Písmák Křest knihy
Jménem nakladatelství Petr Štengl Vás srdečně zveme na křest knihy Stanislava Olivy (Stenos)
Jepičí krásky
V úterý 4. 4. 2022 od 19 hodin
Kavárna Liberál
Kri Krá III
Zátiší ve dřezu
včera, dnes i zítra…
…lopatky nomádů
odstřelovačka
Gottwaldova 2
Je neděle navečer
taška je po okraj naplněna ztvrdlým chlebem
početná rodina nacpaná do malého auta
jede na návštěvu za starým otcem
Bartoloměj Žingor
Svět běhá-
v praktických úborech
v lehké obuvi
se strojky na pažích
Noclehárna garáž
Žena kouká na výměnu manželek
kterou přerušuje fousatý děcko sflaškou šťávy-
jedna dcera hlídá tupého králíka
druhá loví pokémony
Neděle starého pána
Oblékl si své jediné sako
kostkované, pískové barvy
nevyžehlené šedivé kalhoty
hnědé boty
Ikdykdy
Všichni vědí, že je Ikdykdy dobytek.
nosí zásadně dvě tváře - ospalého kohouta a krvelačné hrdličky
muži ho nenávidí
a ženy ho chtějí vždy na konci příběhu stáhnout z kůže
Dvakrát mi bylo špatně
Poprvý když sem plaval kvůli diplomu s kaprem
dvacetpět metrů
ve čtvrtý třídě
v městských lázních
Kotě
Dělnice klečí a pláče
nad bezvládným tělem malého kotěte-
kolem jdou dva starší mistři
„Co je mu. “ ptá se mladší z nich
Kri Krá II
Kri Krá přišel domů-
„Kdě si bul.
mala som strach“
řekla starostlivě babička
Kri Krá I
Kri Krá se probudil do prošedivělého rána
vcizí posteli -
pod cizím stropem
jenž podoben rozpukaným lebkám
Nohy na zábradlí
Sedím na balkóně
kouřím lahodnou drahou cigaretu
piju lahodné levné pivo
a civím tupě na oblohu
Lizpič
Umřel pan Hájek
co mu říkali lizpič
obkladač od boha…
„Kurva . To je křivý
Chodníky
Je po lijáku…
chodník načichlý smrtí dešťovek
-ne každej se jim zavděčí dětskou lítostí -
už je zase připravenej krásou svých jizev na velikou hru
Irma
Když Irmu pár let před důchodem propouštěli
nemohla tomu uvěřit
usedavě plakala
a nedokázala pochopit
Pitralon
Na záchodě chaty mých rodičů
po čtvrt století
na poličce nad novým umyvadlem
lahvička sPitralonem
Jaromír
Zahlédl jsem zpoza okna auta Jarouška
šoural se pomalu podél domu
o jehož zeď se podpíral…
byl to smutnej pohled
Ve frontě na maso
Stojim takhle vGlobusu na mletinu
- přede mnou borec tak kolem třiceti
samej sval
zlatej řetěz na krku jak mafiánskej dobrman
Dávno po večerníčku
Je něco po půlnoci
vkrabičce poslední cigareta
vychutnám si ji
ulice je ztichlá
Normální večer
Jak začít.
No nebe je fialkový
jako strop dvou stárnoucích lidí
kteří se pro sebe pokusili
Jádro
Moc toho neuměl
chytrej to už vůbec nebyl
a tak se stal prezidentem naší IQ-čety
stavební čety
Na klávesách
Ležím na překládací rampě
na vyhřátým betonu
pod hlavou baťoh sobrázkem medvídka Pú
Je půlhodina na oddech
Domov
Pouliční lampa
mezi domem starého akvaristy
a ruinou ještě starších pěstitelek pavučin -
žluté roztřepené světlo
Obyčejný den
Vpět hodin se probudí
otevře kočce dveře do pokoje
namaže chleba
a přibalí jablko a cigarety
Kouzelník Rud
Ležel vhromadě listí
jež páchlo rozkládajícím se podzimem
kouřil cigaretu
a divoce se šklebil všem hvězdám do tváře
Stáčírna
Stáčíme se Standou Kočárkem kyselinu fluorovodíkovou
- půl dne ve šprcáku a v masce
a vobloha je nízko jako by měl přijít konec světa
je šedočerná jako Standovy zuby
Na konci šichty
Stojíme pod reaktorem
ze kterýho vytejká voda
kudy nemá
- a jak tak se zámečníkama Kiňem a Benkrautem čekáme
Básník Šupich
Jó tenkrát sem žila v Sokolově chodila na večery do tančírny jó to bylo mý mládí jednou ti tam u baru seděl divnej chlap v obleku s kravatou- šla sem vedle něj von na mě kouknul takovym divnym pohledem no to bys musel vidět „jmenuji se Šupich jsem redaktorem časopisu Stadión… - též píši básně mohu vám slečno něco recitnout. “ no fakt řek recitnout a spustil „ vidím ve vašich očích kachny hejno divokých kachen…“ jen ti to dořek hodil flopa z tý stoličky po zádech na podlahu a tak sem se už nic dalšího vo sobě nedověděla jen holky se kterýma sem pak dala řeč měly taky v očích kachny a tak i když bylo v tančírně překachnováno na básníka Šupicha ležícího na podlaze nakonec žádný křídla nezbyly.
