Nic než národ?

Není to tak dávno. Moravskými novinami určenými pro brněnskou oblast proběhla krátká zprávička. Skutečně nic moc. Tři sloupky, sotva na dlaň vysoké. Oč v ní šlo? Maličkost. Pár vzdělaných lidí dalo hlavy dohromady, aby společně zachránili zanikající jazyk a dali mu spisovnou formu. Bohulibý cíl. Možná. Tím zanikajícím jazykem, který chřadne a bez jejich pomoci jistojistě i zcela uchřadne je podle nich moravština. Jeden z jazyků západních Slovanů. Svébytný, starobylý. Ovšem současně jazyk, který se od současného standardu odlišuje asi o tolik, jako každé jiné nářečí. Enem, aby sem sa z teho neposrál. Huž haby. Ani jedna z těchto vět není takzvaně spisovná. Přitom lidi, kteří takto promlouvají, dělí téměř tři stovky kilometrů. A sešla se snad nějaká komise, aby vytvořila spisovnou chodštinu? Ne. Mohu tedy být klidný. Jen pár intelektuálů si dalo neškodné duševní cvičení. Avšak v den, kdy dokončí svou práci, může být všechno jinak. Jakmile máte spisovný jazyk, můžete začít hlasitě křičet: Jak to, že se neučí na školách? Jak to, že se v NĚM neučí na školách?!? A hnedle tu máte důkaz národního útisku. Utiskovaný národ, na to je svět citlivý, jistě by pochopil požadavek na vlastní svobodný stát. Jenže utlačovatelé se odmítnou vzdát. Proč by také? Vždyť útlak existuje pouze v hlavách několika salonních bojovníků. Ovšem, pokud máte Myšlenku, brzy pro ni získáte i Bojovníka Polního, alias Obecného. Je úplně normální, v davu ho nepoznáte. Je však velmi statečný. Ve skupinkách dokáže zmrzačit libovolného samostatného odpůrce Myšlenky, pokud je dotyčný tak drzý, že svůj odpor vyjadřuje nahlas. Ale rvačky, to je pouze počátek. Pak začnou do bytů těch příliš nechápavých vlétat zapálené láhve s hořlavinami, nebo se najde pár deka Semtexu a není třeba dlouho přemýšlet, co s ním. Bude-li kampaň dostatečně dlouhá, uchvatitelé jistě uprchnou s ocasem staženým mezi nohama. (Neberte to prosím sexisticky, ti Praví Lidé o nich budou nepochybně hovořit jako o prašivých (pro)českých psech.) A Myšlenka zažije slavné vítězství, načež nastane čas na užitečnou práci. Jak co nejrychleji zkonsolidovat správu svobodné vlasti. Tedy, urvat funkce. Nepochybuji o tom, že si vítězové své utrpení nenechají ohodnotit pouze ctí a slávou. Co na tom, že nová Vlast je sotva poloviční než ta původní. Odměny za práci přece nemohou ustrnout na provinciální úrovni… Tak nevím. Asi bude nejlepší, založit zavčasu hnutí Za Obrodu Olomoučtiny. Než centrum pochopí, že se za naší zkratkou neskrývá jistá organizace kulturně vzdělávacího typu sídlící na Svatém Kopečku, bude pro něj pozdě. My mezitím dokážeme, že naše řeč je dostatečně svébytná, načež vyhlásíme nezávislost. Už se těším. Myslím, že nevezmu nic menšího než ministra kultury. Pak podám vládní návrh, ochránit naše metody copyrigtem a budeme je draze prodávat. Napsal bych toho víc, ale promiňte, nemám čas. Jdu připravit smlouvu o kulturní výměně s Republikou Chodskou. Bude začínat slovy Me z Holomóckyho…

---