Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Inspirace XIII.

01. 01. 2007

1847

Autor

Jarmila Moosová Kuřitková

smutné nádraží spoře osvětlené stojím ospale unavený.. pohled upřený v přímky kolejí které do dálky uhánějí.. touhy svlečené léta ubíjené k zemi přikované pražci oddělené.. věční přátelé deštěm zasvěceni sluncem zoceleni mrazem zakaleni.. navždy odsouzeni k platonické lásce kterou soustavně zakoušejí.. skoro manželé klidně promlouvají nocí odcházejí usínají... stojím na mraze sice unavený přesto do dálek zahleděný... /Ó: Nádraží/

Na šířku vztažených paží láska je navěky můj milý daleký nebeští andělé stráží na dohled hlubokých tůněk voníš jak tác od meruněk spolu jsme jídat je chtěli můj milý blízko tak život nás - rychlovlak - dělí