Schovávaná

Hrajeme si na schovávanou a

běháváme kolem svého domu jako malé děti...

Někdy býváme nejlepší a jindy zase musíme pykat.

Jó, tak to v životě chodí, vždycky někdo musí vyhrát

a někdo prohrát.

A většina poté výherci závidí…

Co na tom? Stejně nás pak Matka, bez rozdílů,

zavolá k sobě Domů, když navečer přichází šero.

Jenže, nechceme přestat,

očekáváme, že další kolo snad vyhrajeme…

S přemáháním odcházíme,

s potem na čele a hlavou plnou myšlenek.

Jako bychom zapomněli na všechna odřená kolena,

prozrazené skrýše a jiné šrámy, těšíme se na další den.

Stále bloudíme očima všude kolem, jak nás to učí, ale

nehledáme při tom ve své skrýši.
Tu jaksi, zanedbáváme, i když je nám nejbližší.

Neplatí snad pravidlo, že ten kdo nehledá, nic nenajede?

Kdo však vidí pouze ostatní a sám má ve svém koutě nepořádek,

chová se jako slepý, jelikož nevidí ani sám sebe...

běháváme kolem svého domu jako malé děti,

přestože jsme už dospělí.