Hadotek

Kaluž bystřina. Na dně plaz kouká skrz křížlitý plát zledovělé hladiny.

Hrdopich zjihnul a pozval na pivo. „Budeme chovancům do konečníku zavádět hadice , aby sestry neměly tolik práce.“

Školení probíhá v secesním sídle, kde okolo v dohlednu  nic než louka a pár stromů s tmavě zelenými listy.  Vysoké stropy a starožitný nábytek dávají oběma pocit noblesnosti. Pokoje jsou jinak vyklizeny jako po malování. Hrdopich probíhá barák, pivo šplouchá z krygle.

Plazí a její vážný vztah vchází na protidrogové oddělení. Cestou zpět: „všímáš, že je tu polovina lidí zfetovaných?“ Nikdo neodpovídá, dochází jí teprve, že je na protidrogovém oddělení toho rozlehlého domu služeb. Culikatí kluci, po obou stranách zábradlí vrcholu schodiště, syčí, přihrbeni ji honí, chtějí pokousat.

Na obřím plátně se promítá film Červeně, oranžově oblečené hoky tancují. Nad hlavou římsa, živá mládež v červené a oranžové houpe nohama.

V kůži vysněného kamaráda vyběhne na „náměstí“ . Vybere cestu do kopce,  za ní na motorce holka s klukem. Holka má dlouhé blond rozpuštěné vlasy. Ohrožuje kudlou: „ já mám ještě jeho,“ odrazuje od použití nože. Stále vidí ženu.

Zdrhá. Chvíli ji pronásledují. Kluk najednou, s bláznivým jekotem, odskáče pryč. Holka osaměla. Plazí ji řeže do rukou. Ona smíchem šílence: „tohle není pravda“. Párkrát ji píchne do břicha.

Plazí s kamarádem sedí za širokoplošným oknem navigační centrály. Vyšetřovatel poklidně přihlíží, jak žvýkají houbičky z Lipového údolí. Vločky velikosti talířů střídají zřetelné struktury, z klasické do hvězdic jehlanových ramen. Smějí se. Vyšetřovatel je spokojený.