Písmák Další o blondýně
Píše blondýna obchodní dopis do ciziny a ptá se šéfa:
"Pane šéf, co mám napsat na obálku, Austria nebo Östereich. "
Šéf se zamyslí a potom řekne: "Napište Rakousko. ".
Strýček (10 - konec)
Brečet jsem přestal už dávno. Dokud jsme nedojeli k panu Jakinovi, nikdo v autě nemluvil. Celý zbytek cesty jsem se snažil dívat kamkoli, jen ne na boční okénko na mé straně, ale občas jsem zapomněl a potom uviděl tu hroznou šmouhu. Že ti dva policisté zemřeli jsem pochopil.
Perte flusky ve škopku!
Říkala mi tuhle pračka,
vyprat flusky je prý hračka.
Znám ji, tuhle obludu,
a věřit jí nebudu.
Poslední soud
Poslyšte.
Slyšte ten hluk, jež dopadá na vaše hlavy,
jež předzvěstí muk a pekla více než návy.
Já hřmící hvězda - vy sestry semknuté v řádech.
Strýček (9)
„Nechali tady hlídku,“ říká major Bulejko. „Říkal jsem, že jsme sem neměli jezdit. “
Dívám se do míst, kde stávala strýčkova chalupa. Teď tam není nic.
Jak jsem spasil svět (10 - konec)
Bez úhony jsem se dostal až do hlavní chodby. Byla prázdná a tak jsem jí proběhl k Satanovu kanclu. Satan seděl za svým ohromným stolem z dětských kostiček a čistil si nehty.
„Koho to sem čerti nesou.
Jak jsem spasil Marii (10 - konec)
Label pro dnešek zavřel lokál. Rezervoval ho pro nás pro čerty. Zabrali jsme celou hospodu a pomalu se dávali dohromady. Byl na nás vážně hrozný pohled.
Jak jsem spasil svět (9)
Labell měl plno. Vystavil totiž ceduli, na kterou napsal: „Dnes vše zdarma, abstinentům dvakrát více. “ Pochopil jsem proč. Chtěl ještě na poslední chvíli upsat pár dušiček, než mu to kdosi překazí.
Jak jsem spasil Marii (9)
Do šéfova kanclu jsem se dovlekl totálně dobitý. Mezi žebry mě škrábalo několik zbloudilých kulek, do zadnice mi někdo udělal pětačtyřicítkou druhou kloaku. Měl jsem obrovské štěstí, že většina čertů byla zrovna dneska v hospodě a nasávala. Kdybych měl bojovat proti všem, asi bych to neustál.
Strýček (8)
Je druhý den ráno. Noc jsme prospali u majora v kanceláři. Má tam takovou malou místnost, které říká kutloch, a v ní ošuntělý otoman, kam nás oba uložil. Ale se strýčkem se spí tuze špatně.
Strýček (7)
Sedím ve vyhřáté kanceláři majora Bulejka a popíjím silný černý čaj s medem. Pošilhávám po tabulce čokolády, kterou mi major Bulejko přinesl, ale nějak nedokážu sebrat odvahu, abych jí rozbalil a pustil se do ní. Zatím jsem jedl čokoládu jen dvakrát. Poprvé od mámy, z balíčku, který dostala od nějaké dobročinné organizace, ale ta byla tenká a malinká a měla divnou, nahořklou příchuť.
Jak jsem spasil Marii (8)
Chtěl jsem věřit tomu, že se něco stane. Něco, co mi zabrání v tom, co jsem měl v plánu. A byl to hodně ošklivý plán. Jenomže nestalo.
Jak jsem spasil svět (8)
Bylo kolem jedenácté, když jsem se dostal k té staré barabizně, ve které měla dotyčná bydlet. A taky že tam bydlela. Dodávka stála na zadním dvorku a ještě sálala teplem. Opatrně jsem oknem nahlédl dovnitř.
Strýček (6)
Major Ripkin se objevuje o dva dny později. To není ten major, který u nás byl prve, ale docela jiný major. Je to člověk, který se rozhodl znepříjemňovat strýčkovi život, kdykoliv bude mít cestu kolem, a kvůli kterému si předevčírem strýček došel pro pušku. Strýček mi jednou řekl, že se tenhle neřád určitě jednou zase ukáže, a že potom bude zle.
Vím, že běhat neumím
Stíhám smysl všeho bytí
- má u mě pivo, kdo ho chytí.
Stíhám múzu, která dá mi
- musím sám, když nechtěj samy.
Jak jsem spasil svět (7)
„Šéfe, co tady děláte. “
Satan si útrpně povzdychl. „Napadlo tě někdy, Buliku, jak je nespravedlivé, že nemám svojí vlastní mámu. “
„Promiňte, šéfe, ale nerozumím vám.
Strýček (5)
Veliký a hřmotný náklaďák, který má vpředu kola a vzadu pásy jako tank, se zastaví jen pár metrů od strýčka. Zatřese se jako ocelová obluda, zasyčí jako saň a ztichne. Skoro nedýchám, jak jsem napjatý. Otevřou se oválné dveře na pravé straně a z útrob vozidla vyskočí veliký muž v uniformě.
Jak jsem spasil svět (6)
O dvě hodiny později jsem vyšel na ulici s pěknou opičkou. Usmyslel jsem si, že musím zjistit, co za to může. Proč se to má stát zrovna teď, kdy to s lidmi vypadá tak dobře, kdy k sobě konečně nalézají cestu, učí se vzájemnému porozumění, kdy není nic zvláštního, když v jedné ulici bydlí vedle sebe křesťan, žid a muslim, kdy Čech s Němcem držíce se kolem ramen svorně nasávají v putyce plzeňské a pějí si k tomu: „…trink nicht so viel Kafé…“, v době smíšených manželství, mezinárodních dobročinných akcí. Prostě mi to nešlo do hlavy.
Jak jsem spasil Marii (7)
Byl jsem v šoku. V Labellově lokálu bylo víc lidí, než kolik jsem jich tam kdy viděl.
Chudák celý schvácený hospoda pendloval mezi stoly a roznášel pivo, které ale v žíznivých jícnech jeho zákazníků mizelo s rychlostí bábovičky ze sněhu chytře umístěné v jádru atomového reaktoru. Pot na jeho čele a tvářích se už dávno změnil v nepříliš velké leč o to dravější říčky a hrozilo, že se co nevidět utopí.
Strýček (4)
3.
Ráno je jako vymalované. Sníh se bělostně třpytí, vzduch voní čistotou. Seskočím z postele mrtvého německého oficíra bosýma nohama rovnou na prokřehlou podlahu.
Jak jsem spasil Marii (6)
Cestováním k hlavní pekelné bráně jsem se neobtěžoval a prohrabal se rovnou na místě. Zamířil jsem rovnou do šéfova kanclíku. Už jsem kráčel hlavním koridorem, když tu vidím naproti mně si vykračovat hubenou duši v turbanu.
„Tys zdrhnul z kotle,“ vyhrkl jsem, načež si duch poklepal na hlavu.
Strýček (3)
2.
Smráká se. Jevgoněnsk leží hodně vysoko na severu, a i když ne zrovna v polárním pásmu, je někdy možné pozorovat nádhernou polární záři i odsud. První večer mám štěstí.
Jak jsem spasil svět (5)
Josef Karas šel asi dvacet metrů přede mnou. Hlavní ulice byla plná lidí, ale on se na ní přehlédnout nedal. Zářil jako neonová trubice mezi sazemi. Ještě přejdeme dvě křižovatky a na třetí ho převálcuje stará, otřískaná dodávka.
Takhle končí vztahy
Už to trvá příliš dlouho.
Vůbec spolu nemluvíme.
Ale já vím, že když jsem pryč, pláčeš.
Míváš uslzené oči, když se vrátím.
Co mám dělat?
Snažím se, snažím se jak umím,
ale tobě není nic po chuti.
zase se hněváš, snad na mě.
