AA ..A

Vstupuješ do mý hlavy, bloudíš tam jako bytost odjinud,

Zavřu si otvůrky na koukání a nechám si Tvůj hlas klouzat po zákrutách labyrintu ...

Unášíš mě tam do snů, tam kde nikoho nepouštím dál ...

Jen zvuky, hlasy, tóny kytar, struny a taky možná někdy i Tebe.

Právě si tam vstoupila a bez slov něco letí ke mně,

na malinkou chvilinku jsi tam, ale přeci někde jinde ...

Je to jen snění, bláznivé nebdění ....

Bytost, bytost ...ty máš tu nekonečnou sílu unášení,

odkrokování mého žití do magického prostůrku našeho bytí.

Ty tam nejsi pokaždý, ale něco uvnitř znova a znova chce tě vidět,

uslyšet, ucítit tvou přítomnost, nechat si hřát ...

Je to jen snění, bláznivé nebdění ....

Člověče, osůbko, ta energická síla je tak nadzemská,

jako hlasy božstev z druhého konce břehu ...

Ta síla je tak veliká jako zákoutí v našich duších,

ty místa kde se nám obtiskují letokruhy životů tady na Zemi.

Na planetě krásné, špinavé, plné nádhery i hnusu,

ukrytého hluboko pod pěnou stereotypu.

Já nemít vnitřní prostor ukrytí, moje šlápoty by nemohly nechávat obrázky v tomhle místě, víš??

Už nic není snění, je to moje opravdové bdění ...

Člověče, osůbko, dá se pochopit tohle unášení na vlnách zamlžení ???