Pořádná ženská je zarostlá

Rozhodovala jsem se, zda se oholit nebo zda zůstat zarostlá. Maminka se neholí, sestra se neholí a moje nejlepší kamarádka se také neholí. Nedávno, když jsme celá rodinka jela v naší škodovce na nedělní nákup do supermarketu, maminka zavedla na tuto tematiku řeč.

 

Významně pohlédla na otce: "Ale řekni, táto, podle čeho poznáš, že je ženská vášnivá, no jenom řekni."

"Dej pokoj s takovejma otázkama.", odbyl ji otec.

"Přece se nebudeš upejpat. Holky už sou dost velký na to, abychom se před nima mohli otevřeně bavit.", maminka na nás významně mrkla.

Se sestrou jsme nesměle sklopily zraky k zrezivělé podlaze škodovky.

Otec zarytě mlčel, jenom si trochu pomlaskával.

"Tak sem se tě snad na něco ptala, ne?", maminka zvýšila hlas.

"Se tě ptám, podle čeho poznáš, že je ženská vášnivá? Mi doufám aspoň odpovíš."

Otec učinil odevzdaný povzdech a rezignovaným tónem spustil naučenou větu: "Jenom pořádně zarostlá ženská je vášnivá."

"Nóó", vítězoslavně vyjekla maminka: "To pořád říkám, bodejť by nějaký vypelichaný kuře chlapa vzrušovalo! Tss, tuhle módu já fakt nepochopim, teď se každá přiblblá puberťačka holí. Kdyby jenom nohy, tak neřeknu, to neni tak strašný, jenomže ony se káči pitomý holej úplně všude. A teď i Maruna, představ si."

"Jaká Maruna.", optal se otec z povinnosti.

"Jak jaká? Z práce, ne? Tobě aby člověk všechno vopakoval dvacetkrát.", rozčilovala se maminka a na prst si namotávala chlupy v podpaždí.

"Chápeš to ale? Ženská vod tří dětí a na starý kolena se voholí. VŠUDE! A přitom je mnohem hezčí, když je ženská zarostlá, hlavně tam dole."

Maminka nechápavě vrtěla hlavou, končíc s ondulací chlupů v podpaždí, obrátila se k nám a mravokárně spustila: "Teď vám to holky táta řekl, pořádnýho chlapa bude vzrušovat jenom pořádná ženská. A pořádná ženská je zarostlá. Tak to bylo, je a bude."

Nic jsme na to neodpovídaly, nepohnutě jsme seděly a tupě civěly do podlahy zrezivělé škodovky.

"Co se stydíte?! Sme snad lidi, ne? Jen řekni, Janičko, co si o tom myslíš? Jako o holení."

Pokrčila jsem rameny a zakuňkala své obligátní nevím.

"Ježiš, po kom ta holka je.", teatrálně spráskla ruce nad hlavou.

"A co ty, Míšo?"

Sestra obrátila oči ke stropu vozidla a dovolávala se Ježíše.

"Se snad nebudete pohoršovat, ne? Sem vás porodila, kojila, vytírala vám prdele, tak mi snad můžete říct, co si o tom myslíte."

"Mami," zkusila jsem mírně: "my se neholíme, můžeš být v klidu."

Maminka se s takovou odpovědí spokojila a jednou provždy uzavřela tematiku ženského ochlupení.

 

Maminka sice tuto tematiku uzavřela, ale mně se neustále vybavovaly pohrdlivé úsměšky spolužaček na střední škole a udivené výrazy kolegyň z práce, když zpozorovaly mé bujaré ochlupení jaké asi mívají ty nejvášnivější ženské.

 

V práci se mnou seděla Petra, bylo jedno z oněch tropických veder, na sobě jsem měla krátkou sukni a triko bez rukávů. Petra soustředěně pozorovala, jak se mi ochlupení v podpaždí rosilo slanými  kapičkami potu.

"Není ti v tom kožichu vedro?", bezelstně se optala.

"Co? V jakým kožichu?"

"Ale nic.", zamumlala a dál si hleděla své práce.

Vzpomněla jsem si na dětský tábor a našeho úlisného hlavního vedoucí. Rád chodíval k nám, starším holkám, do stanu, vždycky donesl nějakou dobrotu a vyptával se, jaké máme genitálie. Přirozeně jsme se styděly a nedovažovaly se mu pohlédnout do očí.

"Tak řekni, Janičko, jakou ji máš ty?", páčil ze mě a já zarytě mlčela.

"Ty máš určitě pořádnou beranici, co, pořádnej kožíšek. Takovou eňoňuňo chlupatou vaničku, jen řekni, nestyď se."

Na koupališti byl později jeho zrak vilně váben mými zarostlými třísly. Na moje chlupy však nehleděl pohrdavě jako Petra, nýbrž se značně chlípným zalíbením, jenž mi přinejmenším lichotilo. Tenkrát jsem si ještě libovala, že jsem tak nectnostně zarostlá.

