Písmák ooo
jsem se zamyslel
tak nějak vprostřed bdění
Prošla kolem jak Měsíc
na zádech batoh snění (snad)
.....
V hlavě mám splašený hříbě
a krátí se mi dech
sípám jak znavený štěně
Ach Bože chodit mě nech
....))
Jsem lovec slov
a zlodej koni
co na nich zbytky dobra honi
Septam si
----,-----
Mne zdalo se
ze leti nade mnou dva ohne
(az do svitani)
a barvu tech oci tajemnou
...
Hore dusi
nezadusi
Volny vitr slzy susi
Veselost jen dozkne se me -
***
zmeskat tak na dva dny svuj pravidelny smer .
Prosmycit podloubi
mosty
dvory
Veselo je veselo
Veselo je veselo
mojí smutný duši
veselo je veselo
co kdo neví
Me soukrome Pearl Harbor
Skocil jsem ze ctvrtyho patra
kruplo to ve mne jak v nakym kureti
vam lezim teda v krvia pred ocima cedule POHREBNI SLUZBA HELFI
Jsem omdlel pak a byl v klinicky smrti dva dny
----****-----
Neber mě do baru samoto moje
Vždyť mám jen tisíc slov.
Rybí je touha umluvit splav
Tak nech mě být
...
tma podala mi marmeladu
svestky po nasi babicce
jak rad se hroutim hlavu kladu
do jedny velky krabice
...
tma podala mi marmeladu
svestky po nasi babicce
jak rad se hroutim hlavu kladu
do jedny velky krabice
___///
Jsem zloděj slov
a zloděj koní
co na nich zbytky dobra honí
breptám si co bych nahlas řek
***
Neber mě do baru
samoto moje
dyk mám jen tisíc
rybí je touha
Sestra
Dům číslo třináct
dvě okna v prvním patře
dva pokojíky
záchod
Ch l e b a
A to mě podrží když ouzko :
vybavím si vůni chleba
když v krajině cizí nevím kudy kam.
Širé setkává se ve mně s bludným tak často. (. )
Klapity klap
Vrané koně jeli
všechny zvony zněly
ze smrti se světy
vůkol probouzely
C a r m e n
Carmen
co na tom že bydlíš v paneláku
Co na tom
že tvůj obličej (tak milý)
...tam...
Až vysoko vysoko (Vysoko nahoře)
Po deštích
skládají se
věřím
...kousek z buddhismu
Ta strašná věc, které říkáme mrtvola, je již v nás.
.... z Alberta
Alberti jdou
taškama mávaj
Alberti jdou
kuřecí prsa
dneska
Chtěl bych ustanovit bytosti mně blízké :
věrný a rozkvetlý vavřín bude mi pobočníkem
borovici, která stojí zpříma, jmenuju soudcem druhý třídy
má studna ať je Velkým hvězdopravcem,
...propast
Někdy člověk sám nad hlubinou
s čelem zastřeným
hrouží se do svýho nitra.
Sám nad sebou schýlen kouká do svý propasti
T o m u
Tomu
kdo proniká až sem navzdory oklikám
a uklouznutím, druhu, který mi odevzdává
světlo svejch očí - jakým odevzdáním oplatit takovou blízkost .
Potřebuju tlumočníka
Já nevim.
Potřebuju tlumočníka : nevídanej nápis, vodorovnej, totiž osm spárovaných znaků
které se čtou ne zprava doleva, ale opačně a ke všemu
Osm velkých, dost hrozivých znaků navíc, a převrácených .
Rozchod
Kroky moje odsekávají ukrutnej prostor mezi náma
(naše myšlenky nebyly už dávno pod střechou téhož času světa)
Ty neodpovídáš
jenom se díváš
...na cestách
Vzal jsem Jirku Krále, Máňu(tomu se tak jen říká - malíř žižkovskej), Michala Škubala, Irenu Bonkovou
a pár dalších
A řikám jim na cestách v zemích cizokrajnejch:
"Dost úžasu . Ty paláce se vám zdají nepřenosný . Že dosahují tíhy hrubých západních staveb .
...rady poutníkovi
Město jako vyústění cesty a cesta v návaznosti
na město - ty však neber jedno bez druhého, ale jedno a druhý v správným sledu, jo.
Před zvuky utíkej do ticha a z ticha se vlídně vracej do zvuků.
Ač sám( třeba jako já)
..zmeškat tak svůj směr...(!)
Zmeškat tak na jeden, na dva dny, svůj pravidelný směr . (. )
. prosmýčit podloubí, mosty, dvory, potok, zabrousit do vedlejších cest
Ze schodů , srázů a výstupů být zadýchán.
Samá voda
Jezera utápějí ve svých okrouhlých dlaních
tvář Nebe :
Zvrhl jsem prostor, neboť jsem zatoužil pohledět
do hlubin Nebe.
Klučičí
Jakou něhou, jakým tě nazvat jménem .
Ty nezvolenej madší brácho
pozornej společníku v nevědění,
že bych ti říkal muj milej .
Psaný v horečce
Nes mě na tvrdejch vlnách, moře strnulý
Moře bez přílivů
Nehybná smršti mraků i mý naděje.
Mý oko předbíhá nohy -
Kouzelnej kámen z Parukářky
Ten kámen nahoře na kopci je libozvučnej :
Místo, kde poznali se milenci
milovníci nerovnoměrný flétny .
A taky stolek .
...abych se mu zalíbil
Snažil jsem se mu zalíbit celým svým životem.
I teď, u nejhlubšího dna svejch sil, chci
ještě něco vymyslet, abych se mu zalíbil.
Je náruživým trhačem hedvábí, toho zvučnýho sukna. Opatřim mu ho teda na třicet metrů.
Divošská přísaha
Odtud se nehneš dřív, než budem vyrovnáni.
Pohleď : postel rozházená, na ní mý kosti vyřezávaný
slyšíš ještě ten ryk , zvonění amuletů.
Dlužíš mi dlouhou chvíli, dvakrát dvacet minut nejmíň :
Muj milej všechny přednosti má vody
Muj milej má všechny přednosti vody :
průzračnej úsměv, plynulej pohyb, hlas čistej a krůpějově zpěvnej.
A probleskne-li někdy mým pohledem bezděčně
plamen, svým varem jej umí rozbouřit
Tvář v očích
Kdo ví, čeho jsem nabral .
Spustil jsem do jeho očí proutěný vědro svý touhy
Čistou a hlubokou vodu jsem zazurčet neslyšel.
Oběma rukama jsem visel na rozdroleným provaze
...pochyby
Nejvyšší vrchol zpochybnil tvou váhu.
I když ho nedosahuješ,
nenech se rozpálit zlobou :
zvážils ho přece pohledem .
Šedivcová "de" do školy
"Čau, Šedivcová. "
"No čau. "
"Máš novýho psa. "
"No.
Moře Vodysoli
Široko daleko
Daleko široko vysoko Nebeoceánu
tam na břehu jeden malej hloupej ušatej závrať náhle tuší
A tělo svý
Chyť zajíce, ať ho máš ...!
. a já že jsem to pako žižkovský
Blázen
co ráno pro rohlíky si chodí v noční košili .
Stydět bych se měl .
Děda a Panna Marie
Mi bylo dvanáct tak . (. )
Puboš
sem se nasral fest a rozmlátil sekerkou babičce
tý vod otce
Tak jemný sen, tak nádherný já měl...!)
. já včera odpoledne měl , zaspav na chvíli, tak krásný sen, že k poluci došlo malinké : jen kapička ze žaludu naběhlého vyběhla mi a probudila mě.
Já ji slízl , zapil šťávou z černého rybízu. lehl si zpátky na záda a vydechl : já chci zpátky ten sen, zkusím tedy ještě na chvilinku usnout.
Single man
Když v létě červeným
nahoru koukám Travou přidrženej
Když pes mi líže nohu
a mámy na děti svý tak řvou, no ó ká, volaj .
...za Amy Winehouse
. nevim proč
Ale napadlo mě
Amy
sundat tvuj strašnej lakovanej střevíc
Nepřiznaný úsměv
. těch butiků
a samej tyrkys blesk
holka s výlohou si dává práci
špendlíků pusu plnou
...jak kápli božskou
Hvězda krásy ocelový tiskla horce zem
Tak radili se nahoře: Co s tim provedem .
Dívali se shora kolik vody v movi
zdola na ně zpíval taky Dawid Bowie
Žižkov - 5:30
Popeláři pořvávaj si hééééj
Uuuuuž jeeeeď ty voleeeee
Po nebi sněžej letní hvězdy tiše
(ještě jak bílá kytka Měsíc mezi nima kane)
...chci se "jen" podělit a zeptat
Neuplyne snad ani pět minut od okamžiku, kdy hodím do ohně pero a vyleju poslední kalnou kapku inkoustu, která
ještě zůstala v kalamáři, a během těch pěti minut nudu musit udělat asi deset věcí:
Jednu pojmenovat
na druhou si postěžovat
... naše doba kamenná (ještě před prázdninama)
Už v sedum ráno ulicí žižkovskou naší kamennej až vznětnej zvuk se dere
Městskej úředník rozhod se už zas dát nám dlažbu jinou
Chlápek - tak třicet, čtyřicet - pokorně sklopenou hlavu kropí český šutry Ukrajinou
a z dlažby jiskry křeše
...tak pravil Egon Bondy
Je možno hledět do oblak
a nemít zvláštní pocit
že člověk přechcán byl
a v prdeli se ocit .
...jen bubnuj, bubnuj...
Když ani trochu nechce se mi z domu
(ani kdyby sám pámbu prosil
a děda s králíkárnou ožil
babička žižkovská pekla by zas kuřata
...hlasy z ulice
Pavoukům se u mě daří :
na to, co jich doma mám, měl moh štěstí rozdávat.
Majitel baráku, že voprava stoupaček, no bordel.
Pak Rumuni vymalovali hajzlík.
Ty vole blbá, povídám si někdy
Se div, ty debile, když máš doma takovej bordel, že ani pytlík s pórkovou nenajdeš.
. řeknu si všecko, nešetřim se.
Vidíš, ty vole, a máš po polívce .
Dopis z prezidentský kanceláře
Vážený pán šéfredaktor,
dňa 12. 10. 1993 navštívili pána prezidenta Michala Kováča Vaši redaktori F. Ružička a R.
