Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Připozdívá se

Výběr: Print
05. 11. 2006
5
0
1902
Autor
zuzuzu
jako zasněžený pahorek a stráň jsi
tvé paže a nohy a žebra jsou bílé
v každém objetí se snažím překonat tvou samotu
a ty rudneš a rozžíháš se víc a odcházíš mi a navracíš se
jako to dělá slunce v noci tak i ty
posíláš mě pro vodu:
měl bych ji na tebe vylít za to jak chceš být sama!
jak mě nechceš líbat kdykoliv si usmyslíš
že bys měla být sama to si vážně myslíš?
ne to si nemyslíš je to projev tvého šílenství;
láska pravdy tu mezi sebou tolik hněteme až nás pálí
vrať se mi v nekonečném objetí
a pak si jdi kam chceš víc mě miluješ ty
K_Anče
06. 11. 2006
Dát tip
neni zlá

katugiro
06. 11. 2006
Dát tip
Míval jsi lepší styl, tohle se blíží spíš k pubertálním vzdechům; to asi ta láska :) (a v nekonečném obětí? To přece ne...)

Print
06. 11. 2006
Dát tip
Chtělo by to Sřirukého Edwara, ale i tak je dobrá báseň!*!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru