Písmák Věštba
Byl třináctý únor, byl předvečer památky zesnulých, byl čas smát se a byl čas plakat, byl purim a já byl bez nosu. Narozen druhého Nisanu jako zplozenec incestu, jako díte barokního karnevalu, který se neměl nikdy stát, já a mně podobní neuměl jsem snít a nevládl jsem představivostí a rozpomínání pro mne znamenalo jen pohled do budoucnosti zalité fialovou, solnou září, ve znamení písmene Tav byl jsem strom bez kořenů, který když pohlédne do zrcadla, nevidí než pravdu. Já a mně podobní, počati koncem Elulu a přivázáni ktělu matky více než dva přechodné roky, bylo nám dovoleno Velkým Sanhedrinem, radou soudců vrodné Mahoze, městě, jež je spjato se svými dvěma řekami tak jako sůl a pepř se svátečně prostřeným stolem, přestat užívati pupeční šňůry kobživě až po přijetí do dospělosti, které jsme nikdy neměli dosáhnout a která nás má zbavit paměti, nitku za nitkou trhat zhliněného masa večeře, jíž jsme pro soudce i pro divoké býky na pastvinách vdvojříčí, dospělosti, která má okusovat olejnaté svaly naše, svaly potomků incestního karnevalu, dětí Mahozy.
Ještě zabere čas najít písčité místo, kde zbudujeme kruhový oltář svému větru a bohu a nazveme ho Emet,místo, kde budeme vzývat vpachu spálenin a usychajícího potu své prázdné vzpomínky, jež nám budou připomínat trýzeň zrození a zplození a jež dají rozpoznat našim jílovým tvářím, uprostřed kterých se propadají nozdry, tak úchvatné pro Velký Sanhedrin, tak bezvýznamně mělké pro nás.
Op. 10: Letní symfonie
1.
Vešel do hospody, sedl si k nejbližšímu stolu – kde, shodou okolností, kteráž nebyla ani tak náhodou, jako spíše zapomenutým, leč dobře provedeným plánem, seděl jeho dlouholetý přítel Marek -, pozdravil, dal se do řeči.
„. Trapně si přestávám připadat až po pár miligramech bromazepamu.
Bez názvu 13 - pracovně: déšť
Jako už tolikrát, nebeská klenba se zřítila a slunce nevyšlo. A já šla, střepy praskaly pod mými podrážkami a vytvářely krásnou symfonii chaosu ze spadlé klenby a sluncete, které se někde zapomnělo, a já si broukala. Zamýšlela jsem koupit láhev vína - po křupavé cestě skanout, rozpustit se, ale stále bylo na dnešku cosi zvláštního. Pokud předchozí nenadále koupáni se ve zmatku modře a černě bylo jako metamorfozy 1 až X, pak dnes se vše otáčí jako Vortex sutra.
Kapitola 14 - Bez nazvu
Byl třináctý únor, byl předvečer památky zesnulých, byl čas smát se a byl čas plakat, byl purim a já byl bez nosu. Byl jsem bez nosu a přesto jsem cítil vůně, připadal jsem si, abych pravdu řekl, jako idiot. To proto, že jsem se odpoledne zamyslel. Nemusím snad ani říkat, že se mi takove zamyšlení zalíbilo, zamyslel jsem se tedy podruhé a hle: život mluví jasně.
Bez názvu 11 - pracovně KCN
Neozvala se, ale přesto jsme se sešly. V neděli u mě, nebeský anděli, v neděli přišla a já jí udělala čaj, v neděli odpoledne, narýsovala jsem a - HA. Stím’s nepočítala, v neděli, rudneš, Fe3+ už nenechá kyslík vyvázat, jakmile se najemno rozdrcený, z krystalu bílý prášek dotkl, letmo pohladil její sliznici, pak zrudla, pohladil ji vnose, já ji pohladila. Pořádnou ránu zasadila jsem ti, mé růžecí poupátko, jak něžná vražda, odříznout nerozvinutý květ, něžná vražda, květ, kyslík, železo, mé poupátko, jen něžně.
Bez nazvu 10
1. Vešel do hospody, sedl si k nejbližšímu stolu – kde, shodou okolností, kteráž nebyla ani tak náhodou, jako spíše zapomenutým, leč dobře provedeným plánem, seděl jeho dlouholetý přítel Marek -, pozdravil, a dal se do řeči. „. Trapně si přestávám připadat až po pár miligramech bromazepamu.
