Psal

Psal,
že suché listí již nikdy více
neopustilo svou rodnou kaluž.
Že kousky zelené slušnosti se nemilosrdně vrhaly
mimo to skutečné a po několikerém jeho obletu
se vrátily zpátky ke svému zdroji 
- obrovské jiskřící prostatě.
Že to však nebyl ničí záměr.
Že to vzniklo prostou konfrontací
dvou smyslů jednoho slova.
A pak se ptal, Františku,
co to bylo za slovo?

Psal,
že nevíš, a že je už tady druhý takový,
koho otravují mouchy kolem rozlitého čaje.
že nosná myšlenka této věty se skrývá hluboko
pod půllitrem teplajícího piva
a tepoucích křídel právě spařené
již zmiňované mouchy domácí.
že vodopády se rozhodly
opustit svá pole působnosti
a vydat se na výlet.
Ale že by vše bylo v pořádku,
kdyby jen pan Rezek neopomněl
přivřít dvířka do garáže,
garáže tak malé, že nemohla plnit účel,
pro jaký byla zkolaudována.
a že každému proto muselo být jasné,
co se uvnitř vaří.

Psal,
že prosťáček šel dál svou cestou a doufal,
že Karkulka už vlka sežrala.
Že v záři reflektorů to byl naprosto vyrovnaný člověk,
ale že ve skutečnosti sváděl těžký vnitřní boj
o španělské dědictví ve své krvi.

A své čtenáře mátl. Motal jednu osobu do druhé
a vypraveč se měnil rychleji než slova ve větách.
A na konce těch vět pak kreslil upřímné kosočtverce.

---