dneška se bojím

Bez obav

Za deset osum

polknu svou pravidelnou dávku chvojí

a noc

prochodím po střechách domů

poslechnu si křik v komínech

a vyšplhám na ten nejvyšší hromosvod

ve městě

chci být šílená

bezmocně

a zbláznit Tě taky

začnu vymýšlet jména tramvajím

a ulice poškrtám křídou

mraky složím do obrazců

aby si na ně lidi mohli hned po probuzení ukazovat

a každému z nich pověsím na kliku rolničku

jsou přece Vánoce a lidé nejsou smutní

brouzdají městem a mají chuť se líbat

v uličkách co voní punčem a praženou kávou

Ve tři už je prázdno

dlažba si rovná záda

noc pokročila, převalila se a dýchá sněhem

a já se jí bojím tak moc

bojím se i rána

protože jako vždycky zjistím že

nakonec zbudu si sama

s lokty v prachu a mokrým hadrem na srdci