Sen...*

... A tak mě zas napadlo, že by tam i mohl být...

Taky, že jo. Seděl na lavičce u zastávky, v ruce cigáro... popíjel červený víno z umělohmotný láhve a pozoroval  procházející lidi kolem...

Byl to on, ten, co se zadarmo dostane ne Trutnovfest a jehož kámoši přespávaj na Olšanskejch hřbitovech...

Vzpomínám si, jak jsem ho viděla poprvý... říkal, že měl dřív taky vlasy jak já- máničku...

V noci se mi o něm zdálo... seděli jsme spolu na kamenný zídce... bylo čerstvý ráno a slunce rozlitý po celý obloze se barvilo do červena...

Pod náma byl obrovskej sráz dolů... ranní mlhy se válely v údolích...

Dlouho jsem pak o tom snu přemejšlela a říkala si, že to bylo snad to nejhezčí, co mi kdy mohlo zdát...

Cítila jsem se tam strašně svobodně...

Ráno jsem se pak probudila s úsměvem na rtech...