Přísloví napoví

Přísloví napoví

         Taky se vám někdy stalo, že jste způsobili drobný problém a někdo vám oponoval příslovím? Mně se to stává velmi často. Ale rád bych viděl osobu, která přísloví vymýšlela. Možná na ně přicházela po dlouhé úvaze. Ale nedokážu si představit člověka, který nehnutě sedí a vymýšlí přísloví. Pokud bych někoho takového viděl, urychleně bych zavolal sanitku v domnění, že onen člověk má zástavu srdce.

            Logičtější způsob, jak vznikla přísloví je nasnadě. Nebožák si je musel prožít na vlastní kůži. Ale přejede mi mráz po zádech, když si představím přísloví- Hlavou zeď neprorazíš! Z nebožáka se rovnou stal nebožtík a způsob, jakým přišel na toto přísloví si vzal s sebou. Možná potom vznikla kolona lidí, kteří si to chtěli také vyzkoušet. Obrovský zástup homo sapiens, který by té zdi mohl závidět i Kaufland. Hrobníci v té době asi museli mít velké zisky. Ale zajímalo by mě, jak jim  to tehdy mohlo napovědět? Možná ani historici správně neví, jak padla Berlínská zeď. Tehdy měli lidé asi tužší kořínek než dnes. Pokud by tomu tak nebylo, mohli bychom o existenci Velké Čínské zdi nyní pouze polemizovat. Ale existují i další velmi zajímavá přísloví. Přísloví, která dnes chápeme možná trochu jinak než naši předci. Například- nasdit někomu parohy. Kdysi to možná znamenalo velký počet zastřelených jelenů. Takový člověk se mohl asi pyšnit velkou sbírkou vystavěných parohů. Dnes bych chtěl vidět muže, který by se tímto chlubil, natožpak tyto „skvosty“ vystavoval. Podrobněji to vysvětlovat nebudu, neboť bych musel vydat označení hlásající “zákaz čtení tohoto fejetonu před 22. hodinou“. A to by nebylo zrovna milé, protože musíte být ráno zdraví a čilí. Ranní ptáče dál doskáče. Tak jak k tomuhle kdysi došli, to je mi záhadou. Měřit skoky večerním a mladým ptáčatům- nechutné.        

Dalším příslovím, které určitě stojí za zmínku, se bude zamlouvat tunelářům. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Tomuhle už tedy vůbec nerozumím. Neznám ani jednoho tuneláře, který by spadl do své jamky. Možná ale před pár set lety měli lidé ve zvyku své soky odstraňovat tak, že vykopali jámu. To mi ale nejde na rozum. Copak byl na našem území extrémní počet jam, do kterých padali vlastní stavitelé? Nebo snad spíše kopáči? Kopatelé? Možná jde o zaniklé povolání. Člověk, živící se kopáním jam- tak by mohla vypadat definice např. v Ottově  slovníku naučném. Zvýšený počet kopáčů bych chápal na Ostravsku. Jsme pověstní svými doly, tak proč ne třeba jámami?