Vzpomínky na blázinec
Okno
pohled na kytky
po stěnách si tančej stíny
v divým rapu injekcí .
Narozeniny
Soumrak plnej řevu
vín
Z kytar pláč se smutně line
Dovnitř k světlu
V ý l e t
Pod šňůrou na prádlo
motá se holka v mokrým prostěradle
Kolíčky v puse
Kulatý zlatý oči pasou se nahoře v žáru
V noci na Žižkově
Od slunka tváře rudý pohlcuje tma,
podél žíněný zdi
dětská kostřička ve stínu opilcově
tápe.
Rande na hřbitově
Temný jsou písničky jarního deště v noci
Pod mračny přeháňky umělých kytek
Kejklířství srdce
zpěv
Doma
Milej muj .
. přišla možná chvíle
kdy existence přímořskejch slov
(jako dávných přístavních měst)
...na procházce
V dálce zavíral se štěkot psů jak brána
A všechno vracelo se tam
kde i vrána kopcovitá poznává
co krok a svah
D n ě n í
Chodím si pod slunkem
Den drží mě za ruku
S ním vrásky sbírám
ať jdu kamkoli
Na vesnici
Holka tlačí řídkým bahnem kolo
kličkuje mezi převrženým zahradním nábytkem
bláto sahá jí až ke kotníkům
šálky bez oušek plavou v kalné vodě
Dunaj (překladatelská soutěž)
Mám lodˇ Kobylku - jak šílená se do Dunaje vrhá
říční sirény drápou ji na zádi
v zátylku
A voda plná krve zpěněný
V parku
Procházím parkem .
Zmizel člověk prorostlej bednou polepenou reklamami
(přenosnej pranýř, možná neví)
Vánek čeká, až se kopule rozhodne pro rubáš nebo pro paruku z měděnky .
Vzpomínkový lety
Ve vydejchaným blázinci nezbylo mi na drobný - jen na let velkýho , umělýho vzpomínání :
klovanej do krve daleko menšími, zato pravdivými vzpomínkami
(podobně jako letadlo bývá napadáno ptáky) .
Ale jak je navzájem smířit .
Bradu vzhuru ...!
Ná ruce terepytny persten mela
Herbitov Olsany - Praha 3 - lavicka.
(Sedela).
Tak mirne cetla si . nykoho nerusila.
Za tuhle krádež se za mříže nezavírá
Blahej pohled do očí toho, kdo leží proti mně
já vidím se v jeho panenkách : krádež veliká
Nikdy nevíme (stejně tak)
jakej stav, jakej neklid sevřel nebo uvolnil toho, kdo začal číst až nedýchá
Mý nemožnosti
. vyjet na letiště a pak kdesi u cizáků lyžovat
vykasat plachtu po kolena člunu
Mít svůj pult a říkat dobrýtro
(uklízí mi záchody a spol. má kámoška Mumu)
Moje babička byla kurva : pro brackenbridge
Já už odmala nějak věděl
a neptejte se jak
že mám jít v životě cestou úzkou
Ale ta cesta
Dolů
Zakláním hlavu
přes dav nevidím Řečníka mluvícího o zemi
o obloze znějící jasem sněhu padajícím vysoce dolů .
Tak
...před očima těch, co píšou
Před básníkovýma očima
jednou jsou věci skutečné jindy ne.
Díra na cestě plná dešťové vody se stane mořem.
Ubohý vozka na kraji silnice vypadá tak malý -
...čau !
Jednou večer se všichni sesednem
okolo třiceti lahví
i já přestanu brát ty prášky zasraný.
Já, ty, a Michal, kerýmu se na Žižkově říkalo Máňa.
Pošta pro tebe
Tývý studio tak svítí .
***
Ester Janečková snaživě cení zoubky :
"A nyní přivítáme našeho dalšího hosta, paní Evu .
Osudná závěj
Šéfka pokladních z Alberta
se zbláznila
nemusela
číst noviny
Žeru Josephinu Baker
"Ty její zuby bílý . " hmátnul Myšák do sklenky po protéze
"Ta černá lesklá prdelka. "
"Ale di , starej pse plesnivej," pleskla ho po ruce manželka. ( Jo, taky už na tvářích čoko skvrny)
Seděl a vyprávěl:
...jen si dejte do držky, debilové
Číšník Dominik v grandiózním restaurantu "Království" s límcem kolem krčního obratle:
"Chudáku, řikám. "
"To schválně. "
"Co. "
Ehé, Romové, ehé ...!
Štefan, Margita a jejich dětí, (5 - 16) seděj nasraný v kanclu na žižkovský kriminálce.
Vejdu, vesele mě zdravěj, mávaj, no aby ne, známá tvář - bydleli patro nade mnou.
"Takže. " : kriminalista vypočítává, k čemu všemu se doznali, co to proboha jen u mě doma dělali a proč.
Na psychiatrii Ke Karlovu
Zlý neni sedět na posteli a čumět přes mříže na voňavý květy kaštanů
sedět a čekat
až do tebe narvou Zyprexu
Když nechceš
Stříhala Irina, stříhala Františka, aneb : "Transfúzi, prosím!"
"Tys včera byla tam, v městě. " máchne Irina nůžkama a fik.
"Jo. "
"A kamarády z revoluce vaší potkal.
Ani málo, ani moc
No hergot co zůstane vlastně ze mě . Pár mělkých slov(ta snadno přebrodíš)Přerývaný dech a možná rýma(koupíš si kapky do nosu a bude príma)Pár obrázkůkterý jsem nerozdal a mám je rád(no, po mý smrti třeba v ceně stoupnou - koupíš si vinohrad)Dělejjak chcešMám tě rádza všechnoco se staloI temné ( jako by ani nebylo se stalo. )Ber-neberNení to tak málo.
Sólo
Zas ráno padal jsem ze sebe sama spoután pochybnostmi Proč vstávat . (třeba. ) Listí, ač ráno, padalo kolem svých temnot opuštěných. .
Kraj s chlebovou pecí
A to mě podrží: vybavit si rychle vůni chleba když v krajině cizí nevím kudykam. Širé setkává se ve mně s bludným tak často . (. ) pak nutím dokonce i nesmlouvavou budoucnost aby ustoupila.
Na vernisáži
Ten brčální vonný tluk. TAM . A pařížský mruský Mruk. znám.
.. Ze zdi...
A není spolehnutí na tmu
To ticho bolí jako svět
A hluchý měl by naslouchat mu
A slepý nahlas rozumět
Sladceslaně
Smutek, zimomřivej zmrdvyhne se plavně moři rumua nemučen výčitkou plavepod krásnou melodií a hlasy nezasažen
Vyhlíží oběť a já vím,
že budu bulet nad obehranými evergreenys odlehčeným aranžmá
. A můj bratr, silný v ramenou, setřese bahno
Stáhni.cz
Na hlavu milá má
v tvuj smutek rozchode
krvavý korálky nasázím
. svý bolestivěno
...až za hrob
Lásko má lásko stojíš jak dub sehni se zachvěj se Do lebky nachové vrazím ti zub něžně Lásko ach lásko nečum jak kretén otoč se zasměj se Pod nehet pěstěný psí chlup ti vložím (běžně) Lásko jo lásko prober se konečně zvedni se neser se Do pusy sevřený vrazím ti košile rub režné .
První povídka
Chlapeček se naklonil nad rozviklaný kulatý stůl povzdechl si Pak dal ruce za záda bílé tílko pečlivě zastrkal do červených trenek zafrkal si a napsal: " P O V Í D K A " Žil byl jednou jeden pou- stevník Jim vKordylérských horách. Měl skromnou roubenou chaloupku. Jediný jeho přítel byl pes. Doprovázel Jima kde mohl atobylo dobře .
Úřednická
Škubla sebou škubla paní Záškodná : "Nechala jsem doma v umyvadle karafiáty. " (vzlykla na chodbě MÚ Praha tri) Vyšel starosta : "Sedí tu někdo sedí, kdo na svět úkosem hledí, psa trápí žízní, květiny trýzní . " "To já, to já, nehodná. starosto můj, " zvolala paní Záškodná Zadíval se zadumaně: " TAK TO PŘESUNEME NA ÚTERÝ.
Zvony , kladiva a gambáč
Lip vůně táhne večerem a v upomínku z tebe pivo vane. Zní náves Žižkaperku úderem. . a výheň opilcova do tmy plane.
Halina sexy , Sexyhalina
V rybníku jezeru i moři pár temp jen . a zpátky, kluku Varlátka jak štěňátka stočená a ptáček píšťalka obehraná již tloukl žáček z LŠU ze Záhoří Přede mnou, Bóže, na pláži Ó hanbo hanb Dvé prsův zralých jak malina . rozlitých v strany stran valí se Hrozí Leskne . .
Byvší neúspěšný pražský jazykozpytec pracující v Berlíně jako plavčík se snaží radit české turistce
Under wasseršatny špáse . Du . S tim pasem . Šla sem, šla sem .
30.9. 2008
Víš, je malá radostkdyž tě potkám, Maruškokterá pak roste a je stále větší"To je moje Maruška a já jsem blázen," říkám si," a jak je krásná. " A v tom se míjíme Někdy s doktorama ostatníma bylo na nože a tys mě tišila MaruškoOstatně já to nevímtřeba nebyly to nožemožná malé zlaté včelyA měli dobrá srdce, říkalas, Maruško. ukázali by je na požádáníJá jsem je však nepožádalale tebe, Maruško, tebe snad poprosit se odvážím Pohladím tě po hlavě a povím:"Víš, je malá radost, která roste a je stále větší. ".
...před spaním
Terorizován právě Událostma s jakousi zuřivou něhou ( snad tichounkou hrozbou rostoucí ze samýho nitra Země) Nevim. . zprávy jdou mi do těla po blonďatých chloupcích chladu Ale já si vzdorně předpovídám že i s tím svým zlem a žalem který v sobě pořád nosím bude zítra mý srdce i na tohle všechno zase stačit .
Kosmopolitní
Chtěla bych triko takovýhle: nakreslila mi dadíková v Brně ho nemaj´ No Ó Ká Turek od okurek votevřel na Žižkově krám (má sem tam zub, je medově milej) Jo, taky mi pad´ do oka Dvě trika strká do tašky ---a černej šál k nim grátis ( mrknul) V tmavším se dadik po moravsku naparuje Hnědý s visačkou ´Istanbul´ je malý . Tramtaráda Rin Tin Tin : Za Vietnamkou ke španělským jabkům rychle běžim . :"Tumáš. " Ta jásá : "Jéé, to cheeeeeeeeesky, pudu in.
