Písmák mé lásky
sepíšu si svých lásek seznam
pak seznám
že je vlastně neznám
většinou
klíč
plakala na louce v kopretinách
dívka co říkala
ať nemám strach
že všecho dokážem
mé přání do roku 2020
je tu nový rok
míváme
předsevzetí - malá i velká přání
já nemohu již chtít
Iluze
dokonalá iluze dokonalosti
dokonává
pozdní poznání
pozdní bolest
hra na milence
Hrávalijsme si na milence
nabídla mi pakvšechny krásy těla
když přešlo sladkéopojení
řeklažedáljiž nehraje
... hrob svého přítele jsem dlouho nemohl najít
jenvítr a suché listí
v zafoukaných uličkách
a kytičkaco prochází smutným městem
pro tebe
hotel šanghai
v samotě velkoměsta
v nejvyšším podlaží hotelu Šanghai
čekám na tebe
v naději že se stále milujeme
magnolie
za oknem
mrholí nad květy magnolií
myslím na Tebe
kapičky se mi smějí
šedá
v zeleném tichu lesa
hrajeme si na milence
jenom doteky nejsou již tak náhodné a žhavé
i když se objímáme
bezradná
jako v letokruzích čtu si v dopisech
z toho nejspodnějšího
nejtajnějšího šuplíku
všechny jsou od tebe.
déšť
jdem smutnou krajinou
do vlasů padá smutný déšť
do vlasů
tmavých jako nebe nad nimi
proměny krásy
ráno veselá a rozpustilá
v poledne toužící a žádoucí
večer moudrá a laskavá
.
volání
kouzelné sny
rozplynuly se v mlze
jen temná linka kráčí ranní rosou
já otáčím se
tetování
hříchy
pro dnešek odpuštěny
hraješ si se mnou
všichni se smějí
pampelišky
máš stříbro ve vlasech
a unavené oči
smutné skoro jako odkvetlé pampelišky
.
nova
jenom setrvačnost
ještě zůstává.
z veliké touhy
myšlení Diderota
maska
povahou nesmělá
smutná a bez věna
cítíže odchází mládí
zlomená květina
křídla
my dva tak sami
a s námi jenom mrtvá křídla motýlí
zda-li
zastíní smutek.
perly
jdeš světem jako rytíř v těžké zbroji
hledí sklopené
do skály bijí drobné pěsti
"láska na konci své cesty"
poprvé
copánky světlaanahá ramenakterá skrýváš pod zasněženým zimníčkemchoulíš seruce zkřížené na prsouztichlá ranní ulicejen spokojeně vrnící lampyco brzy půjdou spátta láhev šampusu je již prázdnáhlava se příjemně točídneskdy jindykdyž ne dnesse to již musí stát.
srdíčko z pouti
marcipánové růžety mi zůstalya jsoujiž jako z kamenevzdálená vůně tvojí kůžei tvoje vlasylehce zvlněnékolotoč tense stále točíšašek zas rozdává se v manéžibloudím sámpo nábřeží bosýjen s mořemtmouahrázemi.
víš?
krystalky z pohádkyo ledové panítají ti na čelevesele švitoří tvá ústajá stále mlčímmlčím zasněněměl bych teď přece říct"navždy chci s tebou zůstat"měl bych ti přece říct jak zoufale tě chcijak těžce krotím srdce své a ruce svýzatím jen nohy tiše hladí čerstvý sníh víš. je mi moc dobře s tebouproto dnes neslyšíš můj smích.
šestý díl světla
jako bílou čokoládurozpustileochutnávám tvoje prsa*ve tvých vlasech se ukájejí nedočkavé prsty*naše nohyspletené klubko hadů*
jazyk si jemně pohráváse zlatým křížkem na tvém krku
* jižcítím chuťmléčné čokolády asvé krve
. zcela bezmocné. nás potomkřísí první paprsky slunce.
půlnoc
"duální" kombinaceje základemvystačí mi v matematicei v životěvšechno ostatní jsou jenom komplikaceněkdy o mnoha neznámých řešitelné opět jenom ve dvojici
otazníky ve tvých očícha na rtech nevyslovená přání.
víšasi to způsobily ty noci pod tvým oknem. kdyžručičky hodin na věžise objímaly a splývaly v jedno tělo.
miluji
spoutala jsi mnezcela krásouve snech vidívám jenom Tebehvězdy kouzelné hasnourosa již padá z nebea v každé kapce v každém démantusi o tvých očícho tvých ňadrechčtupak opíjím se tvojí krásouz lístků. z květůa šťastnýšťastný oznamuji světumiluji.
chrousti
neuskutečněné plánymelancholickédvacetileté snyleží přede mnou jako na talířia chutnají trpcevšechna práce je náhle hotovaco bude dál.
sny někam zmizelyjako ti chrousti co jsem je hlídalv lahvi od mléka
klukovský pokladpošimrala potom odletěl
byly tu sny - teď je tu prázdnotajsem prázdný jako ta laheva všude kolem jenom prázdné krabiceod mléka- od vína není do nich vidět.
srdce
ve vlasech sedmikráskyjarní sluncena jarní louce
vidím tě slyším tvůj smíchjako by to bylo včera
tenkrátjsme spolu hledaličtyřlístky pro štěstí
adnes ti vítr přináší do vlasůzlatý lístek lípy
chci spát
pod lavinami smutkutiše usínámjenom tvé objetí mi ještě působí bolestv polospánku vnímámjak těsně mě míjejí pokusy záchranářůmožná jim též obratně uhýbám"nerušte ze sladkého sněníprávě se milujeme"
uvěznila jsi mne zcela ve svém tělechci spátje mi tak teploa chutnáš tak sladcepod lavinami smutku se milujemev polospánkuobratně uhýbáme pokusům záchranářů.
splín
písnička o lásce a víno ředěné jedemstrnulá objetí krásnýchvšak studených tělnohy pak ke kříži přibityrezavým hřebemtrnovou korunu na čele svém
nezoufej vrátím sebrzy se sejdemenezoufej vrátím se zůstanem přátelézůstanem přáteléje to jen splín
noty co píšeš falešně zníposlední struna na houslích zbývázapřel jsi lásku svouodměna ze zlatasmutek a trápení však v sobě skrývá
nezoufej vrátím sebrzy se sejdemenezoufej vrátím sezůstanem přátelézůstanem přátelé je to jen splín.
...jsem...sen...
není to smůla. není to klamjen osudové setkáníty neseš srdce na dlanineseš je a venku prší
vpodvečerrudne moře krví nikde již nemáš zastánísrdce usíná na dlanisotva bušírozdaná láska se ti nevrátilanaivní holkaněkde jinde se skrýváhledáš jiprodíráš se světemozvěna štěstí šeptátady nejsemtady nejsemjsem. sen.
toulavá láska
naděje měnívá se někdy v bolestz krásných snů je pak poznáníty probouzíš sev dlaních poupě . které nechce rozkvéstv bažináchi když mezi vílami
ta láska ta však zůstáváta co si s tebou pohrávánabízí to co dnes už nenínabízí něžné pohlazeníta láska věčně toulavá
nevidíš v mlze vyšlapané cestyjdeš tam kam vlastně moudrý nesmíbezelstně procházíš se světemobčasi potkáváš se s létem bludičky lákají tě zrádné v bažinácha já jámívám o tebe strach
ta láska ta však zůstáváta co si s tebou pohrávánabízí to co dnes už nenínabízí něžné pohlazeníta láska věčně toulavá.
klíč
plakala na loucev kopretináchholka co říkala ať nemám strachže všechno dokážemjá před ní obnažen stál
volala na mnenespěchej zastav sevolala na mnesnad něco o láscevolala na mne já blázen jsem se jen smáldnesjiž mám penízea zlaté náramky a duši na vázecity jsou na zámkykam já se přikloním neumím říct
volalana mne nespěchej zastav sevolala na mne snad něco o láscevolalana mne já však již neslyším nic
mám zlaté náramkyty jsoutéž "na zámky"chtěl bych psát o láscebyla jak v pohádce já blázen ztratil jsem od srdce klíč.
naivní blázen
soucit mne bolívíce než ta zradaty stále šeptáš konejšivá slůvkaneříkej prosímjak měla jsi mne ráda i když teď. můžeš již říkat cokoliv.