 

Najednou jsem stála s nehorázně ostrou žiletkou zamčená v koupelně, aby maminka neviděla, co zamýšlím učinit, a potácela se mezi otázkou oholit či neoholit. Láskyplně jsem hleděla  na své dvacet čtyři let staré ochlupení. Přejela jsem chloupky rukou a zasnila se. Vždy jsem si představovala, s jakým potěšením se v nich bude můj přítel rochnit. Červík hlodající v mé hlavě mi však připomněl, že možná kvůli mé zarostlosti a  zpustlosti jsem za těch dvacet čtyři let na žádného přítele nenarazila.

 

Bez kompromisů jsem odstranila veškeré nežádoucí ochlupení a náhle se zařadila mezi ty káči pitomé, jak s oblibou říkává moje maminka, které se holí VŠUDE!

 

 

Poprosila jsem svého spolužáka ze základní školy, zda by se mnou nezašel na víno. Když jsme seděli v útulné vinárničce, tak jsem ho požádala, zda by mi svým pohlavním údem nějakým něžným způsobem neprotrhl panenskou blánu. Zřejmě to nepatří mezi nejdůstojnější způsoby, jak být připravena o panenství, ale schůdnější východisko jsem nenašla. Spolužákovo jméno nehraje podstatnou roli, důležité poslání má pouze jeho pohlavní úd - nazývejme ho třeba Beranidlem.

 

Beranidlo se pokoušelo prorazit bránu hradu. Přestože hrad nebyl zarostlý růžovými keři, Beranidlo ostrouhalo.

 

Oprostím-li se od metafor, kopulace se spolužákem se i přes jeho vychloubačné řeči, jakým je v posteli libomrdcem, nezdařila.

"Mám něco spešl pro panny.", jásavě mi sděloval u sebe doma, když jsem si nesměle svlékala svetr.

"Počkej, hned ti to ukážu.", žvanil a hrabal kdesi za postelí.

"Ááá, tady je, podívej, tohle je lubrikační gel, přečti si to ... zpříjemňuje milostný akt. To víš, kdo maže, ten jede.", chechtal se.

"No, já nevím, když myslíš.", nezúčastněně jsem jeho nápad s lubrikantem odsouhlasila a rozechvělou rukou si rozepínala knoflíčky na halence.

 

Jenom zarostlý ženský sou opravdu vášnivý, slyšela jsem rodičovská slova.

 

Spolužák se nadšeně vysvlékl a hleděl na mě, jak si budu vést já.

Nervózně jsem na něho vyjela: "Co tak koukáš?"

"Jak koukám? Co koukám? Ty vole, ženská, uvědom si, že spolu máme za pár minut spát, že to má být tvůj vstup do sexuálního života, já jsem něco jako tvůj učitel a ty mi zakazuješ, abych se koukal!? Podívej se na sebe, seš jak psí čumák, tohle by nevzrušilo nikoho, svlíkáš se jak ponocná, a pak mě ještě seřveš, že se dovoluju koukat. Vždyť já tady ani nemusím být.", nepříčetně vykřikoval a demonstrativně se oblékal.

A je to tady, pomyslila jsem si, jsem holá jako nemluvně a absolutně nevzrušivá.

 Pořádnýho chlapa bude vzrušovat jenom pořádná ženská. A pořádná ženská je zarostlá.

"Neblbni ... tak se klidně koukej ... nemohl bys zhasnout?"

Spolužák si rukou poplácal na čelo.

"No, to je góóóól.", vykřikl: "A zavázat oči si náhodou nemám?"

"Se hnedka nerozčiluj.", konejšila jsem ho.

"Jano, promiň, tohle asi nepůjde. Fakt se nezlob.", zoufale zalomil rukama a varlata se mu třásla jako právě vyklepnutý pudink z formičky.

"Neblázni, já si dělala srandu, řekni mi, co mám dělat a já to klidně udělám.", žadonila jsem.

"Tak se konečně svlíkni, ale počkej, počkej chvíli, pustíme si nějakou fajnou music."

Do cédé přehrávače vkládal album se slečnou Spears a já se mezitím vysvlékla z halenky. Stála jsem tam jakoby ztracená, v syrovém světle několika watové žárovky a v laciné  podprsence s odrbanými krajkami.

Spolužák se pohodlně natáhl na postel a pozoroval mě při svlékání. Hlavou se mi honily vzpomínky na maminku, co by asi řekla tomuto výjevu. Neobratně jsem se vysoukala z kalhot a všimla si, jak mi jedovatě růžová podprsenka neladí se zapranými spoďáry. Zavřela jsem oči, propustila svoje mlaďoučký kozičky ze škrtící podprsenky na svobodu a rychle pospíchala k posteli, abych se ukryla pod peřinu. Slečna Spears mi k tomu celkem solidně zpívala.

"Tak tedy pojď ke mně.", slitoval se nade mnou spolužák a uvolnil místo v posteli, aby se na mě v zápětí mohl vrhnout. Sápal se po mně a přerývavě funěl. Stáhl mi kalhotky a podivoval se, že nejsem vůbec zarostlá, tipoval, že se mi pod kalhotkami bude ukrývat alespoň lesní školka.

"Proč bych jako měla být zarostlá?!", ohradila jsem se: "Copak jsem z minulýho století či co?"