Za chvíli ani na Žižkově nebude kam jít, do prdele
Z hospy Morava je mexická burritos mochitos ole ole (Chodili tam osamělý na vomáčky) A u Měšťanskýho obrazu plátno jako kráva tam se nemluví tam se řve Díkybohu za Briketu pití na stojáka jídlo jen tak v chůzi Na dveřích načmáráno "Jára" Jo pět minut pěšky A fajnový hotely. Když tam se střídá směna Všechno vypadá jinak.
...jo, to je dobrý
Jo, dobrý je jít spát a taky jíst je dobrý pivo pít pivo pít a snad i kouřit nevím milovat žít jojo to všechno je dobrý No a je možný postavit se na hlavu přečíst si knížku nepřečíst si ji jo je to možný A já a já vylezu z tý postele ve který se válím prostěradla ze mne spadnou tak umeju se a sednu do křesílka z babiččina bejvalýho bytu pěkně se rozvalim možná zívnu a snad řeknu něco milýho do ticha A potom babičku obejmu obejmu babičku obejmu .
Naučte své potomky vařit...!
Já stával : děravej řízek u sporáku Babička uprostřed kuchyně na sváteční židli pro hosty, tloukla holí do země a řvala: "Zase jedno žrádlo k hovnu. " Vařit mě naučil strach A tak si říkám zasněně: kdyby byla moje drahá parašutistkou, určitě bych výborně skákal s padákem .
Marmeláda
Tma podala mi marmeládu
švestky po naší babičce
Jak rád se hroutím
hlavu kladu
In memoriam
Šťastná to babička moje Ta místo žluči měla snad pořád citu hojnost V srpnu a září v šedesátým osmým sovětským vojákům na žižkovskou Parukářku svíčkovou, sekanou i vepřo nosila. Plout proti - jaká nepřístojnost. A pak šla "do schůze". Povstala nad zmatené huby a nahlas řekla : "Soudruzi, kluci maj´ hlad a strach, jste taky tátové a mámy.
...časem
Možná že dneska . snad včera . potkala pana Alzheimera Netuší, jakou má podobu : a neví, že láska až do hrobu.
...než naposled vyjedem ´
Žebráček posměváček cinkot drobnejch hustým větrem trousí sehne se vezme cvrnkne a mrkne Cumlá fousy Spálený kuřata na grilu těla třou si A v ohni A holátko A píp A chví se Že hodiny v hrsti nás maj´ jojo to ví se .
Žižkovské ranní lichocení šestislabičné - myslím v každým řádku
Včerejší pečivopod klavírem ležíKolem jdou novinya pásku na vousky maj´Bod varu zvedá měza tíseň děkujuSpánek mi vyprávío dnešních pěšináchkteré mne čekajíKdyby jen čekaly . Ony se rozběhly. Ruka už pumpuječaj.
...Já jsem malý Číňánek, Hai Mai Ťai...!
Tady maly Cinanek Hai Mai ŤaiPratel kdyz pratelovi vyda nesouhlasryze zrno prace jejich sotva vyda klas. Tady všichni pratelove, skakali a tahali. Labut, Tygr, Ptace vlekou pilny vuz- ty tri zvire u ó -ooo-je stoji za pokus. Jen tri miliony lidu u nas v koncentraka v Pekinu rozmaha se iDnes iDnes Velke lasky Drak.
Velký prádlo
Zpocenej večer v Opletalcetaška ve větru . Prostěradlo : Cikán si pluje v bílý bárce Kytara drnčí dole v křovíkrájí si jabko( dávno spadlo)A další struny přidávaj´ sevšechny nás čeká velký prádloCikán si pluje ve svý bárceStruny už střílejnapínaj´ seTak točíme se vzduchem plavě -- všechny nás čeká velký prádlo :proud krve stéká do trávy.
...jedeme, kam chceme
Jak rychle zvyknem si přijímat něžnosti a pozornosti
jako něco
nač myslet netřeba
jako na večerní zprávy o bouračkách
U lómu....w--lezu...!!!
Dáleko zvostálať poledáleko cesta i vesjé viďáŤ(. ) lómy jen dóle. a kólem dokola lez. Kladivať bochají v lómuráchoti kámen ze sluja zde tak tíško se t(rz.
...proč jsou máky vlčí..?
"Mami, no tak, na dobrou noc. "
"Zavolat tátu na pomoc. "
"Ne, jen pohádku. "
Jaké že to tabletky užívá(vá)te ?...a myslíte, že ovlivňují vaši TVORBU, NEDEJ BÓŽE...???
Ráno zakousnu půlku Ritalinu Tak vítej Osudea celej Epiralek chutná super k vínuzapij než ubudeNeurol chrastí mile v kapsekdyž jedu tramvajíPanická ataka mě v šestadvacítce skolila tak lehce. Joj. ahoj, junáku. že já sám pět stanic matrací pro milence -tak zpěvně pod nima se leželo .
Andrea v botách letí do lázní na kostkovaným ubruse
"Andreo, jste mrtvá, co já si s váma počnu. "kváká doktorka a připomíná kvočnuCo seděla jen v bílým a na něm nikdy ne. Zadívala se do papírů kvok: povytáhla kombiné. "No, jela bych do lázní," poudá mrtvola"si nemyslete, dyš sem mrtvá, budu vám za vola.
"Mimo mě a vrátnýho nikdo neví, žes byl polapen," povídá primář aneb jo, bejt tak trochu čuně neni na škodu
Kartáček na zuby se štětí strachema už jsou tuJedem za Habibákem (nožem lejzr)z tunelu do tunelua všichni jsou TAK čistí. no fuj. Jak já si přál v tý chvíli aspoň psí hovno cejtitkdyž guláš dalekoA zavzpomínal jak se ségrou čuměli jsme na Osadu havranů a hnusný listíkde Havranpírko v bahně čvachtal tu za láskou tu za mamutem. Sestřičky pleskaj pantoflema lesklecelej muj vnitřek na hodinu ve skleSál operační chvěje se z tichýho rapu.
Kmínové placky
Do mísy nasypte asi tři hrnky polohrubé mouky, pytlíček droždí přidejte Zalijte vodou podle odhadu tak, aby těsto bylo pěkně "tahavé" a husté. Pak Oregano přidejte, drcený kmín a lžičku soli - a kari také můžete. A přes noc nechte těsto spát. Krásně vám vyběhne naproti Tak tři stroužky se solí utřete cibuli nastrouhejte a tři jablka zelená : to všechno k tomu .
Oběť popu
A nový teniskya vobarvemý šortlea jdeme na pivkoNa fotbálek. Jen tývý puštěnátak zírám :z úst Vondráčkový odezírám :" N e b u d e m e s e d ě t d o m a, b u d e m e t a n co v a t. "A tůdle nůdlenikam nepuduto víš, ty babo, zrovnaVzpírám se diktátuVšak mocná jsou média :Helča, ta dala mi : za ségru, mámu, sousedku, za tátu :"Dlouháááááááááááááá noc" . už pějeTak seděl jsem vzpřímeně do jitra vlahéhoNeusnul.
Prvomájovej polibek na rozloučenou
Jo sem ten křupan z Chebu po kerym stejká velkoměsto jako rajdajako koprovkaSebe a svejch vyznání mám po krkA taky už mi nejni dvacetA nejsem hráč(to vobčas dělám ramena )že je mi všechno fuk vyfakovanýTak klidně si do mě eště plácni( Ale pusu ne)Ale než tě kopnu do prdele(von někdo z nás dvou první musí bejt, to víš, tak spěchám )dojdeš mi naproti naposled pro pivo. Kde je džbán, víš. drobný si nechNikoho nepozdravuja nezadržuj dech .
Jsem nasranej, vzteklej, je mi blbě a ráno sem nešel "na krev".
Už aby ztichly hospody kolem A Měsíc čučel jenNa spánek činžáků spad černej stínPrásk. Lásky už vyřvaný vyju tu a ve svým srdci stejně jenA blbě je mi . Oddanost nehledám. Ta prej se cení.
Vzkaz od honzyka
1. Nestyďˇte se psát o tom, co si opravdu myslíte a co máte zažito. Zapomeňte, že váš text bude "někdo" číst. Zkuste odhodit zábrany a pište, jak cítíte a přemýšlíte.
K o v o v á pro Radůzu
A všechno máš holka moje všechno máš dokořán zámek v zítřku svazek klíčů ve včerejšku A cín plující naznak mezi mědí pánvic.
Vrané koně
Vrané koně jeli všecky zvony zněly, ze smrti se světy vůkol probouzely . Nic už nezazebe, slunka plné nebe, a to že jsme oba víru měli v sebe. Zazpívá pták v keři tomu vždy, kdo věří a kdo sílu srdce s osudem zlým změří.
T a ť k o v i
Varlata otce mýho sou dneska samej květ Růže se na hrobě vzpínaj Těžko jim rozumět Prodals tu svojí duši stokrát snad A vzal sis děti nový Cigoše z děcáku Mlátils je jako mě . Fukanec. . v jednom kuse řikals Jo - sem kanec Já brečel chvíli Pak brousil rybičku Ty svině prolhaná Snad víš už co je peklo A že tvý sperma do mámy tak často teklo Jsem tady Mám rodný číslo tramvajenku méno Tak dík Merci.
dadikovi
Jak rychle zvyknem si příjímat něžnosti pozornosti Jako něco co v kapse už a nač myslet netřebaJako na večerní zprávy o bouračkách Samozřejmost si pak sedne do toho nejlepšího křesla a přijde bolest Naštěstí smete nás do pláče A ten když uvnitř neustane ztracenýho není vůbec nic.
Na hrobem autorovým
VíšTy , kdos po mým oknem častokrát spal své tvůrčí mdloby sena plakat jsem tě slyšel Hú a Hú a HúTy právě mizíš (Odcházíš. )Tak vzpomeňaž travoupípáním ti budou vlaštovičky stláta Píp a Píp a Pípže pusy tvé kdys cítil jsema Mlask a Mlask a MlaskAch anotoť smavé dušezaživa pohřbenéZakopané a Duš a Duš a DušDuš (e . . .