tvá ústa nejsou již másvé tělo dala jsi jinémuže pláču. se ti jen zdámám ještě spoustu holek v harému
jsemasi naivní blázenco věřil tvým očímbláhovýco dopad tvrdě na zemopuštěn sněním i vášněmi
soucitmne bolí více než ta zradaatystále šeptáš konejšivá slůvkaneříkej prosímjak měla jsi mne ráda i když teď.
májová
z oblaků padá déšťnevidět na nebeandělé černý pléd majípřesto že zima jeo tobě jenom snímúsměvy rozdávám jsem jako v ráji. modravé oči tvé hlídámberánci na nebi dovádějíjá se jen na tebe dívámje mi zas sedmnáct a s tvými vlásky si hraji. nesmělé pohledy do výstřihucukrovou vatusnídám z tvých rtůjsme spolu na poutikolotoč se točímy láskou opilílétáme v máji
modravé oči tvé hlídámberánci na nebi dovádějíjá se jen na tebe dívámje mi zas sedmnáct a s tvými vlásky si hraji.
přeliv barvy rudých růží
červený přeliv ve tvých vlasechje vše co zbylo z našichlásekjá nevím . nevím . jak ti to mám říctmožnáže je tomá vinaz vášní a z touhybolest zbýváco cítívám ji stále víc a víckaždý den s tebou býval jinýteď jsou tu stejné šedé stínyzoufalý slavík zpívá v deštikdyž září slunce radovat se nesmísvětlo co houpalo se na vlnáchsvírá teď v ledové kře strachmísta kde jsme se líbalisamav slzách se koupajía přeliv barvy rudých růžíve vlasechpřechází. milá zvolnatiše do vrásek.
podivný květen
skončila láska dýkou a jedempovadlé květiny ztracené naděje včelchladná a nehybnáleží tu tělakdo nemáš srdce zoufalým bláznům se směj
vášnivá ústa osiřeláslova která jsi neslyšelachtěl jsem tě políbitchtěl jsem tě pohladiti když jsi vedle mne neležela
ňadra tak studená bez citu bloudící dlaňdětico neznajímilovánídušespoutaná smutkemsmutek pakzůstal na světě sám
vášnivá ústa osiřeláslova která jsi neslyšelaměl jsem tě políbit měl jsem tě pohladiti když jsi vedle mne neležela
patnáct
houpavým krokem nese sepod paží malý necesérta chůze zdá se loudaváasi si se mnou zahráváteď svezlo se jí ramínkojá znejistěl jsem malinkoa ležérně se zasmálatím mne již zcela dostalasklopil jsem oči zmateněkoukám. nohy má nádhernépak vítr zvedá sukýnkuhned nabízím jí pralinkuroztomile se usmíváže prej jsem milej protivateď ji zas vidím v negližésnídáme spolu lanýžemá jen průsvitné kombinéděláme to co nesmímezítra jí bude patnáct letpak můžete mi závidětzatím všaksmutek na scéně spřádámjen sítě zasněné.
touha
touha je mocná čarodějka
nechám se v jejích stopách vést
dovolí mi snadodbočení
z prašných a vyšlapaných cest
lež
slíbala pravdu se rtů lež
teď se červenáme
hýčkámestud svůj ve vlasech
smutně se objímáme
klika
máš-li kliku
v lásce
nepotřebuješ ani zámek
je-li klika "v prdeli"
Animals
krůpěje potumáš na prsou i ve vlasecha venku hlučí odpolední kemppadesát na sluncinaše těla ukrytá jen oranžovým plátnemschoulená tajně před světemtakto jsme se ještě nikdy nemilovalisnažíme se být tišeteď plácl někdo do stěny zoufalepár slov"co jste dělali v noci"odcházísrovnáváme se opět v rytmu míčecoholkyodbíjejí líněna plážijen tak "aby se neřeklo"zvuky od vody a hudba se slévajípři vzdálených tónech FloydůAnimals
splýváme, jsi horká, oranžováa voníš mi skořicí.
asi
prodám všechny své vášněa bude ze mne milionářza takové peníze si pak nakoupím ty nejkrásnější holky
budu se s nima milovatutrácet ty lehce vydělané prachy a snad se mi podaří na tebe zapomenout.
nebudeme si již hrát na milencenikdy nepůjdeme do kinaani na koupaliště
asi
něco na způsob lásky
v konečcích prstů máš barvy duhya ve vlasech něco na způsob láskykdyž k nim přivoním
letní bouřepotom slunce maluje na oblozecítím příjemné mrazení. jako když jsi mi svými duhovými nehty kreslila krvavé šrámy na zádech
můj obličej schovaný před světem ve tvých vlasechbouře a teplý půlnoční déšťschoulená objetíve chvilkách kdy světla a zvuky splývají něco na způsob lásky.