 

Na vagínu mi napatlal broskvově vonící lubrikační gel, jenž nehorázným způsobem studil. Chvíli si jím mastil i penis, než se ho do mě pokusil zabořit.

"Kurňa ... to nejde ... ty vole.", vykřikoval mezi jednotlivými pokusy o příraz.

"To bolí.", namítala jsem.

"To se dalo čekat, ale ... proč to nejde?", chraptěl a na moje zmučené pohlaví napatlal další várku lubrikačního gelu.

Po půlhodinovém snažení o průnik se spolužák znechuceně převalil na záda a ohlásil: "Tak se taky trochu snaž, ne? Pojď nahoru, dělej."

Snažila jsem se protestovat, ale chytil mě za zadek a převalil na sebe. Dostatek soudnosti mi zabraňuje, abych následné momenty detailně vylíčila. Neúspěšně jsme se snažila nabodnout na spolužákův pyj.

 

Hrůzostrašnost z prvního pokusu o pohlavní styk jsem vyprávěla své zarostlé kamarádce.

"A už tě prstil Vláďa?", zeptala se.

Nechápala jsem, co s tím má Vláďa společného.

"No víš, kterej Vláďa, ne? Z Olšanky. Vláďa už odpanil tři holky, včetně mě."

"Já myslela, že má problémy s erekcí ..."

"To má."

"Tak jak mohl někoho odpanit, když se mu nepostaví?"

"Ha!", vítězoslavně zvolala: "To je právě to kouzlo, Vláďa nás všechny odpanil rukou."

"Jako prstěním?", nevěřila jsem.

"No jo, přesně tak, to taky můžeš zkusit."

 

Po otřesné zkušenosti se spolužákovým pohlavním údem jsem již další penisy nevyhledávala. Zbývala mi jediná možnost, vyhledat Vláďovy prsty ... Po dlouhém zkoumání svých obtloustlých prstíků jsem došla k názoru, že jsou prsty jako prsty a není potřeba vyhledávat Vláďovy, jelikož nejsou o nic lepší, větší a šikovnější než ty moje. V drogerii jsem zakoupila lubrikační gel, protože kdo maže, ten jede, a započala jsem zavádět své prstíky do vagíny. Neúspěšně. Ke všemu mě hříšně svrběly zarůstající chloupky. Při vzpomínce na dvojsmyslné narážky na milovnice ovoce a zeleniny jsem se vydala prozkoumat obsah ledničky. Žádnou okurku jsem sice nenalezla, zato mému zraku neušel banán. Zbavila jsem ho slupky a pokoušela se ho zasunout do vagíny.  Nijak zvlášť se mi nedařilo, banán se zastavil o panenskou blánu a ne a ne ji prorazit. Vší silou jsem na něj zatlačila a banán se … rozblemcal. Z banánu se stalo banánové pyré.

 

Po těchto vzrušujících zážitcích jsem své kroky nasměrovala do gynekologické ordinace. Paní doktorka se mě snažila vyšetřit obrovskou kovovou tyčí, kterou se mi pokoušela zastrčit do vagíny. Po chvíli urputného snažení kovovou tyč odhodila do kbelíku s jinými použitými tyčemi. Navlékla si rukavice a počala mě prozkoumávat ručně, významně přitom pokyvovala hlavou a cosi mumlala.

"Hm, tak se slečno oblečte a posaďte se na židli. Slečno, vy jste ještě nepochybně panna, ale povězte mi, nikdy jste se nepokoušela o pohlavní styk?"

Vykulila jsem na ní své vyděšené oči a nesrozumitelně vyhrkla několik nelogicky uspořádaných slov o příhodě se spolužákem a o prstění (o banánu jsem se nezmínila).

"Slečno, vy jste totiž ... ehm ... zarostlá. Došlo u vás k tomu, že vám zarostla panenská blána."

"Eh. Jak jako že mi zarostla? To sem jako začala se sexem moc pozdě nebo co?"

"Kdepak, se zarostlou panenskou blánou jste se již narodila, z toho důvodu také máte ony zmiňované komplikace při pronikání penisu do vagíny nebo při té onanii."

"A co se s tím dá dělat?"

"Objednáme vás do nemocnice, oni vám tam v anestézii panenskou blánu protrhnou a neměla byste už mít žádné problémy, jinak jste totiž úplně zdravá.", ujistila mě doktorka.

"Zarostlá...", nevěřícně jsem opakovala, znělo to tak nepravděpodobně.

Já přeci nemůžu být zarostlá.

"Tak týden po zákroku ke mně přijdete na kontrolu. Bude ale potřeba, abyste trénovala."

"Co myslíte tím ... trénovala?"

Doktorka se zlomyslně zasmála: "Abyste trénovala ... myslím tím sex, tedy konkrétně průnik do vagíny, aby vám zase nezarostla ... chichi ... doufám tedy, že máte nějakého partnera."

"Samozřejmě mám.", zalhala jsem a s potupným výrazem jsem se odebrala do sesterny domluvit termín operace.

 

Pořádná ženská je zarostlá.  

---