Všehonic
Když třpytky velkoměsta nevidět duše ožívají Když ale hvězdy nevidět Když na úsvitě blednou , do nenávratna mizí Pak naše srdce náhle krutě srázná ostrá A střep A hřeb (snad vyteče krev dovnitř. ) A každý jsme zvlášť A každý všehonic.
Vyvolávání sklenáře
Sklenářka je vrabčákI třepetavě tulí sekdyž prošla kolem , pohladila křidýlkem, jako by se stydělaKlopejtne mi prstem o hlavutak křehce vypadáže se jeden bojí, aby jí neporanil poštovní známkou. "Hele, klidně přede mnou řekni čurák, mě to nesere. "A už hrnem se do mý velký posteleVemem si každej žvejkulehnem siděláme bubliny a do nich píšem:Jak ti je. Blbě.
....to jen někdy
Někdy to v srdci Tak ťuky ťuk mlátí A ono omdlí (skoro) Krýt nemůžu ho žádným štítem když ve štít samo proměněný Tisíc ran se vo něj tříští Železný krátký zvuky odměřenou odpovědí Tázavý voči zatoulanejch psů a lidí do mě koukaj Ne, nemám pro vás kost Pak skloním zbaběle nejistě to nevím hlavu Abych polibky vzdušný aspoň cítil A pohladí mě krve všech vopuštěnejch vodopád.
Serjoža ani nezačal
Vyskočil z vínové válendy na peřiňák a spokojeně zachrochtal : otec, matka i sestra Naděžda se bezpečně vzdalovali na největšíchebskou přehradu ulicí Kosmonautů. Vystřelil by je na Měsíc. S úlevou sjel nosem po rozpáleném skleněném plátu , pořádně zafrkal a poodstoupil . Výsledek byl uspokojivý : Po zavřeném, pečlivě utěsněném a čisťounkém okně stékaly dvě mokré prasečí pěšinky.
Na krátkých vlnách
Štrách a koks noční kos Nevolej nebe na pomoc Na doma zapomeň Tam často bejváš host Děrami v plachtách šírá noc A moře černej hrob.
Na krátkých vlnách II
Popeláři pořvávaj si héééj už jeeeeď ty voleeeee Na nebi sněžej jarní hvězdy tiše( ještě jak bílá kytka Měsíc mezi nima kane )Věž svatýho Prokopa napřímí vrcholek pro lidi bolavý láskou popletenýZívne a zacinkáProstě s nima vstane .
S Pukšou na fotbale
Mě nikdy fotbal nebavil ani hry v družině nebo kroužky foto Pukša byl největší ze třídy seděl až vzadu říkal jen "Tak co povíš" a "No toto" Jinak nic. Proto byl asi velitelem naší party tak ani nevadilo že je blbej. Jednou jsme se byli koupat Pukša měl trenky a na zadku hnědej proužek Takový tajemství ošklivý když se stydíte za velitele Nikomu na světě to ale nesmíte říct . Tak uchoval jsem spiklenectví proužku ale pořád na to myslel a víte co se stalo .
Zpráva z "aktuálně cz."
PRAHA( red) - Před několika minutami jsme se dozvěděli, že se tzv. Honzyk, sběratel, příležitostný textař, bratr a tanečník, podrobil v nemocnici Na Homolce tak dlouho očekávané lobotomii. Protože navrtání lebeční kosti i odstranění čelního mozkového laloku proběhlo nečekaně lehce, utvořil osmičlenný operační tým tzv. hada a vesele skákal kolem operačního stolu.
Návod na použití nanuka
Rozbal čokoládu snivou v puse si užij vanilkovou pak dřívko pěkně olízaný na čelo si polož horečku vezme ti A přijde-li, nemysli na zrcadla na věci bludný ztracený nenech se tahat do divadla kde skáčou v punčochách kačeny hladivej stín (si) přijde . . abys nebyl sám až sklouzneš do polodřímot v iglú z nanuků vzduchem chladným protáhneš se nesvázán .
Inzerát Anny proletářky
Muž hledá se silnější všech silných, ve všech zemědílech na západ i východ za hloubkami moří široširých do nichž lodi klesají jak v podzim listí, za výškami hor, kde na močálech kvetou nejrudější růže lidskejch krví po všem světa obvodě i kraji, jenž hromně vzkřikl by už, ten muj Pepa : "Mlospani, tak dost. " Muž se hledá silnější všech silných, jenž to slovo vyřkne v touhách vyčkávané Ten pak bude onen vykupitel miliony pudou za ním vděčných očí . I mé, i mé, i mééééé, i mééééééé . Kde je.
Cestující
Sníh neleží jen na hrůze z vlků Navál i do vyřazených vagónů Bydlí tam lidi a jedou ( kručení lodní šroub hladu . ) . nasrat, pánové, kteří máte pré .
Panu prezidentovi s láskou
Po Hradčanskejch dvorech Po Hradčanskejch dvorech Vašek smutně chodí kouká na letadla nebojí se lodí neeeebojííí se looodííííí Vašku Vašku Vaaaškuuu Vašku Vašku Vašku Poď k nám přines flašku pooooď k nááám přines flaaaaškuuu Na Hradčanskejch dvorech radosti už není Na Hradčanskejch dvorech radosti už není bloumá po nich Vašek modrý přirození moooodrýýý přirozeeenííí Vypusť ptáka z kleeece vypusť ptáka z klece zaplesá ti serdce zaaaplesááá ti serdceeee .
...v okně
Stojím v okně a vykláním z něj hlavu Slyším šum putujících planet které se blíží Když mi vpadnou do ucha získají vážnost Uvěřím já moula že to jsou konečně ta očekávaná slova Náhle rytmus .
Železnej chodec
Bedna řve Novu "Dáš eště jedno. ", ptá se Jura před hospou kárku : roury moury Mlčí jak pěst " Jak je. " dobejvá se. "Ále, pes má ňákej kašel.
Hra na "Š"
Přijdu k babičce do čtvrtýho Smrdí Zle mi je musim jí umejt zadek i vepředu dát nový pemprsky až pak zahrajem si hru Město Jméno Spisovatel Sport Zvíře a tak dál V duchu říkám abecedu babička zařve Dost Já se konečně probudím a povím pokaždé "Š" Město napíše babička Šumperk ( jezdil tam děda s vlakovou poštou ) Jméno Šnajdr (byl to největší přítel mého otce na vojně a zamiloval se do něj ) Spisovatel Šándler Zvíře Šemík naškrábe tiskacím a dává pozor abych se zase nedíval A sport Šípy . To bolí. .
Sidonii na cestu z Prahy
Sidkodo ruky kamínek polož( chceš-li nádraží zaplivané vzrušením pávů obestřít jak chladný stín )ve vlaku přecpaným mysli na bok konězavři očiaž se sama prozáříšPak sklouznešvěř mido krajiny dřímotA delfíny skákat uvidíš. o))).
Papouch a skřivani
Papouch z křídel déštˇ setřepal naklonil na stranu hlavu lesklou do růžovaA najednoujak krásné. Zpěv skřivanů uslyšel( naslouchaje jim, říká si člověk někdy , že Bůh není než obrovská pauza ) Papouch otřásl sezaskřehotalAle nezpůsobil bledost milencovunebe nezranilA zápasit s mrštností propasti . Poskočil zpátky do klece : tak spořádaně, tak lyricky, tak mile . mlčel A krček svůj k nebesům napínal tětivově.
Bolestkvítí
Kvítí žlutý Bolestv tichým osiřeníkvítí tichý bolestroste přes kameníUtrhni si jednozabolí tě srdceutrhni si druhýbude pálit v ruceUtrhni si třetívyrvi kousek stvoluTo ze sebe trhášKrev tiše skrápne dolů.
Vlasy, písek, pustina
Nevěřte fotograffi autora na záložce : Tašo už dneska není oteklý ze šíleného, drastického až sebedestruktivního zapíjení žalu - a fousy už taky nemá. (Jednou jsem si mu dovolil dokonce povědět, že oholený a učesaný vypadá jako manekýn Mosfilmu : jo, to se tomu ještě smál - asi 1992). Už první básnička o něm a jeho "pozici" v našem hemžení a pinožení vypoví dost : V í c e Krutost nad každým smíchem.
...jen se neposrat
Oběšenej na lavici bílý mám najednou - divný - hlavu ještě o dva metry níž vysychám pod rentgenem no kurva pořád na mě něčim svítěj Ale já jsem eště pořád dobře a pravidelně zalejvanej tou vodou který a vůbec ne v pohádkách říkaj voda živá a jmenuje se krátce krev.
Vánoce podle mýho gusta
Mý texty nějaký leží pod televizním programem pod dopisy jejichž odesilatele neznám ale stejně bych je neotevřel Návštěvy když už se na mě dobouchaly ( "i") přejí vše nejlepší A ptají se Jak se cítím Nic necítím nic Nostalgicky vzpomínám si na vysavač kterej jsme se ségrou mně šest jí čtyřidostali vod fotra na Štědrej denvelikánská krabice tak šíleně pečlivě zabalenáa na ní otcovým písmem( pochodovalo jak mužici k Východu ukázněně)"Františkovi a Nadě - táta"My rozbalovali celý rudýNože by se do bedny vešly dvoje boby. Jóhoho a chachacha : vysavač ETA kakaový barvy a Hlava povídá :"Hned si ho můžete vyzkoušet, pod stromečkem je jehličí až běda. "Joto byla aspoň srandaVloni jsem doma žádný větve nemělByl jsem přece muslim .
... žižkovskou ulicí
Když jdete v neděli k žižkovské Ohradě (až dolů - úplně dolů na křižovatku)zdálo by se vám možná cestouže vyhrávají přes hory i dolyna plakátech velikánských - sloníchTi zářící namalovaní lidéNozač se taky stydět : Zdravé zuby po celý život týdny, měsíce a roky bez skvrnlebedivé výrokyJenže o kousek výš jsou čísla domůokna do zimního tepla otevřenáA vykřičená pěkně do parády . . . Na střechách domůleží vápencový prachkterý už žádný déšť nesmyjePotoky vody pod nohama jsou tepléA měníBarvuKdyž sněží náhodouJe za dva dny všechno černé.
