Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sezapomeň
03. 11. 2006
0
0
1348
Autor
Morphy
jsi ztělesněním všech mých hříchů
oči v korunách prastarých platanů znovu žhnou
kam se ztrácíš zmatená slzo
vytrysklá z listoví podzimního spadu
kdesi vzadu u úpatí ranních mlh
v rozbřesku i stínech babího léta
uhasl plamen
poslední jiskra mého vzdoru
Neohrabané, to je jedna věc; možná, kdyby se ta těžká slova něčím rozmělnila, nebo kdyby jich bylo míň, nebo kdyby plno dalších věcí, možná...
:)
souhlas s pravidly
04. 11. 2006
text se (pro mě) zajímavě nese - má atmosféru. Ruší mě, že nejsem s to sledovat jasnou vnitřní linku, ale bacha! - celej stojí na pomezí - ať už si to uvědomuješ, nebo ne - nebejt: "kam se ztrácíš zmatená slzo, vytrysklá z listoví podzimního spadu" - což zní podivně a neohrabaně - snadno bych se přiklonila k názoru - výborné.
Takhle pouze - místy zajímavé, místy umrněné...
:-)