Už jen pár dnů

Bušila jsem pěstmi do zavřených vrat

do krve       hodně dlouho

                                                                                                  A ty si neslyšel nebo nechtěl slyšet?

Chtěla jsem toho tolik říct, povídat

neměl si čas, ani chvíli pouhou

                                                                                                   Vím, ono je někdy lepší neznat a nevidět.

Dnes?

Dnes odpočítávám dny,

už jen pár jich zbývá,

než tiše zašeptám:

Sbohem, zas jsi sám, tak už to bývá

                                                                                                   Já svý sliby plním, zvlášť ty sobě daný

Ale sami jsme vlastně vždycky byli

někdy je život nad naše síly

někdy jsou všechna rozhodnutí příliš těžká

život je jak gramofonová deska

co  dokolečka se točí a hraje stejnou melodii

vždycky když tu melodii uslyším,

tak už dobře vím co zas bude

že zaplatím,

za všechny emoce a city

za všechny vzpomínky, radosti i chyby

za sebemenší zachvěv mých nervů

za každou slzu, za každý úsměv

že se zas servu

o život

První věc co se po záchvatu učím

je mý jméno

Bojím se, že si jednou nevzpomenu

vůbec na nic,

ani na tebe

možná právě proto jsem chtěla

přítele