...kdy zle mi je
Zlý neni (pro mě teda dnes) v čekárně u doktora sedět a čekat jakej krevní obraz mi laboratoř namaluje (Barikáda, kytka, páchnoucí uzenáč. ) . všecko možný ta baba může Teprve pak venku ať dopadne to všelijak když čůrám do stromu na Karláku ještě strachy posranej nebo když si dám pivo a do prázdnýho dna půllitru si dejchnu A moc chci aby mi bylo fajn fakt fajn jako předtim Teprve potom.
...až na samej konec
Mě tak napadlo při těch vzletech . Samotnej konec všech básniček měl by se odehrát v malý komůrce(nejlíp pronajatý - ale kým, to nevim)v žižkovským baráku provlhlýmkterej pořád ještě voní zelím, vařenýma bramborama a záchodem . Jojo, pěkně veršovánkám (třeba o větru, lásce, nelásce či refýži)pod lopatku cikánským tenkým nožíkem tak sladce, aby to ani nebolelonebo direktem do ksichtu rychle jako ámen.
Já vím, že se to nepovedlo
Víš(já vím)zblbnul jsem co se daloani ty velký kalhoty nasrávačky mi neslušely a klobouk koženej vyjeveneja vožral jsem se do kovboje ažale víšje malá radostněkdea já bych chtělaby rostla třeba mimo násA víšti moji krutí bratři z ulice už umřeliNevídám je a nechci už je znátMožná že žijou ještě ale nevzpomínám si. a tak když jdu čvachtavou ošklivou ulicízahlídnua utrhnu nevopatrnej kvítek pampeliškytu pošlu ti po větru na obličeja zasměju se pěkně nahlasaž uvidímjak jste si podobníA ještě víc se budu smátaž si všimnujak jste různíTy víšco z vás nepřátele děláje moje láska(nevzájemná).
Když úzko ...
Stalo se mi dvakrát že mý štěstí nemuselo být násobený přírodou posouval jsem stromy domy kouzlil mosty. ale lidi, lidi nikdy ne. A tak když mi řekli, dal jsem všechno na svý místo stejně mi bylo z toho všeho úzko když nebesa skláněl jsem k zemi a jezera vylejval . .
Zaživa naložená
Baron se klíčovou dírkou díval A TO. (co viděl. ). "Ach, hervábný kaSpesník, můj věrný sluho, dím, podej mi lásko.
...a volnost
Hranice padaj´ale hořej´ chrámymísto tkaniček rychlej suchej zipa náckové pochodujou rip rip ripber, nebo neber(a prachy se válej´)Monackej kníže, ještě mi nalejsvoboda, pohyb a švih. a volnost . NoSnad přízrak pouze místy zabydlenýjsme volní. Ale není tomu tak, že do větru svěžího, vejšky, dálky, budem´ moci jennaletět.
Lasga, ach lasga kde chodyš jen ty jen ?
Ty lasga jen oknem bys letala lety letykdyž tveše mušeš poušit. Proč ptam se proč . :Vždyť lasga chodi okolo a nochy ma a ten tveš potfurka si svoli. xxxxDu, Liebe, soltenzuerst wegeschaft und werden zu .
Lesem
Nejsem z těchkteří milují jaro v jeho prvních krutých dnechKdy nástrojna který hrajeještě rozladěnýTo radši lesem pospíchám přehnutými větvemi stromůa podávám je tomu za mnoukdo následuje a těší se jak jáaž na louku vyběhnem´Já vezmu tam jaro na milostdo trávy si lehnem´Hlavy k sobě dáme najednou tak lehce mrakem přikrytéa já, zbrklouš, vyhrknu snad už z lesa otázku:"Jaká může být cesta tajemství, jestliže to, co si zvolila, je tíha citu. " .
Loutkový vězení
Král s rukama sádrovejma a máma bez nitívězení plný panelů a drátůRouryStěny kočárkárny poblitýBabička přijela až z Prahypřivezla dlouhatánský párkyPrej ráno až budou zabitýZe ségry kopřiva a zčistajasna zvěstže tělocvikářka se chce koupat s námaNaháVencu Dostála chce svést pod Americkým mostemZavěšenej v rozchrápaným tichu dejchám nahlas pod Zabijačkou vod Ladynaproti válenda s kopřivama vadnejsem malej a řvu že nechci nicže ne tady. V uších mám rohlíkyTy slanýUvěřím až ránokdyž mi hlava stojíJen chvíli nevidím.
Vycházka z blázince
Jo votevřít pavilón je velká věca nejsme v zoo u vopicKluci čekajAž zachrastěj klíče hodinu připravenýJdem ven s přáním stokrát vysněnýmFrity kuře ženyTak to maj zapsaný v palicích načesanýchpo pěšince Z pakárny se šinemPrvní já ta čest pak Rudla pětačtyřicet a Jára vo šest staršíletjo neviděl to světjak hrneme se do tý lidský hospodyRudla chtěl porno pak na záchodě zahonitTak třímá Bleskcelej vod něj chytJára se může posrat smíchy že kundy sou vidět přece i někde jindeSednem siJára šťastněšmidlá hliníkovým příborem Jo to je jiný maso než plastikovej domaChlap na nás čumí z koutachrchlá"Tak ste to dožrali, debilové. "Járovi rudne bílej límečekRudla šťastně se votočí "Taky vám, pane, vypínaj někdy elektřinu . "Doma. "vodplivne si týpek sídlištní do kapesníku"Ne, tady.
Naše paní výčepní
Má mezi prsy (melounky)čárku takovouco jí i mladý holky s kerkou závidějv půllitru si klíďo píďo kormidluje bárkua chlapi mlsně po ní koukaj, jéjeNoc u ní doma . Sama je. u šnytu řekla mi Má šerý zákoutí a lásky modleníjen ve tmě milence by líbat chtělaza svý špeky se stydíZa ty zasraný kecy hospodskýA strach máStrach, ten jo. ten z prodlení.
Deku mám nahoře...kde vy...?
Nenosím dekukdyž jdu do stráně lehnout siTamkde velkej úsměv z výšky na mě stékáobloha nahoru mě vcucnetak smířlivá vlídná maminkovsky měkkátak čekám potichuptáky počítám. až vezme mě k sobě pusa královny. tak řekněte mi prosím vásnač byla by mi deka . Nenosím lajntuch když jdu do stráně lehnout sitamkde hojivej úsměv z výšky na mě stékávcucne mě nahoru oblohatak smířlivá vlídná maminkovsky měkkájen čekám potichu(říkám vám)Ptáky počítám jeden, druhej, třetí nad světem zpoceným si lítáJo.
Radost má dycky ten druhej
Jo radost má dycky ten druhejchce se mi chce se mi řvátV nohách jsem zase už tuhejnelovim nečtu a učim se lhátJó radost má dycky ten druhejdusí mě dusí mě vztekProfil má čistej - já jůhejSem pro smích a čórku a švindlvšak v kartách daj mi stejně zas flekJo radost má dycky ten druhejNebrečimnechci se rvátV kapsách mám díry a jauvej. vedle mě bílej krk kolínská límečekChystám si v prstech už špinavejch krvavejchrezavej vražednej drát.
Abyss - abys polibky vzdušný dál rozdávala ...
Abyss já nevěděl toNež začali jsme si psátže pod našima vokny častokrátspalas svý něžný mdloby snem svý slovaJovídal jsem naproti v okně tichou nocí plát světýlek bludnej rej a chvatAle myslel siže mejdan citů cizích rejdí si tam sámRáno aledocela častovyšel jsem si ven jen tak v košili noční třebaA to bys Abyss nevěřilaNějaká ženská s chlapem mě zastavila a povídá :"Takhle tedy ne . V týhle zemi platěj šatový zákony. My v Centru odívání. ano, tolerujeme blbosti,ale v košili ještě spánkem zasažený když slunko svítí .
...pěšky k moři
moře má a ne že ne svůj dárek pro pěšítichem svým nás rádo klame Obzorem jak oči kočky zúženýmA hned paknaštvaně pískobřehy biježárlíže z výšky rackové sněžný mávaj pocestnýmvlnami svou sílu na mě valíA já se nebojímVlnato líbí se mi nezůstává stát jak moulakupředu lije sesnad k cíli jednomua pocestnýmu pouta padajNapít nedásobecale bídu únavy mi smyje Kdyžtřeba pěšky k moři dorazímTak ptám se skoro vážně:Moře. strhat lana stožáryzhrotit lodí zpupný vlajky v nebezpečnejch požárechZ prstů vycucanejch bajekpřelejt se přes hlavy lstivýchpitomců a závistivýchdo osmičky nekonečna jak drát zkroutit výspu vražd a lupů mstivýchnaučíš nás, moře . .
Zásadová Mirka
Třicet venkučtyřicet v peřinách s modrým pruhemMirka si užívala. dveře pancířTak aspoň votevřený mříže . Rukama mezi nima třepotalaRelax. Vyletělo cigárolžícezubní pasta Pak Mirka drapla Storydo parku plachtil i brožovanej HalasVzácná úchylka, víte.
... zlyvkus do hlavy se mi navrtal...
Vy mý malý temelínkyvy mý radárkysotva přestali jste nosit plínkyuž tužky se vám v uších křepce vrtějzbytky dřeva co na zem padaj rádi smetemA vaše jádro nikdy nevyhasneTak přísaháme . Ať táhne světem. Ricky Martin zpívá pěkně (prej)nechal si do zadku botulin napíchatvrtí s ním pro starce ženy děti Klub rváčů - film snad pro pamětníky jen:Bradík Pittojc tuky z liposukcí krade jen to letíJojo já vimbeatník kdysi napsalže prádlo nosí i papež - to jistě chápešale já se vsadimže pápa dneska nosí tangaA už se těší na solárko. přijíždí jeho pápámobilon chrupem směje se jak by už nebylručkou s prstenem mává kyne kyne:"Jen pojeď rychle ať užijem si světa kárko.
Vobyčejná ulice
Tak moc mě do podrážek derešchodníkemRoztříštěný kosti chlapůs kerejma babička stavěla barikádyněmecky uměla jen šajzeřvala to a řvePro celej barákpekla buchty před letyHrychovejm nikdyna barikádách tenkrát nebyliVojska debilů vyzváněj mobilamaštíty barákupomalovaných husitama střílejNonstopáče chcankovýmladý Romkyvoňavou kundu strkaj pod nos. Hovno . Sousedka vypitálaciná vodka šavle do schoduUmřel jí starej. Už mě taky sral, víš.
