Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak těžké je zapomenout...
05. 11. 2006
0
2
813
Autor
Bombapařez
Nevím si rady, co nadále mám dělat,
stále myslím na tebe.
Mám nutkání tě ve svých vzpomínkách hledat,
trápím se, už nechci myslet na tebe.
Když zahlédnu tvou tvář kdekoli v dáli,
ve mě led taje, jak v teplém kraji.
Však se mísí ve mě pocity něhy a zlosti,
chci tě mít u sebe, naplnit se tebou do sytosti.
Od té chvíle, co tě znám, mé srdce je ledové.
Nikdo s ním nehne, jen s tebou je to takové.
Utápím se v žalu, nic jiného mi ani nepřeješ,
jsi totiž zlý a zkoušíš na mě svou vychytralou lež.
Když vzpomenu si na tvé polibky nežné,
cítím se šťastná, k životu už mi nic nechybí,
však náhle otevřu oči a vidím tvé podlosti běžné
a pociťuji černočernou prázdnotu, kterou nikdo nevidí.
Když vzpomenu si na tvé pevné objetí,
cítím, že mé bytí na světě je smysluplné.
Však náhle pozřím tvé zlé úmysly bez mezí
a má velká láska k tobě pomalu hyne.
Všechno, co od tebe mám jsou jen vzpomínky,
šťastné i neveselé;ty, co mě kdykoli vrátí k tobě,
jsou mým strojem času, jen já si určuji podmínky.
Však tys je vždy překazil, šťastné i neveselé-oboje.
Nejšťastnější jsem vždy potají s tebou,
přijde mi, že se skály po celém světě hýbou.
Však hned na to bych tě nejraději z mého života oddělila
nechtěla tě už nikdy vidět, radši bych sama byla..
stále myslím na tebe.
Mám nutkání tě ve svých vzpomínkách hledat,
trápím se, už nechci myslet na tebe.
Když zahlédnu tvou tvář kdekoli v dáli,
ve mě led taje, jak v teplém kraji.
Však se mísí ve mě pocity něhy a zlosti,
chci tě mít u sebe, naplnit se tebou do sytosti.
Od té chvíle, co tě znám, mé srdce je ledové.
Nikdo s ním nehne, jen s tebou je to takové.
Utápím se v žalu, nic jiného mi ani nepřeješ,
jsi totiž zlý a zkoušíš na mě svou vychytralou lež.
Když vzpomenu si na tvé polibky nežné,
cítím se šťastná, k životu už mi nic nechybí,
však náhle otevřu oči a vidím tvé podlosti běžné
a pociťuji černočernou prázdnotu, kterou nikdo nevidí.
Když vzpomenu si na tvé pevné objetí,
cítím, že mé bytí na světě je smysluplné.
Však náhle pozřím tvé zlé úmysly bez mezí
a má velká láska k tobě pomalu hyne.
Všechno, co od tebe mám jsou jen vzpomínky,
šťastné i neveselé;ty, co mě kdykoli vrátí k tobě,
jsou mým strojem času, jen já si určuji podmínky.
Však tys je vždy překazil, šťastné i neveselé-oboje.
Nejšťastnější jsem vždy potají s tebou,
přijde mi, že se skály po celém světě hýbou.
Však hned na to bych tě nejraději z mého života oddělila
nechtěla tě už nikdy vidět, radši bych sama byla..
2 názory
no ještě že tady nemáš žádost o hlubší kritiku,mohl bych se nepříjemně rozepsat
:)
zkoušej dál