černá a bílá
ty krásné bavlnkypoklad ukrytý na dně šuplíkujiž rozdala dětemzůstává jenom černá a bílá
snídaně, oběd, večeře"vždy něco navíc"co kdyby přišla dcera. nebo synten je taky sámmanželka ho opustila
sobotní ráno
bílá mísa, přikrytá bílou sváteční utěrkoubudou koláče. takové umí jenom onapotom čekání"prijdou i vnoučata. "
safiánová
moje holka máňadra nádhernáa já už nevímco dělat roupamateňounký tričkoa pod ním už nicjsem prostě "styfe"jak jinak to říctJó. máš krásný tělofurt na tebe hledím jak bych tě dostal zatím ještě nevím
svý dlouhý nohyschováváš v safiánunedámti pokojdokudje nedostanu
safián stáhnuchci hladit tvoji kůžipak ti přinesukytici žlutých růží
Jó. máš krásný tělofurt na tebe hledímjak bych tě dostal pořád ještě nevím
ozvěna
hledání skončeno . hraji si s ozvěnou já vzpomínám si tady jsem již byl
stopy co zůstalysmutně mne vítajíproč jsemje tenkrátopustil
teď se tu toulám s písní známoubrouzdám se rosou. ranní trávounestojím o soucit. nestojím o lítosttady jsem zradil lásku pravou
květiny na stránivůní mě líbajítam kde jsi čekala .
ozvěny
hledání skončenohraji si s ozvěnouvzpomínám"tady jsem již byl"
stopy co zůstalysmějí se potajíto snad . abych se netrápil .
květiny na stránivůní mne líbajítam kde jsi stála nevidím však nic .
aozvěna mi uniká mezi prstyjako vánoční kapříkkterý tuší .
závory v bikinách
jdeme spolupo kolejích.
dvě stříbřiténitky před námi
stále krásnější
lehounce krotí touhy projíždějících vlaků
nebe
nebe je zakryto šedivou peřinou
ve hvězdách o nás dvou
nemohu dnes číst
já ptám se vědmy
půlnoční
vánoční pohodanad mraky hvězdy jsouo lásce každý snívarhany hrajísníh padá půlnočníruka má hladí tvouo lásce každý snía myjsme v ráji
Joan Baez
zlatavé vínov přítmí proplakaného večeraJoan zpívá o štěstía bolest mění se v zasněný steskláska je rozdána zoufalé poznáníjen touha po spánku tichém sněníloučení pozpátkuslabosti doznánínevinná milá tvářnikde neníJoan zpívá o štěstíkteré tu bývalojejí hlas konejšíšedavý svět
oči
někdy stačí jenom slůvkoproč nepromluvíš a smutně klopíš oči. chtěl bych pro tebe to nejlepšíale nemluvíša nevidím ti do očímohou za toprosluněná ránanebo snad moje hlava co přikryla tvůj klína tvoje rucehladící něžně mé rty šeptající blouznivá vyznání. mohou za to snad jahody na kraji lesakteré byly ještě sladší než obvyklekdyž jsem je slíbals tvých zads tvých prsou. nebo snad za to mohou drobné květy pomněnekco jsme je spolu natrhali na loucea já z nich potom spřádal jemnou modravou krajkuna tvém bílém těle.
don chuan
zůstala sama
nevím proč se diví
výkřičník střídá s otazníkem
sama pije svůj zelenavý likér
unavený vítr
povadlá zahrada
s poslední květinkou si hraje unavený vítr
amy
neseme svá léta
nevinná vášeň
vášeň přichází po špičkácha nedá mi chviličku klidukdyž tě zahlédnu na schodechv tvých bílých šatechkůže na které jsi přinesla od mořestopy létasvádí k políbenípřinesu ti kytici růžía napíšu o tobě sbírku básníbudou o tvých noháchpažíchšíjio tom jak svlékám ty bílé šatykaždý den na schodecha všechny holky ti závidí to dokonalé tělotu bronzovou kůžii ty šaty na kterých se milujemea všichni kluci mi závidíže mi dovolíš hladit těže mi dovolíš milovat těmilovat tě na schodechna bílých šatechale taky nám budou všichni vděčnívděční za tože poznají co je to vášeň.