V z p o u r a
Brejlička a jeho brouciMáma je z něj šílenárve mu ruce do kabátkuCo sem to zas slyšela. Zaskočíme na vočníbrejle máš jak lupypanebože Ty seš divnej Malý Slepý Hlúpy . Cos to zase úče říkalže je z toho hotováVo těch broucích . proboha .
Dycky sem jinde
Mám někde dole v plicích místo divný modro takový. . jako když přehluboko zaskočí vám pecka švestková No - tak hele: v šedesátym vosmym mě otec na kurs ruštiny rád poslal - a do Českýho ráje. (.
...i to se stává, a nejen v našem zdravotnictví....
1. Býval dobrým kamarádem táborových ohňů, ale spáchal ten nejhorší hřích: slízal rosu z kolejí. Motorovému vlaku selhaly brzdy a přejel králíčka. Jeho věrní se ho pokusili zabít, ale utekl.
Z kapsare honzykovy babicky, aneb hur uz bylo:
Z kapsare honzykovy babicky, aneb hur uz bylo:
1. Po nejaky kalbe jsem nasel doma vzkaz pribitej na svym pokoji
hrebikem: "Frantíšku, karbenátky máš zabalený v tom huberťáku po
dědkovi, to byl ale hajzl, co, ale brambory sem zahrabala někam do peřin
Povídali u nás ve vsi...
Povídali u nás ve vsiže prej psi jsou děsně sexyvohlídaji (bez pardonu)každý deka silikonupředevčírem, dneska, teďVypni, holka, hruďˇ a pruďs pudlem jdeš přec ke šroubárně. do řepky se courat marně(. snad skončíš aspoň na plovárně)kolem hospy , Barbie, směle, nic se neboj, holka, jeď. ( chlapi slintaj do piva si marně)jdi jen, Barbie, levá pravá.
.....léto-..
Ať je léto, jenom ať je létoZelené a tepléjako lesní mechtráva ať se vlnínekosená, bujná -jenom ať je létodokud trvá dech. Ať je ticho, ticho nad lukami. Do klubíčka stočenčas atˇ tiše sní. jen ať rozezní se nad nivamizpívající pšenicejen ať trvá létomilióny dní.
....a mlčení
Odpověďotázka zažehlajiskratak rychleprudcenutněŽe shoříaniž ji zaslechnuZas nemám kredit.
...pro něžnou sidonii
Jak rychlezvyknem si, sidko,přijímat něžnosti a pozornosti. i ty , co virtuálně lítaj vzduchem "jen"Jako na něconač myslet už netřebajako na večerní zprávy vo bouračkáchSamozřejmě pak přijde bolestněkdysedne si do toho nejlepšího křesla kdes. a smete nás do pláčeAle ten když uvnitř neustaneztracenýho není vůbec nic.
Pro skvrnu na prostěradle...todle je vod nás, ze Žižkova, trubko...:))))
Nevim vážně kde se všechny tydle kecy berouuž mě ale delší dobu fakt a děsně serouVy dva týpci máte porád na všecko jen hubyLupáčovou nezajímá že vymetáte klubykecáte tu vo marjáně pícháte si peřípes se vysral na rohožku a hovno vám věříPipe riple exil board kurva sranda šokze třetího patra spad a zabil se nám mlokhop skok Karalkumvem sirky a podpal důmSoused právě klíďo píďo ze sousedky slezjejí starej diví se že leze do penězV hospodě si klídek vánek do svý židle prdínevadí mu když de domu že šíleně smrdíA vy blbci z Kalgontýmu pote klidně dáldělej ale rychle dědku šlápni na pedálnež se s kusem pračky do kamery usměješuž to hoří už to sálá než se naděješPipe riple exil kurva sranda velkej šokze třetího právě spad a zabil se nám mlokcum shot Kyzylkumvem sirky a podpal dům.
Alojsovi k svátku
Mořeširoko dalekodaleko široko vysoko nebe oceánutam jeden malej hloupej ušatej závrať najednou jen tušía tělo svý(jen hmotu pouhou)Zemi odervánua tak nadšenejže mu plavky sluší. Dech slanej neznáma ovane ho. nesmrtelnost duší.
Čas dětí
Nic prostšího (zdá se)Než pravítko atlas. a běžAle. do času dětínestrčíš (jen tak)zasranou sedačku linku a věžTy lstivě tě ze stopy nesvedouNemusíČas dětí jen jednu jejich (asi) má vteřinuTak cennou. a plynulou.
Černí psi
V Bukurešti na letišti. pršeloKáně kouklo střechou dovnitř vědělo už snadModlily se ženský v černým za Boha a k BohuKéž letadlo naše by už přiletělo. usedavě tiše štkaly a jedna z nich si, žádná sranda, přeseděla nohuVstát nemohla. Volala matku zemřeloutátu bráchu sestřenice všechny svýho roduzapírané milence a křičela, tak rozumět jí bylo:v nohách mám mravence, a v koleni vodu.
...když se mete
Jen chvíle obavto když se hosté rozcházejí (navždy jakoby)kdy obracíme židle hlavou dolůk nohám stolů blinkajíJen chvilinka pravdy kdy se metea kdy věž naproti konečně ukazujez jaké výšky spadla hvězda z ulic.
Kuře
Vedro pusu mi vzalonechalo jen slinuA já šel do nevímkamuž zase rouhlal jsem se nadávalAle pak zabloudil díkybohua ocitl se na krásným dvorku plným vzduchu akorát tak do nosuKuře tam z louže pilo. Doušek za douškem nerušeně takže zdvihlo ke mně občas zobáčekaby mi ukázalože hodinou nebes je pořád ještě blankyt.
Počitadlo na cestu
Jedna jsi ty
a dvě je list
radost si na třetího hraje
čtyřka je vlak
...po schodech...
Kdyžnevím kudy do světaco do kufru. (a tak)promítnu si v hlavě filmsnad poškrábaný zrnkem pískovým :Dítě jde nahoru po schodechstárne zvědavostíváhá Pak sáhne mi za krk ledovec z kraje světa ažtam taje mi. a všechna slova jsou tajná.
...když se mě nedotkneš...
Olovo pluje po hladiněSám v nabitým barukorek potápí se někde naproti(Snad) realita mžikáa motor vytřásá blechy kilometrůcesta nanicJen světlo vodnaproti z výčepu mi hýkátak zas dneska vobráceně si lehnu na postel.
...mívám skutečné sny...
Jo, fakt mívám skutečný sny -- jako na dnešek, hele. sedím, ani nechci říct kde, když někdo zvoníMám co dělat a tady máš, stěhováci jsou tuJeden celej v černym jak vod pohřební služby, kouká mu z kapsy rohlíkdruhýmu chyběj čtyři prstytřetí takovej malinkatej skrčekna jednu nohu šmaťchal. a ten si na mě teda vyskočil : No, váženej, todle nepobereme. nám hlásili z ústředíže jen pět švestek.
....ale jen do čekárny...!
Nedávno mi myšák pošelv kleci nebylTak jsem vyšel na ples příšerjako debilSmutek moje voči našelu chodníku splývalzimomřivej zmrdKurvy buřty trvalárevizořihelma blejskla sakra blízkoněkde hoříRozerval jsem žlutý stranyjméno našelčekárnaPsychouš - kukouškecy v pecipořád lepšínež pyžamoa bohnická pakárnaKoukámplakát vo kašliuž jsem z toho na mašliA pak vidím papír jako kráva:"Děkujeme pacientům, že neskákají po lavičkách. ". a jsem venkuJo. Kámoš, pivko, tráva.
Ňoi oj Coitó ...!
Toi oj toj. so so mnoj pojtó koupojt do jozoro . Coitó - joj . Gromoj foktor / faktor- pozn.
Echozvony
V krajkovým oblaku Měsícno jo - plálVody ve vočích - tý slaný - málotak sentimentl Džony zadíval se v mořskou dál- (i)-(i)-(i)jen zívnula závojů tkáně vzhůru zavěsil -(il)-(i)-(il) xxxPak i já uslyšel jsem zvonyjejich duněníco nesly se až k medináma muezzinůmdokonce i mešitáma všemkřesťanský znění věží těchco budí víc než stovky echa zvoněj děvkám, popům, islámuKaždýmu, kdo potřebuje. A žádnej plesa žádný reješaty bleskavýPřes hory doly řeky lány střechyZ pyšnýho chrámu bije zvonZas do ucha se vrací z dálky vln muj známej mořskej divej shonEcho echo echodává mi útěšně vlna za vlnouVaše smutky Naše smutky rozhoupaný v mlzeNene nechce se smátViklá se trámAle města Ta se nepropadnouDokud zvoní se zevnitřtak lidi nepřestanou zpívat, ani lhátNaše brányvaše brányvěřím dokořánUž zvěsti je slyšet --ozvěny z pohádkovýho kvítíkterý ze dna moří i rybníků roste a. všude je všude. v nocive dneSlzy, ty jo, ty nám patřejale smutek nafurt neKdyž hodně ztracenýho a vzduch se nehneStačí jen - no málo ne.
Schizofrenie není čistá
Volávala mi často malířka paní Janaróby do divadel šilaU ní v jednom pokoji na kostýmy panav druhým pinec hráli jsmečtvrtej nevim - tam jsem nebyla v pátým úkoszmrzlej pohybbydlí člověk zazděnejMaruška dcera už rok nevyšla z domubyt se jí úžísvírátuhne třpytjinak se prostě napsat nedáVona chce jedno - nechce žítTřicet jí jea neptala se nemocprostě si ji vzalavlezla k ní do hlavytam modrýma chodidlama zapleskalasvině jedna. jen by pilaNo děsný to jesere mě toelektriku měla Mařka v hlavě takyprášky háže z okna na lidiNa tyco tak dlouho nepotkáváDolůjen dolůNejí a nespí nemeje senemluvíTak jsem byl u nich jednouvlez si k ní do postelea jen jí hladil tlustou nohučekaljestli aspoň něco poví. "Nemám tě ráda", třeba, nebo: "Budeš tady dlouho. "Ptala se tenkrát: "Smrdim, žejo, blbý.
...subretě na cestu
Pořád tam lezeš a kecáš krávo jedna blbáVožralá házíš mi šutry do voken a pak tradá, varieté s lesklejma pantoflema. "Lodičky to sou. "Tak jo. a co teda s tim tvym elá hop.
Baťůžkářka
Jsem se zamyslel
tak nějak vprostřed bdění. )
A najednou.
