Zaklamání

Vracím se a koriguju názor. Tahle bude si Tvoje úplně nejlepší.

První dvě sloky mi připomínají dávné mládí, kdy jsem byl plný naděje a kdy jsem i já věřil, že budu žít ve svobodě a budu si dělat co chci. Pravda, život mě naučil. Ale i když je to takové, jaké to je (a koneckonců, zase tak hrozné to není), tak nářek vpravdě nic nevyřeší, to tedy ne. Ten to jen zhorší, a to si opravdu nepřeji. V tom musím dát Rastinovi za pravdu. Koukám Rastine, že i co se týká poslední sloky, tak se můj náhled na věc podobá Tvému. Bohužel asi musím říci, že už jsem se párkrát ve světě zklamal natolik, že bych asi na slastný tón zvonu nedokázal říci: "Věřím ti." - na to už jsem asi příliš opatrný.

Pokud jde o tu třetí sloku, ufo má pravdu. Já jsem se naučil tolik, že věřit můžeš leda sám sobě (a to ještě jenom v omezené míře:-) ). Ale jinak je to dobré, je to pravdivé, je to tipové.

musíš vědět kemu...