My little upsurd expression

Ani ne tak ráno jak odpoledne, hned po tom jsem vzpomínal na toho psa, co se mnou šel minulý týden do kina, jsem si jenom tak lehl na zahradě cizího domu kde minulý týden zvracel bezdomovec co mu ukradli kabát a on za dva dny umrzne. Jen jsem ležel hrál karty se žížalou která mi řekla, že jsem nemožný. Uznejte, že to už jsem ale nemohl vydržet, tak jsem uplatil kosa nedopitou kolou. Kos si utřel zobáček a brknul. A tak jsem si vzal do batohu dvě dlažební kostky, pro jistotu, nikdy nevíte, jestli nedostanete žízeň nebo skličující hlad. A tak jsem si to kráčel zpět do města. Nemohl jsem se vyrovnat s tou prohrou v kartách. Karty jsem zahodil a žebrák co chtěl něco na jídlo, ode mne dostal dlažební kostku. Já věděl, že se budou hodit. Na lavce jsem pak přemýšlel o tom dobrosrdenství, které jsem tímto prokázal. Prý zemřel, nějakej Komárek. Umřel v úterý, na tom černým diplomu za úspěšné absolvování života píšou že na nemoc, ale já vím moc dobře, že to oni jenom tak napsali, aby všichni nemocní měli strach,ale oni nemusí, já to vím, vím totiž že umřel na smrt. Dost ale o Komárkovi, nikdo ho neznal. Neměl rodinu, no prý neměl ani matku. Umřel v úterý. Vrátil se ke mně ten kos a chtěl si přečíst v novinách něco ze sportu. Ale v obchodě měli noviny jenom loňské a poprosil jsem prodavačku ať mi jich dá tak deset deka a to bez sportu. Kos se urazil a šel marně hledat psa co jsem s ním byl v kině. Byste nevěřili jak to kino toho chudáka dojalo. Slzel už od začátku. Svěřil se mi, že má psí život, a pak mi řekl, že asi za týden umře že je nemocný. Sakra jestli se ten pes náhodou nejmenoval Komárek. Inu svět je malý a o náhody tady není nouze. Noviny jsem si poskládal a vložil do boty, tu jsem nazul, místo tkaniček drát, to aby se netrhaly. V muzeu jsem kýchnul na obraz, který byl podle té paní hrozně drahý, takže mě z tama vyhodili a to jsem ani nevyděl tu výstavu o životě žížal. Prý tam byl ale ten kos, a že nestála za nic. Tak jsem chodil z holkou. Ta mi řekla, že ji nemám sledovat a tak jsem se s ní rozešel. Nestála za nic, ani jsem ji neznal. Dopil jsem zbytky vína co někdo nechal v láhvi u popelnice,bylo červené a dobré, jenom jsem tomu co to tam nechal asi hodinku zazlíval, že to víno bylo teplé. Nu což, ještě jsem měl tu dlažební kostku, no tak jsem ji vylil do rybníčku tam u toho červeného domu co bydlí paní s kozou, o které tvrdí že je její sestra. Mám v tom ale jasno už dlouho. Ta paní je hrozná kráva, je tedy vyloučené aby měla sestru kozu. Pak jsem ale zjistil, že koza je on, je to její muž. On je vlastně loutka kašpárka, ale ta ženská mu ušila takový hadry, že když přijde do divadla, lidi žasnou nad tou kozou. No a tak jsem chtěl chodit s nějakou holkou. Ale kamarád už prý s nějakou chodil, a tak jsem se na tu nějakou musel vykašlat. Dost ale, chtěl jsem jenom říct, že ten kos vlastně nebyl kos, byla to maskovaná žížala s kanibalskými sklony a pomocí vosku a peříček si udělala křídla. Začala mě z toho bolet hlava. Jak může žížala lítat, když nemá ramena na padáček. No ale ten kluk, co jsem ho chtěl seznámit z Dalaj-Lamou, si chtěl koupit lentilky. A v obchodě na to zapomněl, a tak si z rohlíku vydlabal píšťalku a hrál mi nějakou smutnou písničku o tom jak kdosi prohrál v kartách se žížalou, daroval žebrákovi dlažební kostku a pak se rozešel s holkou. Doma si na ty lentilky vzpomněl. Stejně jako já má nejradši ty červené. Ty se olíznou a můžete si namalovat rty. Tak přemýšlel že si je vyrobí. Kousek toho, tam toho, hodíte to do krabičky s deseti lentilkami, zatřepete, ten bordel vyberete. To je návod na výrobu asi tak deseti lentilek,ale to jen v případě, že postupujete pečlivě podle tohoto návodu. No tak si namaloval rty, a zjistil, že mu na zápěstí roste plnovous. Pod vlivem omamu lentilek, disponoval smyčcem a pár tahy zahrál ten nejsmutnější song co jsem kdy slyšel.
Bylo to dlouhé odpoledne

---