To zloby v tobě vzedmutí,
Strýček (2)
Před tím jsem Borise nikdy neviděl, zato dost jsem o něm od mámy slyšel. Kupodivu se její slovník najednou velmi obohatil, když začala mluvit právě o něm. Vždycky říkávala: „Ten přivandrovalý lotr, mizera a darmožrout Boris. Buď rád, Ivánku, že ho neznáš.
Jak jsem spasil Marii (5)
Letěl jsem, ale nepospíchal. Nechal jsem se zvolna nést teplými vzdušnými proudy a představoval si při tom svou světlou budoucnost. Trochu mě překvapilo, když jsem v osmdesáti metrech vrazil do komína. Nikdy bych nepředpokládal, že se v takhle odlehlé končině staví až tak vysoké komíny.
Jak jsem spasil svět (4)
Démoni třetího řádu obvykle tráví svůj volný čas mezi lidmi. Vlastně my ani volný čas nemáme, protože verbíři verbují neustále, i když třeba zrovna sedí v putyce a nalévají se kořalkou. Z toho důvodu jsme také jediní z podsvětí, kteří tráví většinu času v obyčejných lidských tělech z masa a kostí. Pochopitelně to neznamená, že jsme smrtelní.
Jak jsem spasil Marii (4)
Musel jsem se vrátit do Pekla. Jestli je teď Benekiel na volné noze nebo strážcuje někoho nového mně mohla říct jen naše vševědoucí kartotéka KGB (Karotečnyj Genium aj Blbum).
Okénkem jsem nahlédl do kanclíku, ale nebylo se čeho obávat. Satan byl mimo.
Povrchové napětí vody
Onehdá jsem pozoroval kapku.
Seděla usazená v ústí hubice, jež vedla od baterie.
Byla celá vyboulená a chvěla se únavou, jak se snažila udržet tvar.
Podléhala fyzikálním zákonům, které jí to sice dovolují, ale přitom jí nedávají žádnou šanci.
Strýček (1)
1.
Starý a ošklivý autobus mě vysadí uprostřed tajgy a v oblacích smradlavého kouře mi zmizí z dohledu. S námahou se protlačím vysokou závějí sněhu. Rozhlížím se jestli někde neuvidím strýčka Borise.
O mé lásce a její nejlepší kamarádce
Kéž by jim tak jazyk zcepeněti v hubě chtěl.
Když ty dvě začnou žvanit, radši bych se neviděl.
Obě je mám věru rád,
nesmí si však povídat.
Jak jsem spasil svět (3)
On měl tu čest patřit k mým nejcennějším úlovkům. Allen Huglins byl sedminásobný vrah. Dvě z jeho obětí ani nebyly plnoleté. Byly to děti.
Sobeckost lásky
Máš studené nohy, lásko.
Počkej, zahřeju je. Vezmu je do dlaní a budu je jemně třít.
A když to nepomůže, přinesu ti ve škopíku teplou vodu a dám do ní tu modrou sůl, co si vždycky kupuješ.
Jak jsem spasil svět (2)
V první třídě bylo ticho. Jednak tam střelba nedolehla a jednak v ní sedělo mnohem méně lidí. Hned za dveřmi se na mě mračil anděl Desdemon.
„Neopovažuj se jí zastřelit,“ vyhrožoval.
Jak jsem spasil Marii (3)
Satana jsem zastihl v kleku s hlavou pod stolem z dětských kostiček. Aby toho nebylo málo, tak měl větry, takže v Pekle to páchlo jak v Pekle.
„Šéfe, na moment. “
„Nemůžu to najít,“ mumlal do rytmu vlastních prdů.
Jak jsem spasil svět (1)
Hádka těch dvou přede mnou nabývala na intenzitě a tím i na zajímavosti. Ona jeho přemlouvala, aby se udobřil s jejím otcem, on se rozčílil a prohlásil, že to radši vypustí duši, protože její papá je starý, impulzivní, nekulturní pracháč s mravy člověka jeskynního, se kterým on nechce mít nic společného.
