Písmák v zimě
jen krut
a vlčí máky
na záclonách uproseně nasvícené
najednou to musí stačit
ve mě asi už léto
chvílemasmutek leklýjak málem mrtvá štěňatatvoje paprskyšupinky minulých kůžía to třpytěníjak melodie ve slově ryzí.
listopad
rmutnolistopadi úsměv utrženýčert ve mě naříkápod jinanynalezená tělapřipravená ke všemu.
říjen
Skřípe a šustíplstnatí na zárubníchje snazší dožít večeraodtékat od Tebe.
kluci
ještě než zavřeli
scházeli se
v pátky a úterý
s ohýnky cigaret
Průvodčí
za tu chvíli děkovalco jiní za celý životstál tamuž na gymplua stojí i teďkdyž maso v pažíchztuhlo dospělostí.
Domky
vtěch starých chalupáchuž zbývá sotva pár okamžikůa trocha škudleného prostorupro život a pozůstalé
na zahraděvrba trčíjak ruka při odchodu.
když spíš
za oknem tmalehounce naleptanáobčas vrzne postelnebo nadechnutíjako drobná pauzamezi ději.
Nad pivem o literatuře
Poezie je slovo nejsprostší. Sprosté tak, že ho leckteří vysloví jen snejvětším sebezapřením. Poezie je nesrozumitelná, nesděluje je „nečitelná“. Poezie je nepotřebná.
Vánoční trhy
/zvonička/takový protivný zvukjak si můžou ruce urvatpro kus štěstíu stánku s punčemrozněžnělý chlastemhubnujako příděl cigaret.
fragmenty hospod
Prosinec je ožralý . Vnoci a ráno třese svaly. Po cestě (náhled není kdispozici) putyky. Putyk tak na týden, na celý život.
Tebe po ránu
místo instantního sexupřed koupelína kůži odpočaté mlčítrajektorie Tvých těžkých dob.
bez boha
na chvíli se zdálo,že dírou v koupelněuletěl bůhsoustrastně křičímhrozím holubůmna temenimuzea.
jsi smutná
teď jsi smutnájako ranní frontana chlastpárpreventivních omluvpředemhlubokov bezpečí kapsytvé telefonní číslo.
kondolence
"už si nedám"zaslechnu seještěve skřípnutí dveřívezmu batohs kocovinounesu domůkondolenci.
futurum (párkrát do roka)
jednou za čas se zkouřitprojít sepodívatjestli sem se polepšildát nažrat pavoukůmstudovatauž jenobčas brčkoanajít kláscetělo.
cestou z hospody
tušímobrysy souložímezi reprízamanedělních utkání
lepím větychvilku mlčímpak pouštímosminohou hrůzu…abych se uklidnil.
stavte se
až půlnoc snesena švédskej stůlpivní reklamy
pod gotický obloukytopolů
mezi obláčky dýmuprojdeškolem Romanaa jeho tří piv
tamschromou zuřivostíčárkuju ploty
tři centimetry (v) Nepálu
tvářej se jak poprvéta spousta kyteka zahradapo prochlastaný nocia to teleco si ustlalovmým spacákupod rododendronem
ještě přepočítat díryna trikua taky na botáchnajít sirky
koukat do rána
divinorum?
zhluboka se nadechni
pár minutmožná dnípojedemelesemkolem dlabaných píšťalsplynule žlutými tóny
někde to uvidíš
a něco nech ostatním
o společných nocích
vdiagonálním rytmupotichu (jak pavouk)dlaněmi…
dravými polibkyznačkuju siTvá hlasitá místa
…zachvěješ seaž dotknu se rty…
roztřeseni seboupropletem si dlanězády k ránu.
nestojí za pojmenování
Měl bych se oholit. Tuhle větu jsem si zapsal asi před dvěma rokama snadějí, že zní vurčitém kontextu bude sálat to správné estetično. Buď tomu tak není, protože ztý věty na mě kouká jen pár těch vousů zpostadolescentního strniště, nebo jsem zatím nenašel to správný místo kam bych to holovětí napasoval. Měl bych se oholit.
Jarní
Napsalo mi jaro. Tak jsem nemotorně lyrickej. Jdu ven a tajně se směju. Na schodech je najednou vidět.
Zvířátka netýrám
Děda skoro nemluví. Po sedmi letech už si to člověk snad stačil plně uvědomit. Pracoval vdůchodu jako noční hlídač. Do nové práce vautobazaru nedojel.
před spaním
Města mají své řeky. Chrudimka je někde větší a někde menší než Opavice. Vpanelácích, ubytovnách, řadových a rodinných domcích tu žije skoro třicet tisíc příběhů, jejichž úryvky můžeš číst na chodníku nebo vhospodě. Hospod je tu dost málo na to, abys tam byl po pár letech u piva známej.
cikáni
žije
řveaby to vědělihádaj se před nonstopem. jen o prachy. chčiju podél tratipsí hlavu pod kabátdo plicních sklípkůzbytek (tam není vidět)
ráno
Ráno bývá někdy nahlas. Rodiče mají rozdílné představy. Na třecích plochách vzniká náboj. Život je pak vidět.
někdy
Už zase kouřím. O tři koruny dráž. Nechce se mi přestat. Vědomí závislosti je dobrá věc.
na háčcích
na háčcíchčasu je nejvícstahují svetrydo půli stehen. na háčcíchzávislí naháčcinechtěně velicí.
dokouřeno
větvovláníprovazcemi vlasůvysmýkanék okrajům hřbitůvkův oblozlomí ramenzbylo nám z večerav posledním papírku.
k pokání se nehodí
Ruce. Pokorou sepnuté kolem sklenky. Sepnuté k motlitbě. Když kolem Vánoc přijel charas.
ve 21:30
pod sněhem v krajinách spletenýchz nezřetelných vláken myceliípříliš pozděza kloboučky zornicze zřítelnicnevyčtenoPsí lodyhy cypřišů bezertých.
bavlněný muž
stáli jsme vedle regálů
sinstantními nudlemi
a rozevlátými otazníky
uvízlými
prosinec
zabydlel se v dýmízešedivěljako copky tabákuostýchavě vysvlékanéz cigaretového papírkušramotíněkde v křovítmou a kouřema prosbouvoní prosinec.
viděla jsi
vidělajsi holé věty podzimuna bloudinohách topolůtuhle netuodhoď do nepamatujia nerozpomeň,nespěchejřekla jsikdyž hladil jsem Tvůjkarapaxčekalaaž se leknu.
při čtení
někdo tu byluž jednoupomalým chvěnímoběma rukamabrodil se houštinaminěkomu vyprávěl. a ušpiněné záložkypavoučí krokynezakryjí.
bez názvu
jsou věcikteré neříkejjsou věcinápisy na lavičkáchdoteky v ohnutíobhroublé mozaiky chodníkůjsou hlasitě mlčí.
----
vaříasi polévkupo tvářích rozlil se jírozvoda ostýchavé tichojako přistižená nepravosts vařečkou jisluší.
sobota
ranní skloňovánímatceslaměnekjak oddechnutív ohbí na polštářiv televizisobota.
matka
byla jindekdyž dotknul jsem selistovídomaskřípal večerpo skle ocelízanechal jiohluchnutou tichem.
V koupelně
Uvidíšživot tam mezi spáramia pod oknemmýdloa odvrhnuté chvěnív zrcadle přehlédnešsvé ranní důvodya třikrát odložené holení.
nic
zapadlo tojako rzivé šroubyna temenách střechjako počítání špačkůjako nohy nemotorné v chůzia šuplíčky Tvých prstů. nic.
nic
zapadlo tojako rzivé šroubyna temenách střechjako počítání špačkůjako nohy nemotorné v chůzia šuplíčky Tvých prstů. nic.