Písmák PRVNÍ HOLEŠOVICKÝ PIKNIK
Jak patrno, šlo o akci nepříliš promyšlenou, téměř nepřipravenou a ryze amatérskou. Pozvánka vypadala takto: Vážení přátelé
Na podzim xx. xx. 2005 pořádáme 1.
PODĚBRADA
pod bradou máš
ještě jednu a zní
několikrát za den
zazní: dále od brady.
XIII Počítače na půdě
Počítače na půdě
A hodiny na věži
Rozhodně nenajdete
Ale zato ve sklepě
Hlava je klec
Hlava je klec.
A myšlenky barevní ptáci, poletující kolem.
Polapené a ochočené mohou žít uvnitř klece,
množit se, ba i zpívat.
INZERCE
VRÁNY, režie: Eva Drábková
Další informace naleznete na www. minor. cz
Jak jsem koupil, tak prodávám.
Houda.
Dřív
Pravý piknikář nebrečí. Ne proto, že se to nemá, ale proto, že není důvod k pláči. Svou deku a piknikový košík s lahví má stále po ruce. Široký, spokojený úsměv stále na tváři.
MĚŘÍTKA
ŽE APOŠTOL ZPLODIL SYNA
TO PRAVDA SNAD NENÍ
JSOU MĚŘÍTKA NOČNÍ JINÁ
NEŽ MĚŘÍTKA DENNÍ
pozastavení činnosti
tudíž naše hlavní city
opouštějí piknikáři
stahují se do svých zítřků
výstelek a pantoflíčků
typické tee-pee
Typické indiánské tee-pee se každý třetí den složí a přesune o kus dál, aby se uválená tráva mohla narovnat, protože Indiáni vědí, že Země nepatří jim, ale jejich dětem.
Pobavení pro piknikáře: pravý piknikář po ukončení pikniku sebere a složí deku či ručník a zanechá místo vpůvodním stavu, protože ví, že nepatří jen jemu, ale i příštím piknikářům.
PIKNIK
A já se táži:Je tatostručná definice dostačující. Nabídne někdo jinou. Co ještě je a co už není piknikem. A záleží na tom vůbec.
Před usnutím aneb počítání oveček
Půl ovce na hák zavěsí
Ty půlky pak jak procesí
Putujídlouhou linkou
Počítej - první, druhá, třetí.
Annonce klubu
Po loňské celkem i po částech příjemné zkušenosti byla dne 15. 9. 2006(námi Houdou) ustavena Společnost přátel pikniků jako čistě neformáloní sdružení, otevřené každému. Svoji formální základnu má ve stejnojmenném klubu na Písmákovi.
Proč se nemůže čůrat do bazénu?
Ale co kdyby se zeptala proč. A byla to vaše holčička.
TAM - TAM
Tam, kde říkám halasné a rázné NE, překřikuji své tiché ANO. .
Velký třesk II
Posuneme dnes planetu.
„ROZTOMILÝ NESMYSL“, tak označují odborníci neobvyklý experiment německých organizátorů Světového dne skoku 2006, který se má uskutečnit právě dnes.
Organizátoři chtějí dokázat, že pokud 600 miliónů lidí vyskočí naráz do vzduchu, posune se planeta na jinou oběžnou dráhu, což by mohlo snížit globální oteplování, prodloužit den nebo zajistit příjemnější klima. Pořadatelé jsou přesvědčeni, že svého cíle dosáhnou, pokud se na západní polokouli ve stejnou chvíli od Země „odlepí“ 600 miliónů lidí.
zajatý ajatin
vlahvičce
všuplíku mého
nočního stolku
čeká, až sebou
ABCD, kočka
Přede mnou holemý vrch.
Až sem jsem ve své prchlivosti prch,
já dařbuján, já sketa, mrcha mrch.
Bez sebe, bez dechu, tak zchvácený a bledý.
Hospoda U Raka
"Stejně jako láska i rakovina překračuje všechny hranice, přeskakuje všechny vzdálenosti, proniká všemi bariérami, překonává všechny překážky, stejně jako láska ani rakovina se před ničím nezastaví, rozšiřuje se na všechno, proniká do všech oblastí života, ovládá celý život; stejně jako láska i rakovina usiluje o nesmrtelnost a jako ona se při tom nezalekne ani smrti. "
R. Dahlke, Nemoc jako řeč duše.
U nás
"U nás žánný pytláci na horách nejsou. U nás se jen chodilo do panskýho, a to chodila celá ves. "
(ze zápisků vypravěče, Štěpanická Lhota)
A JAK TO PAK BYLO DÁL II
„Ach jo,“ myslí si Samouš a drbe se ve vlasech, „mít tak korunu, hodím si korunou. “ Ruka mu bezděky sjede do kapsy u kalhot, kde má správný kluk mít provázek, nůž a kdovíco ještě, ale nahmátne jenom malý, kulatý hrášek. Kdoví, kde se tam vzal. „A proč ne,“ řekne si Samouš, „hodím hráškem a půjdu tam, kam se odkutálí.