sentimentální
setkání na konci cestyjsou asi nejtěžší jsou nejtěžší. a tolik bych ti toho chtěl ještě říctchtěl říct. kde jsi se toulala toulala. ach.
dny pod psa
některý dny jsou pod psa
věšinou když se nechceš milovat
nebo když už nevím co s prachama
mám nové BMW
šeptej mi
jednou jen jednou
tady jsme
neříkej stále znova to své ne
šeptej mi raděj
vůně fialek
ahojjak se máš.
včera večerkdyž jsem tě hladilvrněla jsi jako kotěa já potom nemohl celou noc spát
sametová jsi láskosametová a hebká jako pohlazení vůní fialeksním jenom o tobě
opět jsme spoluna prohřáté jarní meziležíš vedle mnejen takv lehounkých letních šatech
toužím
ruce máš zkřížené na prsoua stále nosíš černé brýlesnad právě proto se naše cesty protínají
toužím se ti podívat do očí
"doba naturalistická"módní punc západního pozlátkaz erotiky levné porno
velmi často potkávám ženykteré se neostýchajía hned nabízejí své tělo na odiv každému
haiku na čtvrtou
bílé břízkyv smrkovém leseleží
stará břízasebřezovém hájkuchvěje
nevinná břízkatu na mezi šípkový keř líbá
mladá břízkasamapod sněhem se hřeje
dilema
seš nestálánáladováukecanáale máš krásná ňadra
dáš si ráda pivorumkouříšfetuješale máš nádherné vlasy
flirtuješs klukamas holkamasleduješ seriályale máš nejkrásnější nohy
a na zadku máš roztomilou pihua strašně jemnou kůžia ze všech nejlépe líbáš a úžasně miluješ.
Éther
ta příchuť hořké rtěnkystopa parfémůchladivá hadí kůže vítá mne pro změnuzalhala líbajíca zhlíží na mne zdáliteď všichni na chodběsi o nás povídají
jak jsem ji nosil v parkuk fontáněa k nohám skládal básněté holce prolhané
Onadnes nemá vysvětlenípak vůně parfémuse nějak měnía pozvolna se ztrácí v éteru.
samota
zapírám city a opíjím se samotouk ránu paktajně sbírám šňůry perelcochladí bolest
zůstává za mnou tmavá stopakdyž se ohlížímhledaje tvoje něžná ústa hebký klín
opětvše zapíráma opíjím se samotouzůstávájen ta tmavá stopa vranní rose .
Sesibou
tak se tu loudámza tebouústamáš stále uzamčenaa jenom samota mne hledářekni již něco o nás dvou*stáletu bloumámse sebounevím co čekámže se dozvímjsemtvůj stínjsem tvou ozvěnoupro tebeteskním v Sesibou*.
odpověď
cigaretový kouř nad námivůně červeného vína a ty se mi nenápadně vkrádáš do srdce.
právě teď
je májpo ránu jenom pro nás zpívají kosineodcházejvíšty chvilky jsou vzácné*chmýří pampelišekkteré dospěly zestárlya v jediném dnuse pak ztrácejído světa.
studánka
nevímjen tuším a vlastně nechci ani vědětprocházíš mi mezi prstyjako voda studánky v lesekde občaspro tebelovím stříbro měsíce když nemohu spát .
ranní
nejkrásnější jsi ránoto když si myslíš že ještě spíma šťastná odcházíš k oknuprvní paprsky tě hladíhebkésametovéranní světlojemně modeluje obliny i tajemná zákoutípředstavuji si potomže mohu být paprskem světlaještě nesmělým a nezkušenýmpolíbím těale zůstanou pro mne i místa zapovězenáranní světlo je nejkrásnějšíměkkéospalé a roztoužené.
doteky
doteky vysokého napětí a horké krůpěje potuzamilovaná chobotnička tvých vlasůvysává ze mne poslední zbytky rozumu. svíjím sepoután však stále silnějivášnivá, vlhká, hebká, kluzkátoužící, vonící má jediná.
