Balada o lenochovi

Jsou lidé líní až to není hezké, já také. Toto je takové zamyšlení, kam až to může dojít.

Znával jsem muže jak ten byl líný! On ptal se proč, proč není svět jiný. Proč není lepší, proč je tu práce, bez ní by přece, všechno šlo hladce. Nemuset dělat, no to by byl skvost. Jenom si ležet Tak námaze dost! A tak se válel a občas zýval, do stropu hleděl, či spíše zíral. Byl líný vstát a něco si sníst. Nechtěl se pohnout, byl líný i číst. Ještě že v střeše měl velkou díru, po dešti vodu měl skrz tu škvíru. Jak byl líný jíst, to brzy byl sláb. Byl líný se mýt, a tak dostal svrab I jiní červi, žrali mu kůži. Tělo měl rudé no, jako růži. Jednou si řekl, moc práce, dýchat! Bude mi dobře, přestanu kýchat. Prostě si ležel a jen si tak byl. Už nedělal nic a pomalu hnil. Leží tam dodnes, umřít byl líný, čeká až bude svět asi jiný.

---