Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMemento mori
Autor
tuvalu
MEMENTO MORI
Je krásný zimní podvečer. Zapadající slunce vrhá dlouhé stíny a rozsvicuje miliony třpytících se hvězdiček na sněhu. Stromy jsou zahalené chladivou přikrývkou. Venku je podivné ticho a klid. Jak by ne, je štědrý den. Jen pár opozdilců spěchá domů za svou rodinou.
Na vše koukám skrz okno. Sedím pěkně u hřejivého topení a vyhlížim. Koho? Opozdilce. Ale ty moje. Milovaného manžela s mýma dvěma krásnýma dcerkama. Identická dvojčata s andělským obličejem. Jeli pro mojí maminku do domova důchodců. Jela bych moc ráda s nima, ale musím dodělat štědrovečerní večeři. Pro taťku a mě včera chyceného kapříka, pro holky řízek. A samozřejmě bramborový salát. Ten už mam ale hotový od včera, jinak by mi dneska asi upadly ruce.
Holky dopoledne strojily stromeček. A že se na něm vyřádily. Chudák strom. Tolik čokoládových figurek ani nikdy neviděl. Jednu zrovna baštim. Sice držim dietu, ale tohle je výjimka. Už se moc těšim na dárky, jak malá holka. Chci vidět tu radost v očích mé rodiny. Jsem zvědavá, co mi Péťa dá. Pro něho mam úplně úžasný svetr. Určo se mu bude líbit. Bát se nemusí, žádný sobi na něm nejsou. Taky si hodně přeje další miminko. No uvidíme, co přinese ježíšek. Noc bude dlouhá. Pro holky mam pěkný kosmetický balíčky, ulítlí zvířecí bačkory, krásný dlouhý sukně a mobil. Už dlouho si ho obě přejí. Mamině sem koupila takovou tu vyhřívanou bačkoru, ať nám nenastydne. Pár knížek a nový kabát. Ten co má je už hroznej.
Nějak moc jsem se zasnila. K realitě mě probudil až smrad. ŘÍZKY! Tak tahle várka je jak bota. Radši se jim teď budu naplno věnovat.
Modrý OPEL se pomalu blíží k domovu. Petr jede opatrně, cesty jsou neupravené. Lucka vypráví babičce vtipy. A ta se směje až jí z toho bolí břicho. I Petr se teď musel zasmát. V té vteřině to do nich vpálil černý SEAT.
* * *
Je zimní podvečer. Zapadající slunce vrhá dlouhé stíny a rozsvicuje miliony třpytících se hvězdiček na sněhu. Stromy jsou zahalené chladivou přikrývkou. Venku je podivné tichi a klid. Jak by ne, je štědrý večer.
Na vše koukám skrz zamřížované okno. Topení nehřeje. Ani večeři nedělám. Vrchní sestra mi podává kapra a salát. A pravidelnou dávku tablet. Říká cosi o šťastných a veselých.