půjdeme spát
vychází slunce v oknech "přes ulici" se stmívá. smutné nedělní ráno ještě včera jsme spolu seděli na zábradlí před kinemještě včera jsem Ti šeptal do vlasů ještě jsme se líbali na schodechale řekla jsi . ne. potom dvě okna "přes ulici" zářila až do východu sluncea jenom naše siluety se smutně milovaly půjdeme spát.
fotky
chtěla nafotit nějaké aktytakové spíš pro vzpomínánípřekrásné těloplná a pevná ňadrakterá připomínala hrozny vínatéž tímže dávala tušit, co asi způsobí když se jim budeme věnovat celou noc. vědoma si svých přednostíhrála si se mnouhrdá na svoji šíji, boky, stehnaparádní fotkypod bílou tkaninoutvary, liniepocit okouzlení, sladkého očekáváníale též trochu lítosti
nad tím že vše lze již jenom tušit.
proč
proč spáváš s níma se mnou nevždyť nabízím ti víc a je to vzájemné
proč přicházíšse vždycky za mnou vyplakatkdyž s jinou na schodech se líbává
proč druhý denzas čekáš na něhoapro mnezbývá melodie v mollproč přesto chci ti přede všemi říctže milujiTě
stále víc.
šípkový princ
milá má usměj sepotom snad dokážu říct"chtěl bych zpět za Tebou jsem však jak šípkový princ" na hradě zakletémtrny mne hlídajítančím tu v komnatách sámje to již mnoho leta růže nevědí jak moc jsem o Tebe stál.
slaďounké, voňavé, dojemně nevinnévesele svádějí mnerůžičky překrásné - stokrát však prokleté netuší, že jsou moc zlé.
milá má usměj sepotom snad dotážu říct"chtěl bych zpět za Tebou jsem však jen šípkový princ".
víc než polibek
nejněžnějších sedmnáctje Ti právě dnespřicházímchvěješ sebude již víc než pohlazení víc než polibek. za pár let Tě povedu k oltářiu zpovědi musíme zalhat ale dnes chci s Tebou do nebe.
opatrná láska
pocity nudy z blahobytua opatrná láskatakováco nesmí ohrozit tvé pohodlí
pak jednoupotkáš dvaOn a Onastojí v deštiuprostřed křižovatkynevidí - neslyšínevadí jim cákající autanevnímají pohledy kolemjdoucíchmožná si též myslí"koukejte"
"cákejte""zatrubte si"
zima
jenom pár sněhových vločekna tanečním parketuděravá střechaokna beze skel studený vítr. přesto je tato zima krásnásněhové vločky ještě tiše tancujímy stojíme ve dveřích. bláhově s nimi čekáme na nové jaro. teď přilétá jedna až k nám a chviličku Ti září na čele.
Niké
v zámeckém parkupotkávám princeznusportovní typ úbor Niké princezna chce přenést přes úzkou lávku zlatá rybka s leknínem si něco šeptají já jim rozumím procházíme pak celý park až k fontáně prší drahokamy sbíráme je do vlasů vímto zlatá rybka plní naše jediné přání .
groteska
ještě nepůjdu spátčekám na Tebepřepínám programyamerická blbost, americké porno, americký hororgroteska ze sněmovnyčekám na Tebe snědl jsem celou bonbonieru"sladká pomsta"na stole zbývá kytka ve vázelednička prázdnájenom ty chlebíčky a lahev červenéhoještě ji nebudu otevírat ještě čekám na zázrak venku se pomalu rozedníváuprostřed pokojepřed modře blikající obrazovkoupromítám si Tvůj obraz růžové období. .
světýlka
sluneční paprskysi hrají v Tvých vlasech na schovávanoulístečky stromů jim pomáhajílaškují se mnou
teď však vidím světýlka v Tvých očích
mé ruce nacházejí šíjiňadraa směřují níž
směješ se
prsty
pihatý obličejprsty co umí tak něžně pohladitpod bílou halenkou se rýsují dva hrotypyšně si vykračujemedržíme se za rucevšichni koukají
jdeme spolu poprvé do kina a máme lístky do poslední řadynevím co dávajíjá si budu hrát s Tvými prstyjsou zpocenécítím, že se taky těšíš
máme lístky do poslední řady a paprsky nad námi se mohou červenat.
těším se
mávám na Tebez okna vlakuco neumím ho zastavitdžíny Ti sluší, tričko je přiléhavézítra má být teplo a taky má pršetvím, že se mi příjdeš opět ukázattěším seprotože nic není krásnějšího než dívčí ňadra v deštimožná, že nevydržím a skutálím se k Tobě z měkkého náspu můžeme se potom schovat před deštěm. představuji si jak něžně hladím Tvé snědé tělotěším se protože zítra bude pršet.
vysoké cé
nestálý měsíc odchází jen vysoké cé ještě zní . již zítra zakryje vše stín. tvářím se jako dospělý. mládívšak tiše závidímstále chci dorůstat a smát sepak zářit mezi hvězdamijak smutné.
minulý život
kůže vonící po skořici
červené lehce přislazené
vzpomínky nikde nekončící
žíznící i když u pramene.
obraz
měla dlouhéblond vlasya paletu plnou veselých barevkdyž se smála ve slunciříkal jsem jí"jsi jako anděl"namalovala mi pak obrazdívka na něm má její podobuoči upřimnévlasy září rudě /asiv nich usnulo naše slunce/
morálka
jen chvilička váhání dělila nás za oknem se již rozednívápůjdu zůstaneš sama. pocit provinění Ty pláčeš. já litujiže se"nic nestalo"ale vše přece skončilo správně. .
k ránu z báru
potkal jsem bohynia zasmála se sladceten smíchbyl rázem mého srdce vládcea věděla tobylo příjemnéže usmívá se někdo vedle mnetak blízko i tak vzdálenětak pravdivě tak zasněně. bohyně stála vedle mne. však zmizelajen měsíc se směje.
sedmikrásky
rozkvetly sedmikráskyna podzima potom ještě jednouv ziměkdyžzasypal je nedospělé sníhzbyla jen vzpomínkana Tebe a na mne.
že né
med na Tvých rtech
mne zlákal
oči zasněné
svítáníi soumrak
na okraji srdce
dnes rozpadá se svět
jen polovina zůstává
tváří se
jakoby se nic nestalo
ozvěna
narezlé pláně v útrobách
nalžu jim barvu
zaženu strach
pocity marné
pro jednu holku
ležérně koukáš
bez šatu
prostě jen holka
z plakátů
zlatý prach
na cestě bláto z děr
lepí se na paty
hlavu zas na slunci
sůl potu lehce bělí
kavárna
v tom rytmu blues dnes vzpomínáme. nostalgický klavír je tak vtíravýaž pod kůži jde s tebou a dál. sedávali jsme spoluv kavárněu červeného vínadnes si dáme repete jó. Robert, Otis, James Ty a já.
sen
vidím své sny mladé
v Tvých dlaních
noc usíná
propouštím je
barvy lásky
láska je červená, žlutá, modrá i bílájednou Tě hřeje, jednou Ti spíláobčas zná mne a občas Tebe
láska je nebe, očistec i peklojednou má dobré, jindy špatné světloa mezi vším odstíny šedé
láska je sen, ale též probuzenípo lásce toužíš, taky trpíš pro nia ona bolestně Tě líbá
láska je první i poslední v žitísílu Ti bere a současně sytí bez lásky zůstává jen bílá.
perníkové srdce
celé své srdce jsem Ti dalani kousek si nenechala měl jsem Tě tak rád
jen pro Tebe jsem z mrtvých vstala protivenství se jen smálzdravý, silný, mlád
teď vidím srdce před seboua chybí malá částjá jsem je poslal za Teboubyla to na něj past.
dnes vrací se mi zraněnéto srdce smutné, zlomenéjá nechal jsem se zmást.
smutná růže
byla jedna růžičkakdopak stojí o ni. vítr zpívá, zima vstávárůžička se bojí
hledá lásku, pochopenínevidí však žádnéco potom až okolo nívšechno vůkol zvadne.
rudé růže krásně vonísmutek k zemi padáproč ta růže, co se bojínechce mě mít ráda.
sedím tu sám, zpívám pro ninaslouchám jí správně.
voják omyl
na nohou závaží
ústa jsou vyprahlá
smrtkamne sleduje
radost je v nedohlednu.
