Jak bylo včera Pod Vesuvem?

Přiznám se, že mé ruce jsou mírně roztřesené, a ani mozek nefunguje tak bezpečně, jak by měl, neboť i přes pokročilejší věk a letité zkušenosti, jsem se včera občerstvovala panem Müllerem natolik, že má únava je více než bolestná zvláště s ohledem na fakt, že jsem úspěšně zalévala takřka prázdný žaludek.

Na místo činu jsem dorazila někdy o půl sedmé se smíšenými pocity, neboť mě lehce znervózňovalo, že jsem netušila ani délku produkce, a ani svůj čas. Běžně autoři toto neřeší, ale bohužel trpím postižením jménem organizátor (podobných akcí), a proto potřebuji mít jasno. Vyjasnilo se ovšem za chvíli. Neb Noe se pevně chytil seznamu jmen a rozhodl se přinést do pořadu systém, což se podle mého názoru v důsledku vydařilo.

Program nakonec uzavírala někdy před osmou večerní Rebecca13, jejíž syrové básně nenechají nikoho na pochybách, že v jejím případě se jedná o Bukowského v sukních, to není urážka, nýbrž kompliment. I já vlastním sbírku Láska je pes…

Leč Rebecca v sukni nedorazila, ale v kalhotách. Pokud se říká – to nejlepší na závěr, v jejím případě to platí stoprocentně. Zaujal mě také samotný Noe, resp. jeho produkce, kdy dokáže svá dílka kultivovaně přednášet a navíc mají hloubku, vtip a smysluplný obsah.

Obecně se totiž příliš vážné básně i próza na pořad tohoto typu spíše nehodí. Čehož se myslím držela Rebecca i Noe. Musím rovněž pochválit dámu z Epiky (jméno si nepamatuji) a především její humornou bajku o mouchách mírně kritizující uvolněné poměry v českých rodinách. A v neposlední řadě i první básník v pořadí solidně recitoval, ale bohužel jeho, a v podstatě dílka ostatních autorů, bych si raděj přečetla na papíře a to z toho důvodu, že v tak rychlém sledu někdy jejich hloubka zanikla.

Jana Rubešová (Jarub) pro mě tvořila zvláštní kapitolu, protože s ní spolupracuji a navíc mám její básně nekriticky ráda pro jejich lehkost, srozumitelnost a křehkou lyriku. O sobě a mé povídce se vyjadřovat nebudu už vůbec.

11 autorů (snad jich tolik bylo, nepočítala jsem) rozetnula napůl desetiminutová přestávka, což považuji za rozumné. Přítomní diváci i účinkující tím mohli nabrat tekutiny, a posílit se na druhou část večera. S ohledem na to, že v kavárně bylo plno, číšník měl co dělat, aby žíznící stačil obsloužit. Ale všechno dopadlo dobře. Možná bych si jen neodpustila poznámku k hudbě, volila bych příště raděj něco svižnějšího, aby to vždy oddělilo někdy náročnější tvorbu autorů.

Nicméně organizátorům  (Vesuvanka, Noe…?) bych ráda poděkovala za jejich nápad, nadšení a elán. Sama vím, kolik úsilí stojí něco připravit, a předstoupit před kritické oko diváka.

A děkuji právě hlavně divákům, kteří vynechali seriály v televizi a přišli se podívat také na „jiný druh kultury“. Domnívám se, že učinili dobře a doufám, že si z akce odnesli stejně povznášející pocity jako já.

Tudíž třeba se zase někdy Pod Vesuvem potkáme…

*Martina z www.webmagazin.cz *