Intimität
Intimität
1.
Představme si prázdnou potemnělou místnost, uprostřed stůl a na něm stojící láhev červeného vína. Je tmavá, vysoká, občas úzkým dlouhým hrdlem probleskne náznak rudé. Spojuje se vní ženský (plnost, hloubka jak fyzická, tak ideová, dávajíc jen náznakem tušit sensualitu ze svého nitra plynoucí) i mužský (pevnost matérie, dlouhý a úzký profil) princip implikující jiskru sexuality a lascivnosti.
Bez nazvu 6 - pracovne: fragmentosität
Pokus o modernisticky experiment. Dle meho nazoru - . Jen odkazem, protoze v ramci experimentu pouzivam poznamky pod carou a ty tu nemuzu imitovat, v redakcnim serveru Pismaku. http://vector.
Bez názvu 5 (pracovně středa)
Nikdy jsem nepsal poezii. Již samo to slovo závání jistým klišé, klišé, jenž používáme k popisu nečeho krásného - poetického - namísto vyzvracení emocí tak, jak nám pochodují před teleobjektivy našeho centra vnímání. Nikdy jsem neuměl psát poezii, vždy jsem ze sebe radši bez ladu a skladu zvracel proud myšlenek, vždyť ony si nějakou formu najdou - jak jednoduché přeci je nechat si opanovat mysl jednou konkrétní věcí, vzpomínkou, proustovskou vůní, obrazem. Avšak při pohledu na tebe se semnou něco dějě.
Autoportret
~ Poseurstvi, stylisace. ~ Literarni dilo v obraze. ~ Autoportret :).
Bez názvu 1 (pracovne - psycharna)
Dřív jsem žil bídně, kurva bídně. A dostal jsem se tam, kam jsem se dostal. Kam jsem se dostal. Do blázince.
Bez nazvu 2 (pracovne maya)
Kráčel jsem odpolední Prahou, ponořen do myšlenek o podstatě vesmíru, nevnímal svět okolo, když jsem do něčeho narazil. Byla to nadherná slečna, okouzlila mě na první pohled. Stál jsem jako opařený, a vnímal harmonii těch modrých andělských očí s ladně sepjatým drdolem, melancholickým obličejem; prostě co vam budu vykládat, byla to nádhera. Věděl jsem, že tam je jen a jen pro mě.
Bez nazvu 3
„Kdo to je. “„71. Ráno zemřela na infarkt. “Na nic si nehraju.
Cestopisná črta (pracovne - holandsko)
Cesta tam a zase zpátky -------------------------------------------------- =cestopisná črta=Motto:Bývalo, že se cestovalo tam, kde bylo něco zajímavého k vidění. Dnes se cestuje tam, kde se dá zaparkovat. - L. FernandelOsnova: 1) Poušť - úvod 2) Florenc - stať 3) Hlad - stať 4) Poušť - závěr------------------------- Kolik cest je v jedné cestě.
Reflexe olšanských hřbitov;
Je to nekropole. Atmosféra na tebe dýchá každým krokem. Vejdu za hradby, a po pár krocích se ocitnu přímo uprostřed starého města, jádra téhle nekropole. Procházím se, prohlížim si ty starý baráky, snažím se odhadnout, kdo vnich asi tak žije, kdo tam mohl žít.
Elaborát (pracovně -bez názvu : HiP-)
O tom, jak česká ňadra ovlivnila historii a vývoj státu českého, s ohledem na hrdinský ideál zpívajícího Karla Gotta Přestože nevím, zda-li je titulek napsán po stylistické a gramatické stránce správně, jsem odhodlán napsat svou seminární práci ve stavu transformovaného vědomí, neboť jenom tak jsem políben múzou, jenom tak mohu dát průchod svým emocím, tolik nezbytným pro napsání práce podstatné pro mé hodnocení za druhé pololetí semináře. Přestože jsem se rozhodl svůj koncept k eseji brát jako „nejhorší“ fabul, jako práci – jen pár řádek čítající – na hony vzdálenou realitě, hodlám poodkrýt záměry své neukojitelným mužským varlatům (a přiznejme si, který muž je spokojen s tím, co mu osud skýtá. ) a uvést epinefrin adrenalem vylučovaný do stavu více než bdělého. Fotit ňadra mladých slečen, toť téma práce mé, a přestože s obstrukcemi ze strany zákona mohu se setkat, účel a provedení práce přednější mi je.