V MULTIKINĚ

Michal rychlým krokem přišel před vchod multikina, u něhož stála jeho přítelkyně Klára.
„Jako tradičně jdeš pozdě!“ řekla mu sotva jí políbil.
„Píchlo metro,“ pronesl ironicky.
„A ujely ti taky jezdící schody, viď.“
„Ty kupodivu ne.“
„Tak na co půjdeme?“
„Já nevím. Dávaj dost dobrejch filmů.“
„Na žádnou akční pitomost ale nepůjdeme.“
„Všechno pitomosti nejsou.“
„Hele, jdeme dovnitř. Tam se rozhodneme!“ pronesla rozhodně Klára a oba vkročili do vchodu multikina.
„Viděla bych to na tu komedii. Prej je to dobrý. Lenka na ní byla a líbilo se jí to,“ řekla Klára, když stáli před osvětlenými plakáty různých filmů.
„A co ten historickej film. To je prej taky dobrý,“ mínil Michal.
„Na žádný šílený bitvy nejsem zvědavá!“
„Ale není to přehnaně akční.“
„Támhle to je taky dobrej film vo tom rytíři,“ zkonstatovala Klára a ukázala na další plakát.
„Jééé. Na tohle chceš jít?“
„To jsem si myslela, že řekneš a budeš se u toho tvářit kysele!“
„Já to řek jen tak. Mám nápad. Rozpočítám ty dva filmy. A kterej vyhraje, tak na ten půjdeme!“
„Ty máš fakt nápady.“
Poté Michal napřáhl ruku a ukazováčkem začal střídavě ukazovat na plakáty oněch dvou filmů a přitom říkal.
„Ententyky dva špalíky, jeden film vypadl z promítačky a kutálel se po kině. Byl z toho průser veliký, promítání bylo zrušený.“
„Hm, to bylo fakt vtipný. A úplnou náhodou ti vyšel ten film, na kterej chceš jít, že.“
„Vopravdu mi to vyšlo náhodně. Já nepodváděl!“
„Tak dobře. Hele, za čtvrt hodiny je začátek. A u pokladen je nával. Tak rychle jdi koupit lístky!“
„Jo. Ale musím do bankomatu,“ řekl Michal, když se zadíval do peněženky, kde byla jediná papírová stokoruna.
„Tak to rychle utíkej. Bankomat je támhle za rohem,“ řekla mu Klára. Michal rychlými kroky došel za roh a po chvíli vsunul kartu do bankomatu. Poté na klávesnici naťukal čtyřčíslí, ale byl překvapen, že PIN kód byl špatně zadán.
„Zatraceně!“ vyhrkl a prohrábl si rukou vlasy.
„A jeje. Ty si zapomněl PIN, co!“ ozvala se Klára.
„Mám teprve dva dny novou kartu! Sakra. Já si ho někam napsal!“ vyhrkl a začal hledat ve svých dokladech.
„Ty máš ten PIN napsanej v dokladech?“
„No mám.“
„Ty si blbej! Co kdyby ti je někdo ukradnul nebo si je ztratil!?“
„Už si ten PIN po dnešku budu pamatovat,“ řekl, když našel malinkatý papíreček, na němž byla napsaná čtyři čísla.
„Proč si sakra nešel k tomu vedlejšímu bankomatu!? U tohohle budeš zbytečně platit velký poplatky za výběr!“
„To je v pohodě. Jsou horší věci,“ pronesl a vytáhl bankovky i kartu. Zanedlouho Michal koupil dva lístky a poté vstoupili do jednoho ze sálů, aniž by měli tušení, co v kinosále zažijí.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI