Ani náhodou

Moje slohová práce, která je vlastně pokračováním zde neuveřejněného většího dílka. Prosím o kritiku!! K pochopení tohoto není zapotřeba znát předchozí děj...:o)

Tessa s třísknutím uklidila do regálu poslední půllitr a zhluboka si oddechla. Tmavé vlasy se jí lepily na zpocené čelo. Větráky na stropě skřípěly a vrzaly, ale horký vzduch v hospodě se ani nepohnul. Za šmouhatou výlohou se občas objevila tvář lačnící po vychlazeném pivě, ale nápis ZAVŘENO každého zájemce spolehlivě odradil. Tessa už dnes nechtěla nikoho vidět, a tak hospodu zavřela o pěkných pár hodin dřív než bylo obvyklé. Venku ještě žhnulo srpnové slunce. Těšila se až se vrátí do svého bytu a dá si studenou sprchu… i kdyby toužila po horké, měla smůlu, teplá voda už netekla několik týdnů. Ozvalo se zuřivé bušení na prosklené dveře. Obrátila oči v sloup. „Neumíš číst?!“ křikla a dál drhla pult. Bouchání zaznělo znovu a naléhavěji. „Do háje,“ odhodila utěrku do umyvadla a několika ráznými kroky prokličkovala mezi stoly. Energicky otevřela dveře…a strnula. „Tesso…“ V dalším okamžiku se jí nečekaný návštěvník zhroutil do náruče. Zalapala po dechu a do očí se jí nekontrolovaně nahrnuly slzy. „Jsi raněný?“ její hlas nezněl vůbec tak pevně a sebejistě jak by si přála. Neodpověděl, a ani nemusel. V zápětí si totiž všimla jeho krve na svých prstech. „Proboha, Nathanieli.“ Nebyl čas na to, aby si uvědomila co se vlastně děje. Že se Nate po roce konečně vrátil do Gridwardu. Neměla čas dostat své city pod kontrolu. Částečně vklopýtal a částečně ho vtáhla dovnitř a kopnutím zavřela dveře. Vysoukal se na jeden ze stolů a zde se s úpěním položil na záda. Sáhla do kapsy špinavé zástěry pro mobilní telefon. „Zavolám Nox,“ zamumlala spíš pro sebe. Nathaniel odmítavě zaúpěl. „Ona…neví, že jsem zpátky…nechci jí ublížit…“ Tessa si v duchu promítla hystericky plačící Nox, která právě zjistila, že její snoubenec ji opouští na dobu neurčitou, aby se srovnal s následky Druhé občanské války. Tehdy plakala i Tessa, ale jen tiše, potají, za bezesných probděných nocí. Teď už bylo na přání neublížit Nox pozdě. Tenkrát…než jeho velká motorka zmizela v oblaku prachu, řekl jí, že se vrátí až zjistí, co vlastně chce. Věděl to už nyní? Potřásla hlavou a obrátila se k němu. „Bude lepší, když se to dozví teď a ne až budeš po smrti. Nate, dokážu toho hodně, ale jako doktorka jsem nebyla nikdy nejlepší. To je Noxi-na parketa.“ Nato Tessa vyťukala číslo, které nevolala už hodně dlouho. Když se asi za dvacet minut ozvalo opatrné, nervózní zaklepání na dveře, bylo to pro Tessu vysvobození. Do té doby se téměř bez úspěchu snažila Nateovi zastavit nejhorší krvá-cení a sama se potýkala s vlastními rozbouřenými city a stejně neúspěšně. Nate upadl do bez-vědomí, ale jeho dech byla naštěstí stále hluboký a pravidelný. Její vlastní srdce bilo strachy tak hlasitě až se bála, že i on to musí slyšet. Když otevřela dveře, bylo to jako deja-vu. Nox se za ten rok téměř nezměnila, měla na sobě dokonce ty samé květované šaty jako tenkrát, když s Nathanielem oznamovali své za-snoubení. Světlé vlasy jí stále v měkkých vlnách lemovaly bledý obličej. Ale její oči byly jiné. Tessa poznala, že Nox už není tou naivní dívkou jako kdysi. Už toho zažila hodně a všechny ty otřesné zážitky se jí odrážely v očích. Tiše, chladně se pozdravily, a pak Nox kolem Tessy proklouzla a zamířila k Nateovi. Slunce už dávno zašlo a vzduch se ochladil. Za okny se procházely licencované prosti-tutky a čekaly na svého dnešního prvního klienta. Tessa seděla na vysoké barové stoličce a se smíšenými pocity sledovala Noxino počí-nání. Ta právě dokončovala zašívání dlouhé sečné rány na Nateově hrudi. Po tvářích jí tiše stékaly slzy, ale přesto se tvářila odhodlaně, rty sevřené do úzké čárky. Tessa si nebyla jistá, zda je jí Nox líto nebo ji stále tolik nenávidí…a žárlí na ni. Ve chvíli kdy se jí Nate zhroutil do náruče, vrátil se jí onen prudký cit, který k němu cítila celá léta, ale který potlačovala a nakonec se ho téměř naučila ignorovat. Ale nyní byl zpět a zahořel se snad ještě větší silou. Bylo to jako tehdy, když jí v První válce zachránil ži-vot jeho meč, jako tehdy když se probudila z bezvědomí a první co uviděla byla jeho tvář sta-žená strachem o její život. V těch chvílích si nejsilněji uvědomovala, že to co k němu cítí není jen přátelská láska. Ale byla tu Nox. Žena, kterou miloval Nathaniel a kvůli které nesčetněkrát riskoval život. Zajela si rukou do vlasů a zavřela oči. Odhodlání, které se v ní začalo rodit, ji samot-nou překvapilo. Kdykoliv předtím myslela především na něj. Na to aby on byl šťastný. A pro-to se nepletla do jeho vztahu s Nox, i když ve skrytu duše doufala že se něco stane a jejich láska se rozpadne. Ale poté co se stalo oné noci… Válka se blížila ke svému konci a boje v ulicích vrcholily. Tessa se s Natem ztratila v bitevní vřavě a dostala se až na nepřátelské území. Obklopení nepřáteli se ukryli do trosek starého mrakodrapu. Snad to způsobil strach a obava z toho, že je nepřítel objeví, ale ať už to bylo cokoliv, té noci se spolu milovali. A té samé noci jí Nathaniel vyznal lásku. Nox se nikdy nedověděla o tom, co se tam stalo ani to, že právě tato událost byla důvodem Nathanielova odjezdu. „Ty jediná víš, proč musím odjet, Tess,“ řekl jí. „A až se vrátím, budu vědět, co vlastně chci. Nechci ztratit tebe ani ji…ale budu si muset zvolit.“ Tessa byla rozhodnutá. Nenechá se Nox znovu obrat o své životní štěstí. Nebude se znovu mučit pohledem na jejich láskyplný vztah a tvářit se přejícně, přestože by nejradši kři-čela a plakala. Nox právě seděla u gauče, na němž spočíval bezvládný Nathaniel. Oči se jí klížily, ale mermomocí se snažila zůstat bdělá. „Nox?“ zvedla se Tessa ze židle a kráčela k nim. Nox k ní zvedla tázavé oči. „Měla by sis jít odpočinout. Jsi vzhůru už hrozně dlouho, musíš být unavená.“ Žena si mimoděk protřela oči, ale pak řekla: „Ale co když se probere? Mu-sím…měla bych být u toho.“ „Dám ti vědět, teď si hlavně musíš odpočinout.“ Když k ní Nox znovu pozvedla po-hled, všimla si Tessa, že její oči jsou plné slz. Jedna z nich se uvolnila a začala si razit cestu po Noxině tváři. V příštím okamžiku se jí Nox vrhla do náruče a pevně ji objala. Tělo se jí otřásalo dosud potlačovanými vzlyky. Tessa ji rozpačitě hladila po zádech a se zděšením če-kala, co bude dál. V tom se Nox odtáhla a přestala plakat, dále však přerývavě dýchala. „Ach, Tesso…nevím co mám dělat…tohle…naše setkání jsem si představovala trochu jinak. Musím mu toho tolik říct, nevím…prostě nevím co dál.“ Tessu popadlo podivné tušení a útroby se jí stáhly. Nevěděla proč, ale měla dojem, že za Noxinou náhlou zpovědí bude víc než čeká. Pohlédla na Natea, který byl stále v bezvědomí, ale na tváři měl podivně klidný výraz, a zalila ji vlna lásky. Ne, tentokrát se ho nevzdá ať jí Nox řekne cokoliv. „Víš, tehdy když odjel, jsem to ještě nevěděla. Zjistila jsem to jen pár dní poté. Něko-lik týdnů jsem doufala, že se brzy vrátí, že mě tu nenechá, vždyť jsme byli…nebo stále jsme…zasnoubeni. Nemůže mě opustit. Ale pak mi konečně začala docházet pravda, že se domů nevrátí. Nebo alespoň ne tak brzo jak jsem doufala.“ Zhluboka se nadechla. „A tehdy jsem tě začala nenávidět.“ Tessa sebou trhla. „Dávala jsem ti to všechno za vinu. Jen kvůli tobě se znovu připojil ke vzbouřencům. Nebýt tebe, přesvědčím ho, abychom se uchýlili na venkov a čekali až válka přejde. Nevím proč ale ty jediná jsi na něj měla opravdu silný vliv. A kvůli tobě mě opustil.“ Tesse se rozbušilo srdce. Zprvu se obávala, že Nox ví o oné noci, kterou S Nathanie-lem strávila. To však nebylo to, co způsobilo Noxinu nenávist. A za jejími slovy Tessa cítila ještě něco jiného. Nathaniel sebou ze spánku škubl a obě ženy na něj s nadějí pohlédly. Spal však dál. „Tesso, opustil svou snoubenku,“ Nox se odmlčela a zdálo se, že si není jistá zda má pokračovat. Pak však Tesse pohlédla zpříma do očí a zašeptala: „A ani se nedověděl, že čeká jeho dítě.“ Jedinou větou se Tesse zřítil celý svět. Nathaniel sebou znovu trhnul a zamumlal jedi-né slovo: „Nox.“ Jeho oči se pomalu otevřely. „Lásko…“ Tessa na víc nečekala a vyběhla z hospody, skleněné dveře se za ní s třísknutím zavřely. Běžela ulicemi, na jejichž rozích a v průchodech se scházely ty nejhorší existence. Po tvářích jí tekly slzy a chtělo se jí křičet. Myslela si, že nic nemůže zvrátit její rozhodnutí zís-kat Nathanielovu lásku…ale jak by mohla dítěti sebrat otce? Dokázala být tvrdá, chladná a bezcitná, ale ani náhodou by neudělala něco takového. Dítě…Nathanielův a Noxin téměř roč-ní syn. Nebo možná dcera. Její naděje byla pryč. Přes slzy si ani nevšimla motorky ženoucí se ulicí. Náraz byl nečekaný a prudký. Od-hodil ji několik metrů daleko, ale než stačila dopadnout na zem byla po smrti.

---