Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Je vám jedno takové malebné městečko na slunném jihu Moravské země. Daří se tam dobrému vínu a to prý lidi sbližuje. Daří se tam lidovému tanci - ten sbližuje taky. A bezmála všichni tam chodí každou neděli do kostela na mši, mnozí také ke Svaté Zpovědi - a těch dětí, vystrojených ku Svatému Přijímání, když je jeho čas.
No, řekněte sami: Co Bůh jednou provždy sblíží, to už nikdo nerozklíží ...
A aby se tam všem těm sobě tolik bližním dobře žilo, je nanejvýš důležité mít nablízku svoji pozemskou "svatou trojici": Starostu, Kantora, Felčara. To je dnes přece úplná samozřejmost, namítnete. Pravda.
Starosta je sice jenom jeden, zato má hezky po vzoru Krista svých pár oddaných apoštolů.
Kantorů je tam dokonce jako máku - aby ne, když dnes v takovém městečku stojí daleko víc než jedna škola.
A doktorů? Snad tak akorát.
V běhu života už to tak chodí, že staré, unavené, opotřebované nahradí nové, svěží, progresívní. Jako když se tuhle měnil ředitel základní školy. Čert v tom měl nejspíš prsty, že starostovi apoštolové projevili důvěru a post tento svěřili mladému, ambicióznímu muži. Nové koště dobře mete, chtíc se zalichotit - obzvláště. A tak nový pan direktor zametal a zametal. Co ten vám toho smetl!
Naposledy jednoho neposedu kantora: On to totiž není jenom tak obyčejný kantor, co ráno otevře dveře svojí třídy, vysype na děti nové téma, vyzví, jak si pamatují včerejší, po zásluze či podle oka vyřkne soud, naleje do hlaviček řadu zbytečností, bez nichž by se ve svém životě zcela jednoznačně neobešly, zaškrtne ve výkazu hodin a osnov kolonku "splněno" a utíká domů, aby velebil dílo vlastní ku prospěchu sobě sama. Kdepak!
On je to muzikant! Celou duší. A je-li někdo celou duší čímkoliv, dává do ní nahlédnout těm druhým. Oni pak nacházejí hlubiny duší svých a to se Stvořiteli líbí. Jenomže ne těm, co dna svojí duše dohlédnout nechtějí. Příčin je mnoho, přemnoho.
Tak tento kantor nezbeda vám posbíral pár dětí s láskou k hudbě v srdíčkách a zpívali a zpívali, až se hory zelenaly. Všichni lidé se srdci stejně otevřenými Nekonečné Lásce jim tleskali, radovali se s nimi a byli ve svých těžkých dnech o tu radost silnější a šťastnější. Zvěst tato nesla se dál. Až do hlavního města celé země, kam tamější televizní štáb zpěváčky pozval, aby potěšili ještě o mnoho víc lidských srdcí. Čekáte, že zpychli? Ale kdeže.
Ovšem v tom našem světě vládne zákon harmonie. Kde na jedné straně pověstných vah Dobro, miska druhá se plní závistí a zlobou. A tak si mladý ambiciózní direktor, ten, co ještě - světe, div se! - pořád mete, pozval nezbedu kantora k sobě. Nečekejte, že proto, aby mu udělil pochvalu a řád.
Ano, TAKOVÍ JSME MY ... LIDÉ.
PS: Že jsem zapomněla na Felčara? Vůbec ne. Tam skončí za krátký čas oba. Kantor nezbeda s duší zlomenou, meták direktor červy zášti rozežranou.
Písmák