„Když to neuděláš, taťka nikdy k svatbě nesvolí,“ hrozila.
„Beru si tebe, ne tvého otce, miláčku,“ řekl ji na to.
Fakt
Srabe. Řval na mě z druhé strany náměstí
a hrozil mi pěstí.
Takhle to řeším já
Když je člověk v presu, když neví kudy kam, když má práce nad hlavu a nejradši by prásknul do bot, má si sednout na prdel, udělat si kafíčko, zapálit si cigárko a dělat mrtvýho brouka.
Nijak si to tím neulehčí; nejspíš pěkně nakrkne šéfa apoštve proti sobě všechny kolegy, protože ti k něčemu takovému nemají odvahu. Ale ten pocit, víte. Ten pocit.
Radikální řez
Vyrvi to i s kořeny.
Vyrvi to a spal.
A pak rychle zapomeň,
žes to někdy psal.
Návod
Před rokem jsem se rozhodl, že přestanu stárnout.
Včera jsem se díval do zrcadla a nezdálo se, že bych byl starší.
Myslím, že to funguje.
Jak jsem spasil Marii (2)
Prosím vás, pochopitelně že jsem neplánoval, že tam půjdu pěšky, ale musel jsem najít vhodné místo pro vtělení. Navíc nebylo radno vzlétnout před setměním. Už několik našich to odneslo, když si z nich kdejaký mizera s kvérem udělal cvičný terč. Zbývalo pět minut.
ECCE HOMO!
Když se kouknu do zrcadla, spatřím dvojí tvář.
Vpředu trčí kozí brada, vzadu svatozář.
Je to Bůh a nebo Ďábel.
Kdo se nebojí, zvolá: "Ejhle, je to člověk.
Co mi chybí?
Když jsem byl kluk, chtěl jsem být chlap.
Stalo se.
Když jsem byl chlap, chtěl jsem být milován.
Stalo se.
Jak jsem spasil Marii
To byl zase jednou mazec. Starej se mohl zbláznit, když zjistil, že ten pitomec Vokáč přitáhl do Pekla jeptišku - tfuj. No fakt. Nekecám.
Vysyp to na papír a běž spát
Vysyp to na papír a běž spát, však nezapomeň - nezaspi.
Tvůj šéfik je trochu hysterka, to nic, třeba ho zejtra žvejkne tramvaj.
Anebo zkolabuje pod macatýmy prsy svý nový milenky, ne.
Třeba přijde do práce a zvýší ti plat jenom proto, že mu ta jeho dovolí nějakou extra prasárničku, ne.
Bublanina
Achich, Bože, moje vina
zdrcla se mi bublanina.
Bublanina, bublanina
- tu mám tuze rád.
Bolavé koleno
V noci mě vzbudily bolesti, křeče,
řek' jsem si to se as smrt ke mně vleče.
Bolavé koleno trápí mě tuze,
orosen potem tam svíjel se v hrůze.
Nejstrašnější nemoc
Uléhám s ranními červánky
a s hlavou plnou přání
za satyrských tanců uléhám,
však nemám nemám stání.
Horor
Malá holčička, snad pětiletá, sedí na zahradě svého domu.
S pannou v klíně, blonďatou a špinavou, co líbit by se mohla jen málokomu.
Zrakem zastřeným a nenormálním kouká, co že se to děje,
sem tam kýve se a přitom šíleně se směje.
Osobní zkušenost
Já poznal jsem muže širokých plecí a vysoké postavy.
S tváří jak růže, jež každému problému statečně nastaví,
jež každému pěstmi názory upraví.
Jednoho krásného jitra
Čtrnáct tisíc mládenců stojí na stráni
nedočkavě jako jeden - směle ve voji.
Jejich duše stěží teď už zachrání
a v chřípí krve ničeho se nebojí.
Teorie vjemu
Vidím černě a ty bíle;
sčítám metry, ty zas míle;
řeknu peklo, ty řkouc nebe;
máš ze mě srandu.