Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bez názvu 5 (pracovně středa)

06. 12. 2006
5
8
1618
Autor
vector

Come over to the window, my little darling, I'd like to try to read your palm. I used to think I was some kind of Gypsy boy before I let you take me home. Now so long, Marianne, it's time that we began to laugh and cry and cry and laugh about it all again. Well you know that I love to live with you, but you make me forget so very much. I forget to pray for the angels and then the angels forget to pray for us. Now so long, Marianne, it's time that we began ... We met when we were almost young deep in the green lilac park. You held on to me like I was a crucifix, as we went kneeling through the dark. Oh so long, Marianne, it's time that we began ... Your letters they all say that you're beside me now. Then why do I feel alone? I'm standing on a ledge and your fine spider web is fastening my ankle to a stone. Now so long, Marianne, it's time that we began ... For now I need your hidden love. I'm cold as a new razor blade. You left when I told you I was curious, I never said that I was brave. Oh so long, Marianne, it's time that we began ... Oh, you are really such a pretty one. I see you've gone and changed your name again. And just when I climbed this whole mountainside, to wash my eyelids in the rain! Oh so long, Marianne, it's time that we began

Nikdy jsem nepsal poezii. Již samo to slovo závání jistým klišé, klišé, jenž používáme k popisu nečeho krásného - poetického - namísto vyzvracení emocí tak, jak nám pochodují před teleobjektivy našeho centra vnímání. Nikdy jsem neuměl psát poezii, vždy jsem ze sebe radši bez ladu a skladu zvracel proud myšlenek, vždyť ony si nějakou formu najdou - jak jednoduché přeci je nechat si opanovat mysl jednou konkrétní věcí, vzpomínkou, proustovskou vůní, obrazem... Avšak při pohledu na tebe se semnou něco dějě. Rozdělovat restauraci na kuřáckou a nekuřáckou část je jako rozdělovat bazén na strany "smí se močit" a "nesmí se močit". Stejně tak nemá smysl dělit den na ráno, večer - mám pocit, že zážívám jen dny "viděl jsem tě" a - -
V uších mi zní Cohen a já toužím psát poezii. Nejde snad jenom s pomocí její vyjádřit své emoce co nejpřesněji? Udělit druhou polovinu symbolu, omezit funkci odkazovací, I forget to pray for the angels and then the angels forget to pray for us., vzdát hold zpovědi Augustinově?
Toužím psát poezii, toužím se obnažit, toužím se stát ještě více ranitelným, jde-li to vůbec. Držet tě, utápět se v modři tvých očích a sluncem v nich se nechat spálit, umřít.
Dát si pár mg alprazolamu.

8 názorů

3D-chleba
12. 12. 2007
Dát tip
smi se mocit

eulálie
21. 12. 2006
Dát tip
mě to skoro dojalo ne vážně jsem jenom patetik text moc*

vector
11. 12. 2006
Dát tip
mozna tusis. kazdopadne, nenech se zmast prologem!

famosní...Zbytečné rozdělovat dny (kuřák x nekuřák || partizán x kolaborant)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru