej jsi jednou jen, zbytečné bloudění.
Šedá a bolavá Tvá duše temná,nemluví, neslyší, občas je věrná. Ona Tě dostala, srazila na kolena,v křeči Tě drží,bolest Tisnímá.
Příště zavolej
Prosit tě nebudu, už nemám sílu,
stebou jsem ztratila svou lásku a víru.
Na kterous ukázal, tu jsi měl,
a já jen myslela, že líbat mě směl.
Snová vize
Pod hladinou zbylých vnitřních emocíjá tajně doufám, že se vrátíš zpátky. Prožil jsem už spoustu divných nemocí,jak rád bych nepsal tyto řádky. Jen kdybys byla se mnou znova,trávou brouzdat nocí temnou,ty jsi jenom vize snová,nikdo víc tu není se mnou. Ona každá otázka odpověď má vždycky,cítím se jak prázdná nula s duší nicky.
Nemocniční vězeňský pokoj
Proč jsou všude kolem mříže,
hlava mě teď bolí,
tyjsi byla milá blíže
a teď dál jen stojíš.
Úděl a kříž
Splynutí duší, krajina kolem,
Kdopak as tuší, jak žíti sbolem,
Kalná a studená zimní jsou rána,
Začátek, konec, ozvěna daná.
Kamenné hromádky
Po cestách sebrané hromádky kamenné
leží mi na duši, leží tam neměnné…
Ve ztracené kobce ta duše leží,
nevnímá, že kolem lehounce sněží.
Pouťová panenka
Ve stánku na pouti srdce Tvé dlí, pouťová panenka v regálu spí
Panenka z pouti, ta srdce nemá, Tvá víčka zůstanou navždy už sklopená
Zmáčený krví Ty však chceš jít dál, panenku pouťovou bys sebou vzal
Špatná Tvá volba, panenka němá, za víčky ukrývá všechna svá jména