Písmák Pepřové pláně
Myšlenka na vozku, který koně vodí,
S hlavami v chomoutech jak právě souzené.
Každý kůň pro koně se koněm nenarodí,
V tichu té modlitby jsou hlavy skloněné.
S větrem
Někdy se stane,
že člověk chodí sám,
lemován střechami,
jak pěnou piva džbán,
Zpěvačka
Jsi mrtvá zpěvačka a popelníky střeží,
Báječné naděje ve zvětšovacích sklech.
Z těch tónů dva zatvrzelí kněží
Po nocích blouzní v klášterech.
Nuit
Je ve tmě šípa dravá lunase do aort chce prosvítit. Je noci křika měsíc v němjak neodbytný nápadník. Je kůže máty tančíš s níjak srna tančí do ránaJe věží pára kolem nicnad krajem není žádný králJe tichý časa žádný bůha žádný řemen kolem nás.
To očí pár
Vždy proti si
Za okny rána postával.
1.3.07
To v čem se zmítáme,
je nudná kapalina.
Proud vody s vířivkou,
bouři jen připomíná.
Příběh: Volání: Uvědomění
I.
"Bum.
A stál jsem tady,
v šílené tváři,
Skála
Naproti mně jsi seděla,má krásná,v stínu docelaa teklo řeky šumění,ty pevná,ostrov v zeleni,a tvoje srdce kamenné,kdy drolí se,kdy zcelené,kdy nad úsvitem,kdy sedíš jen,kdys ztracenáa otrokem,bouřlivá v klidu noci snad,a spálená v prach tisíckráta ptáci v listí,smutný pach,kdo stoupá zimou po horách. kdy ruka v křeči chvěje se,kdy je jen ona,v tichém zněnía její srdce z nefritu,snad podobnajak zapomnění,je lidem, kteří žijí tu.
Had v mé
Vmé duši je had,
dýchá a vzdouvá se jak řeka,
a snaží se vstát,
vyjít si jen tak do daleka.
Maluji
Maluji květiny olejem na zeď
obtáhnu gauč anglickou zelení
krev vžilách škube mi rukou a teď
ničí ten obraz a končí vplameni
No pues por completo
Narodil jsem se vBelgii a měl jsem tisíc dnů
pil jsem šírázské víno a třikrát jel do Afriky
viděl jsem slony a lvi jak cupují černochy
malátná ruka mne hladila ve vlasech a vyprávěla o štěstí
Tmavý auto
A řeknu obrazem-
krmil jsem kachny.
Do náruče zeleň
ti blázne dám.
Bez názvu
Ve chvílích nejtěžších se točíme ke Kristu.
Přestrojeni za zlo vněj doufáme, oddalujeme všechny schůzky se Smrtí, bojíme se pohnout uprostřed noci, na prázdné posteli.
Nemůžeš, nesmíš ulpívat na květinách-
můžeš je milovat, se zimou ale květiny umírají.
Perdurabo
Pršelo několik dní
a jen pes venku stál.
Vtom někdo poslední
obálku nadepsal.
Rozhodně jinak
„Rozhodně jinak chtěl se fotbalista v
sešívaném dresu
rozeběhnout proti míči,
ale parádní výkop,
Tlusťoch
Odpornej tlustej špekoun stojí jen pár metrů ode mne na zastávce autobusu. Před chvílí jsem kolem něj prošel.
Okamžitě jsem ucítil děsivej zápach sádla. vlastně si nejsem jistej, jestli „ucítil“ je správný výraz.
Měsíc
Byl na nebi, byl úplněk a já ho viděl skrze zdi. Já viděl ho, on viděl mne, on viděl skrze neštěstí. Tak byla noc, a on tam stál. Já plakal, on se usmíval.
Potopa
Míč proletěl těsně kolem nízké jabloně a zastavil se o plaňky bílého plotu. Okamžik nečinně čekal, než se opět neposedně rozkutálel a řítil se zpět do otcovy náruče. Karlík lítal kolem snadšeným výrazem a pořvával „Sem. Ještě.
Polibky
Polibky zasypu každou část Tvého těla,abys až do smrti každý den jeden měla. Studený svět ve kterém jsme jen sami,protéká sny a mizí za hvězdami. Že jsou to prkna, držená obručemi,že drží víno jako za mřížemi. Že přesto stéká když jsme sami,protéká sny a mizí za hvězdami.
2.4.
Venku prší a moje duše nebyla nikdy tak nahá.
Venku prší a „cesta básně je plná kamení a výmolů, stáčí se a stoupá. “
Prší, jako nepršelo, pán vcylindru zhasnul
lampu a mně těší, že udělal tmu.
Láska
Ty přesné čtverce, černá, bílá,
na každé straně jeden král.
A prach zvířený od motýla,
figurky opět rozhýbal.
22.7.
Loď spřídí na hladině,
se zářezy oceánů,
moře a zálivy,
podmořské hlubiny
15.7.
Proniknout pro jednou už za páchnoucí těla,
a vlasy rozrážet proud vzduchu ledový.
Tam kde je labyrint se prohnat jako střela,
neznámé děsivo co šustí ve křoví.
Ozvěna Hakeldamy
Ozvěno zkrácená o zdi všech vizí,
Zrozená ve větru, měsíc tě sklízí.
Úrodu zpopela a černé hlíny,
Jako klas pšenice vpaže Mariiny.
Hledání
Starý a nemocný je škrpál v tichém koutě,dávný jak vzpomínka na dny jakubské poutě. Z prachu je nemocný a kůže puchří zcela,nezvaný návštěvník a ústa oněmělá. Tolika zvláštními už prošel dříve městy,špinavý medailon. dar jakubské cesty.
Sanfranciská spisovatelka
Jsi Sanfranciská spisovatelka,
po nocích se vracíš zbarů,
ve kterých jsi jen tak posedávala a vmodrých neonech
se vysmívala chlápkům,