Buldozerista Vlastík
Rozhrnul poslední kupu uhlí
zajel se svým žlutým stalincem do garáže
očistil radlici
dolil olej
Von se tak nemenoval
Přímo nad náměstím
letěl Hvízdal svůj let…
…jezdíval na děsivém bicyklu
a vždycky do půl těla
Jako po knoflíku
Je ráno pět hodin
tma za okny
tma uvnitř -
budík zvoní
Jsem plný lásky...
k básníkům kteří se zavěsí na kříž
v černobílém slunci -
vono je koneckonců umění
nespadnout
Ládík z chalupy
Ládík z chalupy umřel .
bylo mu čtyřicet
doktoři mu dávali míň…
porod se nepoved -
Lolo hloupej
Muž opravoval ploty aby krávy neutekly -
zatlouk do země tyčku
a navázal nadvakrát ostnatej drát
-tehdá se ještě elektrika nepoužívala
Na odkališti
Stojím s panem Tocháčkem na hrázi odkaliště
a čekáme až začne týct voda
„ Dneska je krásně co pane Tocháček. “
-nebe je modrofialový
Z kotelny
„…A tohle prožils . “ žasnou dědci
„ Jasně pánové.
normálka si vožralá lehla na stůl
svlíkla se do naha
Čtyři oči a dvě okna
Dvě staré ženy
v jednom domě…
dvě příliš staré ženy na to
aby si samy došly se smetím
Uloža
Cesta z Levoče do Ulože byla klikatá
pořád do kopečka
jako když jedete do nebe…
- jen mi to jako klukovi tak nepřišlo
Miras a Emilka
I.
Bydleli spolu v jedný z děr
po bombardování z konce druhý světový -
kousek za rafinérkou
Jára
Čtu Kvílení
tolik světovosti tlačený ze střev.
zatímco stromům u silnice řežou paže
ze strachu před větrem
Stařec a kolo
Starý shrbený muž tlačí kolo
opírá se o něj
jde pomalu
v nosiči nákup
Velký vůz
Dívám se z okna na Velký vůz
jak stojí nad rybníkem -
kouřím cigaretu
k ní panáka
Levočská
Vyjížděli jsme brzy ráno
embéčko k prasknutí
máma měla pod nohama vždycky krabici s perníkama
vzadu jsme seděli čtyři
Holka jednooká
„Tak tohle nebude snadné .
chybný výpočet
krásu jsme rozdaly holkám po sousedstvích
- zbylo jen na jedno oko…“
Žlice
Každej podzim
touhle dobou
když svítí slunce
a je ostrej vzduch
Lojza
Lojza tlačí koše před hypermarketem -
„kurva už je to zas plný…
kurva nevidíte .
kurva co to tam strkáte .
Marián
Na červený ukrajině uháněl Marián – debil
a zdravil každýho koho potkal
lidi ho znali
a tak ho taky zdravili
Šerif
Starý muž dostal uniformu
vysílačku
a pokyny-
ještě předtím se ale pečlivě oholil
Cynická
Dešťové kapky o plech zvoní
protivně do brzkého rána
posbírám jabka pod jabloní
co v noci k zemi spadla –
Komíny
Vono se poví – komín …
takový rovný nic
bez chrličů
bez erbů
Stříleli u nás včera holuby
Stříleli u nás včera holuby
Zasraný ptáky prašivý
Třiašedesát jich dostali.
- Jednoho štrejchli o křídlo
Vojíř
V hodině hudební výchovy
zapíchl kružítko do zadnice
soudružky učitelky Osovský
hrající na klavír -
U okna
Havraní tma
až tmavomodrá
konejší uslintané hvězdy
po horizontu z krajek
Svíčky nevypínám
Je dobrý plakat
je dobrý se smát…
- u sousedů kvete hruška
a u nás zlatej déšť
Jen malý kousek...
Periferie žloutne
unavený dělník v oranžové vestě připíjí lahváčem slunci na slávu
namísto poezie
flaška se mu v ruce leskne
Barcelona
Ve žlutý limonádě na zápraží plavaly vosy
a slunce žhnulo
v televizi značky Aleš běžel film Romulus a Remus
a já byl spálenej a natřenej tvarohem
Vlaky
Máma vždycky říkala že bez nich neusne
že ten zvuk potřebuje…
taky sem je měl rád
ty nákladní s uhlím, protože byly nejdelší
Dvě klidně spící tváře
Hlasitě zapraskalo…
noc pohnula se
až rozbolel ji hřbet –
Usnout a spát
A...
Nebe je dneska zvláštně čistý
Měsíc jak nehet kytaristy
hvězdičkám brnká do tance
dvouakordový romance…
Nedopito
Křehly si
bez péče
v broušené váze
až ke dnům svlečené
Naše...
Zakuklen tichem
v hlukotě svalu
bolavým místem
aniž kdo tuší…
Asi tak nějak
A tak sem se dal na masírování
prej mi to de -
ruce mám jemný
ale nijak průsvitný
Václav
Venku zima že zakopáváš o sýkorky
Vánoce na krku
a touha po štědrosti
je tak veliká
Fičí to skulinou
Zase sedím na levým blatníku
ve starým Zetoru
dveře maj velkou mezeru
a mně je zima
Četla mi z dlaně
Je skrytá v trnu
na růži
v krabičce od másla
plující kaluží -
Září
Nebuď smutnej
nebuď smutná
čas holt nemá stání
po pelyňku
Bez ozvěny
Máte-li pochybnosti
o zbytku svoji ctnosti –
přeříkejte si Otčenáš .
za mříží spává jako vrah
Stalo se !
Stalo se .
což o to -
jednou to přijít musí
hledáme stále sílu