Prošla kolem mě jak Měsíc
J a u j á
Jaujá si pleskla bosó nohó do sukně snad se vejdéééčervená zlatá aj zelená jde si pro nový dredéééé au jééé au jéééé Vyšla ven zaklonila hlavu sluníčko samá dírááá hodila hlavó plnó vlasů v hospě ju čeká Jíráááá au jé au jé au jé au jéPak se chytila kolem pasu snim co se do mě vejdéééé vycóvám domu šunku spasu lepší než nový dredéééé au jé au jé au jéééééééééééé.
Žižkovská radost
Jedna cimra jeden stůlzávěs visí za rohyděda rajskou převrh (šedej ubrus dokrvava)naše děti - mátohynadávaj´ mu do mrchZa plentičkou samej flekmáma řve:"Si debil. "Táta noční autobusák:"Jířo, lásko, co to děláš, já jsem eště nebyl. "Kurva zvonek žádnej pošťákžádný prachy z ouřaduSousedka:"Jo, máte kliku, našla jsem jí u rohlíků. "(babička má náladu)Večer hrajem rádi kartyDěda zuby vyndavá:"Bábo, nešer, ňechrň žaše,vyňášim, kjuk rožďává.
....rychle, chytej....!....
Jen ranojen rano lapnes zpod vicek denni svetlozavrtis seA mas pred sebou cil No nerikej nahlas ze neKamsi nekamsi ubiras seden ti utececil nikdeAle tys sel Plahoc se plahoc. Nakonec usnesA zdrave. spankem hlubokym jak rendlik po babicceA rano zas den tahne se jak kolomaz. Ani ti neprijde, ze zijes.
...v louky se tak moci obrátit...!
Děti skákaly by po mněnohama zpocenýmajejich pot voněl A věnce přátel hostit na svych zádech. . neobratně posunovat v travách husí peří říkaje si: nemám příliš chladné srdce . Louky - smutní hostitelétisickrát pořezány vstanou.
...doba medová...
Doba v baráku kasáren bejvalejch táhne se jak medven svý omatlaný prsty vystrkujenení to dobrýNajednou cizí chlápek před branoužádnej nápisjen borovice kolemzakřičí tedy. brána je otevřená . Ale přesto musí procházet branami čtyřmi snad proto že svět už se dávno neotáčí symbolem harmonieale prvním a neustálým krokem vyhnaných. neví , nerozumí , doufá(koukám, jak s kufrem se mlátí nejistě)že vnitřní silou největší bude mu snad znamení jakýs shůrysnad usmířeníAž pak se skoro začervená a zahoří nadějí, možná i láskou k tomu vysněnýmu místu protože jinak naše obloha smrti byla by - přeci - bez srdce.
...bouračka...
Už půl roku jsem nepřečet žádnou knížkuaž do konceAle přesto je mi skvělekdyž jedeme s kámošem autemNemáme nikam namířenoKdybych na minutu zavřel očibudu úplně ztracenejaleklidně si můžu vystoupit a navěky usnout tady u týhle cesty. kámoš do mě šťouchá loktem. Každou chvíli se přeci něco stane. .
...líbí se mi...
Líbí se miKdyž u násV žižkovský traficezasmějem se jak ty krysyAle jo. třebas vládní krisiLíbí se mikdyž psi směj do hospoda tam stávaj se Pánama (vďaka. tých českých zvláštnych shod)A nejvíc líbí se mikdyž s někym můžu sakra dlouho mlčetjen vohýnky mezi námaa nikdo nechce účet.
S pěnou na hubě
S pěnou na hubě už nejsem to zvíře co nespínejsem bezejmennejmožná bohuželkoupil jsem si v trafice velkou hnusnou pěnu DIPLOMAT. se dycky votřesuže nanesu to bílý velký co zvětšuje se atomově na hubuRozsvítim příšerný hotelý světlo kerý taky právě tváře nemiluje a octnu se někde na kongresu WHOale nebudu mít referátna to sem moc blbej. řikal Langer. S pěnou na hubě votvírám pošťákovikterej nenosí mi maso modlitebale jen upomínkya někdy se zasmějemprotože se menuje Lukáš LukášS pěnou na huběse na sebe i ráno do zrkadielka vtákov klˇudně pozerámlebo iba penahento toto zarátané v cenezo mňa akúsi peknú masku urobí.
...jak jsem sidonii v kočárku vozil...
Dům číslo třináctdvě okna v prvním patředva pokojíkyzáchodmáma táta. a Věrka : ta mi říká bratřeVezu ji v kočárku bedlivě pozoruje fasádu rozežranoupak na břicho otočí se čte siobčas prdne . za chvilku:"Chtělo by to dobrý prachya z týhle díry pryčdokud budu mladá. "Před rokem a půl se narodilaTak ukáže mi zádazaloží Baudelaira doutníkem co mámě šlohlaa zčistajasna řekne: "Vyprávěj dál.
Má rty rty má
Slíbaly dávno cizí tak cizí naducané rtyteplo a chvění tvého pod Sněžkou hozeného těla. (. )Jako když duše trochu mžía trochu deštěm odumřelaN E . NEBOJÍM SE PLÍSKANIC .
Žižkovská Vól Strýt
Tak moc mě do podrážek dereš chodníkemjak pudl oranžovej hnědý hovno serešTak voči nahoru. Vojska debilů vyzváněj mobilamaštíty barákůpomalovanejch husitamastřílejNonstopáče chcankovýmalý cikorkyvoňavou kundičku strkaj pod nosHovno . Sousedka vypitá smrdílaciná vodka a šavle do schodu"Umřel mi starej, víš. ".
Slabší nožka
Okřívám tou vzpomínkou - nevzpomínkou Ale jo Já naschvál chodím neučesanýhlava na hrudníčku mi jak petrolejka plá. Proti mně chlapeček ducy ducy ducanýkopnu ho pod kolínko silně jak se máUž bečídebil. Mám rád, když vašich pustých duší bezlistý podzim v šeru roztmívá. Mám rád, když na mne jak kroupy v bouřce kamení nadávek jen prší ze všech stran:"Táhni, noho slabá, táhni.
Drahá babičko...!
Vzpomínám. Pramínky vlasů splétala sis a jedla při tom párek. zatímco děda visel na okenním parapetu s hlavou o dva metry níž"Nechoď tam. Sám ještě spadneš.
...tma srdce mý...
Přiznávámvečerů někdy bojím se - když kdesi na louce dva vraníci skáčou, pískaj netopýři a naproti v hospě maj všichni černý bundyPo Žižkovský věži černý mimina si lezounarudlej javor nikde, nikdePak najednou opilej vrávorám šeřivým lesem černýma větvema bolestný zvony z náměstí mi zněj až sem -- to nebe z kovu. V mrazivejch mračnech svit už zhasv kruhu letí, kruh se skláníkráli čertů napospastisíc oken ztemňuje sechmurnej děsedo prdele táhni. Chci slyšet,prosím, jak navečer se klidnej šepot od lidskejch prostřenejch nasvícenejch stolů nese.
...o bolesti slupky....
Šoupeš nohama včerejší rozbředlostímrzutěpečlivě však - jako když někdo loupe jablko opatrně, úzkostlivě, aby nepřetrhl pentli odvíjené slupky,,,. to je ta, která bolí - a musí pryč. A já věřím s tebou, že hmotou zraněný duše může být právě to ostře odřezávaný "nanic". (ANI KAPKA KRVE.
Petrolejový nohy
Tak už mě život zase nakopchytám se za nos, za ušidostal jsem napít petrolejena rozloučenoupro dušiDalas mi pěkně loknout láskopořádně do dnajak se máz petroleje mám oči ústatak škrtni sirkousobecká. Nádraží v bílých podkolenkáchválet se s tebou nebuduprsty mám plný petrolejeBojím se ohněnebudu. Zas vidím jenom tvoje zádamně zbejvá peróntobě vlakA nikde nikdo - jenom strojekdyž chci se zeptat po sirkáchSedíš tam mezi lajdákamave vlaku plno lidských parz okýnka už se nepodívášpetrolej teče po lýtkáchPak mi dejch za krkchlap jak horaškrtnul mi zrovna u pusyvagón se rozjelA já hořímUž brzo budu na kusy.
...možná - někdy ....
Někdy svírají nás obruče čmoudu(to hoří řasy slepce nad petrolejkou snad)neúprosnost užívá si ticha a těžko říci nehybné samotě : "Táhni, kurvo. "Světlo ducha, hlasu i ruky pohlazení třaslavě mihotá se jen na filmovým plátně. (. pak, možná, se člověk rozvzlyká, aby řeči unik´.
... v louky se tak moci obrátit....!
Děti skákaly by po mně nohama bosýma jejich pot vonělA věnce přátel hostit na svých zádech. Neobratně posunovat v travách husí peří říkaje si: nemám příliš chladné srdce . Louky smutní hostitelétisíckrát pořezány vstanou. Opouštěnyklamány, říkám .
Árie prérie
Draný peří vran mi plní polštářneúprosnost uživá si tichasmutek na dveře mi klepe Divnej čas . Sednu si k bubínku z Marrakéšenehty zahraju vám na marockou kůži oslí prosluněnou Pak snadaž kolem pátý večer ztmavnou zkormoucený chmurypramínek naděje árie prériejen pro vás.
Výlet z řeznictví
Stálo pár lidí stálořeznický zápěstí velký mletý maso sádlo na váhu házelo a drobným se smáloKdyž vtomvylétla kuřátka z pultuvylétla jako sníh bílásvítila mizelapeřila seNa konec země snad vydala sezpívala zmlkala styděla sesladce a jemněZpívala jako by varhany hrályz kostela jeptišky vyběhly mávaly děti se smálypan farář smutná tvář anděle na nebi kuřata z řeznictví úsměvem chválípípala mávala letěla na konec světapovědět zazpívat prozraditže vzletům a letům a pochybám lásce a nadějím snad nebude veta.
Blíž k tobě, Bože můj....
Jednou to prostě začaloto musístejně jak konec na čelo zaťuká mi - a kusý (někdy)Norozesmál jsem se na pohřbu svýho kámoše nejlepšího. přejel ho traktor . Bylo mi desethráli v síni"Blíííííž k toooobě booože můůůůůj. "Jenže : to my spolu zpívali si na sáňkáchkdyž za Chebem kopce kořili a zamrzle se smáli.