lahvička tuše
nikdo se nesměje
odešli přátelé
hrozí tu zatmění duše
na obraz nadějí
třpyt v okně
večer co večer
vnímám skrze pavučiny
záclon
v potemnělém okně
ticho
dnes ráno i ptáci spí dýl
poslouchám první díl "Ticha"
novinka
dobrá i bez reklamy
náhradní láska
jsimoje náhradní láska.
každý den
se spolu vášnivě milujeme
v garsonce
oči necháme snít
jsi krásnáale večeraž Tě budu svlékatmusí být prosímúplná tmachci hladit Tvé vlasyzkoumat Tvé tělohýčkat Těcítit všemi smyslyjen oči necháme snítaž budeme zcela vyčerpániuděláš světloa já shořím
vlasy
Tvé vlasy spoutaly mě
nevinné však navždy
a oči Tvé
se s mýma tiše mazlí
úvaha o lásce
absence lásky
je často hodnocena jako síla
je tedy láska slabost.
nemocnice
skupinka starších lidí je tu
nikdo si nezpívá
občas se otvírají dveře
někdo je zavírá
mlha
laskavá ústa osamělá
postává v mlze stín neskutečný
růže která se mrazem chvěla
otvírá pozdrav dodatečný
relativní prostor
promlouváš ke mně
Tvé vlasy vyzařují fialově
jasně
sebejistě
ma(i)lování
začalo to
zcela nevinně
u počitače
potom jsme spolu
úvaha
z kostek cukru
stavím si hrady
v klasickém slohu
minaret se mi nedaří.
stín
stín
krásné, barevné, voňavé a svěží kytice
na bílé zdi
já zamyšlený
milování na mostě
tmavohnědé oči mne uhranuly
tmavohnědé vlasy mne připoutaly
štíhlé tělo mne sevřelo.
pak
černý motýl
černý motýl
usedá na mou hruď
on pláče
nezbývá sil
skleník
deštivý den
jaro se brání
a první květy nesmělé
jsou omývány
rozkoš
alejetopolůkolem cest spípůlnočnívánekv listoví snía Tvoje ruce hladit mě smí. dnes naposled.
Tvé rtymi šeptajítišeapotajita sladká slůvkaneřestnákterá ústa májen stěží vyslovit smějívšak já se smějiv té bouři a chvěji rozkoší.
hranice
na hranici sil
na hranici poznání
vidím Tvé každodenní okouzlení
za hranicí Tvého okouzlení
rozum
dnešního dne
přicházíš sama
k mému loži
neznám Tě takovou
trestej mě
prosvítátvoje kůže dráždivěTy pohozena jen taknedbalepřikryta něčímco spíš předstíráže jeta místaaty hroty chráněné pod něčím - ničímneříkajínea ruce tvojeněžně spojenénad něčím - ničímvyzývají mne
neschopen slovavšak doslovnějak pramenještě skrytý ve skáleuvězněntvoji krásoudívám sei to je možnápříliš troufaléodpusť mi prosímnebo raděj netrestej měněčím - ničímprávě teďa zde.
ženy
definice značí též konec
snad proto se zahalují tajemstvím
oblaka
červánky
otázky
ptám se Tě živote
"na nesmysl"
ten úmysl zrál dlouhá léta
zaměstnal zcela
DÉŠŤ
déšť stéká po tvářích
a skrývá slzy
když od tvých dveří odcházím
vím je to hřích
LOUČENÍ
zůstává sladká
chuť mandlí
na jazyku
též z Tvojich očí
maminka
všemocná láskausíná v letuchránící paže neví že jsem tu.
bezmocná ústaneznají hláskyšedivé - hebké bezmocné vlásky.
bezmocné očinevidí světlona její víčka trápení slétlo.
bezmocné tělovysílenévrásčité ruceunavené
smutek na provázku
posílám Ti svoji lásku
a na provázku si vedu smutek
možnájen proto
že kdyby utek
BĚLÁSEK
nelidská neláska
potkala běláska
potkala běláska v letu
chytá ho do sítě
nabízím
nabízím Ti dnes
kapičku rosy
vždy
ráno zářívá v trávě
hořce
bolest troufalástojí drzeslza na srdcipláče hořce.
kořist ubíjísvého lovcesama po smrti chutná hořce.
láska uvadátéto nocičeká na nebe
modré