Zvuky džungle

Mlčím

a krčím se v trávě

černá srst

jak sametové zlato

to mám za to

že pohrdám hmyzem

a velkými červenými psy

a taky žábami.

Já šel

a chtěl

a Kaa jsem

a provazy deště

polykám

dlouho mi trvá

než vyplavu na hladinu

a ještě déle

než se schovám v houští.

Dlouhý čas jsem lovil

a teď vidím bíle a rudě

barvy skalní krajty

a voda stéká

po pomalované srsti

čekám u vrby

musím jít, žabáčku

někdy se podívej nahoru

a uvidíš mě

v korunách stromů.

Těch her

a radostí

a povadlého listí

těch strastí

a ran

kolik vydrželi jsme,

bratříčku..

Odpusť mi ty rány

já nechtěl

drápy mám tupé

už ti neublížím

necháš se pohladit

od starého medvěda?

Ďábel je silný

a Rákšasí vždycky

bojovala

i když se venku stmívalo

kameny se valí

malí špinavá hrdinové

šli spát

a já pláču

Rudý květ

a chromý Lungri

jdou ruku v ruce

vstříc jisté smrti

ale já ti neodpustím

ten barokní smích

ty vlčí mládě

odkojené zmijí!

Nechoď sem

je tu smrt

dej na mě

velcí šedí vlci

mají vždycky pravdu

a já jsem ten největší

z nejšedivějších.

Ani bambus

není starý dost

a nikdo mu nemusí uhýbat z cesty

nezapomeň, človíčku

co znamená sucho a hlad

a přijď někdy položit hlavu

na Poradní skálu.

Daruj mi vodu

stárnu

a kly svrbí

jako nesedřené lýčí

jsem starý

a kdo tu umírá?