Paruk...nářka
Pražskej vrch nad Žižkovem
Parukářka
chytil mola
hola hola
Když na Žižkově spadne řasa
Když na Žižkově spadne řasaneuslyšíte vůbec nicchlapi se perou U pupkounůpingl je jejich kralevicKdyž na Žižkově spadne řasaneumře ani živáčekokna se vlastním pláčem smáčía z čerta pouhý panáčekKdyž spadne na Žižkově řasaprázdná slova se schovajíslzy jsou venkutělo bolípod víčky máš jen olovíKdyž na Žižkově spadne řasapsi na ni pouští hovínkaholky si narvou punčocháčepivo je naše maminkaNa Žižkově spadla řasacinklo to a je v ní krevRodí se pýchaOdříkáníUž tlučou prkna na rakev.
Kerka za Gerovku
"Tak Gerovka to koupila taky", cvakne telefon Milan vchází do svý velký kuchyněna pánvi svíjí se mrtvej nařezanej pěkně do housky voblečenej kapr"Kurva život, kurva smrt," mu řikám, a von :" Akorát psala nekrolog pro tu mojí ženskou, do prdele práce. ""Berou to holky nějak hopem," řikám,"Gerovka měla dycky problém s psaním, vztekala se přitom. a že prej měla krystalickej smích. Psali vo ní kdes.
Don´t stop, babička
"Pojedeme k babičce. " šeptla mi krásná maminka EliškaChlapečkovi z pohraničí v trenkáchNo já to byl Roztřásla se kolínkaradostí samou. Žižkovská Líza . Ta, co neutírá nádobí, řehce se smíchem nakřáplýmKdyž vozí mě malýho po eskalátoru Kupuje "šumku" vod kostiV samošce klidně rozbalí máslo.
Dvě M.
Bylo mi dvanáct tak
no puboš
a děsnou věc jsem "udělal"
v Horních Měcholupech vod huby k hubě šlo
Co jsem nestačil říct jedný holce, která mi napsala, že je úplně v prdeli...
Zhulená, vopilá, naštvaná, nene, netočila slunečníkem ani vomylem. pak spadla na záda do rozflákanýho vokna, pořezaný ruce-zádaJí řikám, na posranýho spadne i hajzl, říkala moje babička,sis vyžrala a je . Uvidíš, pozejtří už budu mít hotovou tu vzducholoď a poletíme na párekzáda ti zalepěj´dáme si dva kouskymodlim se za gambáčkelímky hážem´ dětem dolu na hraní. ou jes.
Bartošová si podřezala žíly, tak rychle do hospody pro bramborák...!!!!
Nebo snad kávu. Nebo čaj. Tak tedy kávu. túúúúúúristka na Žižkov zabloudila stůl štamgastů akurát probírá, kde, do piče (tak mluvěj.
DVĚ HOLKY
Parte mám načrtnutý I všechny příbuzný - no k nevíře. Paličková, Lisý, Palička (rozvedli se asi)----A najednou praští do kebule nehetostrejprásk a naráz, nějaká baba směje se mi . jakoby položil někdo rukavici na rozečtenou knížku a docela náhodnej otisk palce jehona tu jednu jedinou, pro holky bílou i černou stránku tlapu:zjevil se jak pohyb větrnej. a zlej tak , jak to ani vrazi neuměj.
Denně bitva s šedou uniformou
a já že jsem "to" pako žižkovský . Blázen, co pro rohlíky chodí v noční košili. Stydět bych se měl .
Zahrada zmatku
Dusotu lidístrkánía slina střev natažených po pitevnách, viděl jsem, jak medici si hráli z nudyhnusnejch kabátůigelitek s TYGREM , ALBERT, SCHODY, OBBI. ,,,,TĚCH TOLIK. NENEŘIKÁMŽE V ZAHRADĚ ZMATKU NAPOŘÁD VESELEJŠÍ CVRKOT BUDE. ale je hustá a dá se hledattrnyvětvekteré nás, snad, naučily zvědavosti.
NIKDY NIKDE NEBYLA
VásRudolfová panípoložit chtěl bychdo sedmikrás(kdybyste chtěla, tak za svítání. )a pár větvičekpo kterých vrabčáci poskakujou kolem šedý hlavyOči si nikdo nevypláčevíte samaNo ale vodjinud, má paní :Halejte, pamatujete, jak jste sklouzla po ledu, zima k podělání - a rozcápla se v celý kráse. Řikám vám znova |::to bylo k podělání. :.
...dnešní - ranní - zkušenost, ale už dobrý
I kdyby mi moje duše včera poslala rekomando s dodejkou a lamentovala upozorňovalaže přijde . No abych ji čekal, že nemůže jinak. a bolet bude mocjedině bolest, ona sama sebe, tak, jak je,doručí. .
.....sám se zachraň...!
Jsemsidneska ránoříkaltak jen: čím skutečnější je všednost, tím pravdivější, a bacha, tím i tajemnější LEŽ KONEČNOSTI/nekecám, šlo mi vo kejhák, ale vzali mě sem zpátky/Noamyslímženeexistují divy, který nevytryskly ze samýho smyslu slova O S V O B O D I V Ý. ,,,JAK JÁ TU ( dneska ráno) TANCOVAL, KDYŽ B O L E S T ( voknem vylítla . )Neříkám, že jsem zachráněnv jemnosti závojů tajemnejch je síla , motá si mě, jak chce, motá , kdy chce, ale zbavuje měaspoň myslímtý pošetilostiže bolím jen jásebe a jinýŽe jen já vleču za sebou ty dezinfekce, léky, stíny. A NIKDY, NIKDY UŽ NEBUDU TVRDIT, ŽE VLÁDNU JISTOTOU.
...chci ráj...?
Zatím nevímv pekle prej je větší srandapořád dokola všechno na bílo natírat. v néééééééééééébiA křídla do čistírnyAle nevím nic o tom, že by v ráji nebyly nějaký výjimky, zvláštnosti, nesouzvuky. že by tam facka nepadla. no, jestli se tam teda lidi pohádat uměj´a zakřičet dovedouaž plíce praskajNo OKať mi teda andělé mý velký nohy(45) laskaj ´.
...................----vííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííítRRRRRRRRRRRRRRRR
Černej večer bílej sníh vítr fičí v ulicích Div neporazí člověka. Vítr, svině, fičí, fičí Zblízka, taky zdaleka . . Smet sníh bílej ach muj milej pod nim led jen jenom led Po ledě tvý srdce jede jo ke mně nee nee.
Vo tej starej morávskej starušce, co plátýnko aj děcka tak rada měla, ...aj...!
"Tož su doma, Mária, slaninku skúsnu. maž od včírka tu mastnú husu. ""Ne". /skřehotá a jehlou látce si smejká/"Tož co daž svymu na stůl, babka, stačí sýra sedum kusů, slivovička, chlebík, šunka.
Sousedka zpívá dveřmi - zatím
Hotová Paříž Bláznů paní. tak páchnea zpívá do svítánísvý pračce. Ječák má jak vejce syrovejale zpívá jen v určitý výšce. tak nějak zvenčíA protože bydlím v prvním patře čekámže se ke mně jednou prozpívá oknem.
.... pauzy
jsem jednounavečer, jo, to byly mý chvilky. uslyšel u dědy na zahrádce zpívat ptákyJsem si na ně vzpomněl právě teďv tý noční pustině, kdy i kuchyňský hodiny se bojí tmy. a cítil jsem, ale tak rychle a najednou, že krása, snad, je jen jedna obrovská, obrovská pauzaxxxNo a kdybychom ji chápali, neskládali bychom vůbec jinou hudbu.
...ta tíha
Ráno dneska děszdálo se mi o mém otci, jak jsme spolu závodili na koních a já se bál, že ho předjedu, že zase ta kudla v zádech. tíha z minulaStejně tak ale pomáhá, asi, nesení nějaké hádanky, taky těžký, něčeho, co tu nebylo a děsí ještě. Co ruka podepřela prostě sloupema myšlenek, jejda, těch bylo potřeba - aby stál - třeba úplně novej dům, kůl, sloup. Jenže závod s otcem trvá dál, i když umřel už.
T A N E C
Á šup má desa pera snesla parketto mata pesej JO. É maso téta pajto šmajde eso Leoš Mareš kupa kupa kupa déJO ej. mASSA MBA MBA MBA MBA MBA NENENENENENEkesere pete ve ze ve ze vezeneéééééééééééééééééééééééé. EJ.
....bloudění
Schovávaná ve křoví a první pusyneseme hádankyneptáme sevždyť otazníků kolem tolik. Ale přijde ta chvílekdy budeme blouditptát seA NIC. Trest. .
...radši nic neříkej, čase
A co ty, čase. Nevím nevím ale možnáhned po sluchujsi prvním smyslem něžným. Nejsi nepřítel, když stárnu. Nejsi kazatel, když minu.
....PRO SIDONII
Šla malá holka lesem samej strom - no to dá rozumsmála seskákalatěšilapila rumA pak, na rozcestí, vybrala si ze tří barevných značek tu na kamenizářila nejvíc - medově. a nesmrděla poutísidka si lehla na prohřátý kámenusnulasnilaPak vzbudila se, natrhala proutía kouká :NA STROMĚ NAD NÍ ZÁŘÍ KŘIK. a pod větvema poustevníkProbudil sea šli spolunahorušikmo. a pak dolu.
... až nahoře
Až vysoko vysoko (Vysoko nahoře)Po deštíchskládají sevěřímvětytvoří je nebesa v nesmírné pásy slovA až potom, když je pírko podepíšesnesou se dolůHolubice tatammy v kapsách pár vzkazů pro někoho. ale co když je to naopak .
U babičky, kterou jsem vždycky chtěl mít - a neměl
Kdyby tak měsíc letoval kostelní i naši střechubabička neměla ani blechu a děda šťastnej byl. Jenže: Děda:" Ty muj malej, já se z tý báby poseru. já shrabu lisí, vona ho rozhrabe já dám králíkům, vona jim to veme já dám slepicím, vona na to dupe----". ale když usnul jsempřece jenslaměný pás ovíjel mi vůní velkou hlavububínek u pasuchmury pryč a snilo se, jo, snilo.
Děti
Říkáme Tak rádi. VŠECHNO JE SLOŽITÉ. jo, a taky: NIC PROSTŠÍHO, ČÉČÉ. .