Tajemství skryté ve tvarech
----- PŮVODNÍ ZPRÁVA -----Od: "Katerina Erlebachova"
Předmět:Datum: 12. 11. 2005 - 18:21:27Dobrý den, přáteléráda bych Vás pozvala na vernisáž prodejní výstavy "Tajemstvískryté ve tvarech" Jde o me prácemalby na textilu (šaty,trička, sukně): Vernisáž se koná 25. listopadu 2005 v 19.
A JAK TO BYLO DÁL
„Já mám maminku, já mám maminku,“ prozpěvoval si Samouš zvesela, jak kráčel po cestě a vzápětí si zas posmutněle odpovídal: „Ale néééévim, kde ji mám hlééédat. Néééévim, kde ji mám hlééédat. “ Tak chvíli vesele a chvíli zase smutně pokračoval, až, jak už to bývá, došel na rozcestí. Chvíli tam stál a rozhlížel se, jestli náhodou neuvidí směrovku snápisem „K MOJÍ MAMINCE“, ale nic takového, ani vzdáleně podobného neviděl.
Divná věc
Jenomže cestou, divná věc,
rozepnul se mi poklopec.
Asi se zdržím, však to znáš…
Takse tam, maminko, ještě smaž.
Jak se Samouš IV
(dokončení)
. zachránilo Samoušovi, dá se říci, že opravdu vposlední chvíli, kůži neboli holý život. Jak také jinak, má-li jít o skutečně napínavý příběh snečekaným rozuzlením. A zatímco Samouš leží na břehu, lapá po dechu a vidí všechny svaté, my máme čas na malou rekapitulaci.
Jak se Samouš III
(pokračování)
Jeho srdce se poslušně vrátilo na své původní místo a Samouš metelil jako o život. Běžel, pádil, utíkal, uháněl a řítil se, nejeden hříbek přitom rozšlápl, i do stromů sem tam cestou vrážel a sova ho přitom obletovala a dost podrážděně na něj shora dorážela.
„Nepustím tě, nepustím,“ ozývalo se všustění jejích křídel a Samouš měl co dělat, aby při klopýtání přes kořeny stihl odrážet její zákeřné výpady. Nakonec obětoval sovím spárům svůj již beztak chatrný kabátek a zlesa se přece šťastně vymotal.
Jak se Samouš II
Vlese bylo šero a jak šel Samouš dál, šeřilo se čím dál víc. Nakonec už si neviděl ani na špičku nosu, ale kromě tmy se celkem nebylo čeho bát. „Opravdu. “ napadlo Samouše.
2005
Až jednou vdruhých najdem sebe
a vsobě druhé naleznem,
pak se nám zemí stane nebe
a nebem bude pro nás zem.
Jak se Samouš I
Jak se Samouš málem našel (polopohádka)
Samouš seděl na louce a vypadal zamyšleně. A skutečně také usilovně přemýšlel.
„Zvláštní,“ myslel si, „že mě to napadlo až teď. Nejen, že nevím, jak jsem se sem dostal, nevím ani, kdo jsem a čí jsem.
Tak
***
Tak,“ prohlásil Ivan Vasilič Kuzmin a odložil rozečtené noviny.
Rozhostilo se hluboké ticho.
„Snad jsem se špatně vyjádřil,“ zkusil to Ivan Vasilič znovu.
Kterak si Omsk chystal počteníčko
Tak třeba pozorovat naše dva přátele vměstském parku, to je vážně kpopukání. Drobí kupříkladu za teplého odpoledne nachylujícího se již kvečeru dobrosrdečný a přívětivý Pantělejev ptáčkům, drobí a vyhládlí čiperkové slétají se kolem lavičky, na níž ten starý dobrák od kosti dobromyslně trůní a rozhazuje zpytlíku drobty plnými hrstmi do všech světových stran. Jen za sebe jaksi ne a ne vrhnout. Vždyť je tam stejně křoví.
Výstava Na hranicích/En las fronteras/In Borderlines
Potěšitelná zpráva pro všechny milovníky iberoamerické kultury: výběr ze sbírek Extremadurského a iberoamerického muzea současného umění (MEIAC) představuje v Praze nově otevřený institut Cervantes. Na projektu spolupracovali tři nejvýznamnější ve Španělsku působící kritikové latinskoamerického umění, videoartu a digitálního umění: Carlos Jiménez, Omar-Pascual Castillo a Antonio Cerveira Pinto.
Vystavená díla dokládají snahu muzea zmapovat různé chápání hranic, ať již zeměpisných, genderových, či hranic umělekých jazyků, a jejich projevy v iberoamerické kultuře.
Udělejte si čas.
MĚSTSKÁ POLICIE INFORMUJE
Trvalé označování psů
Dnem 1. ledna 2005 nabyla účinnosti vyhláška hl. m. Prahy č.
Dědek, bába, čaj, rum, bum...
Poprchává, poprchává
dědek, bába, cukr, káva.
Sprchá, prchá,
bába jedna, mrcha.
Portrét I
Všem přátelům rudých tváří
Ach, to peklo. To černočerné, rudě plápolající a žlutě žhnoucí peklo. Kde všude na tebe člověk nenarazí.
Nemíním na základě přečteného sloupku nijak komentovat situaci vBrazílii, jen mi to vzdáleně ale přece připomnělo u nás mediálně provařenou situaci vepřína vLetech na místě bývalého „koncentračního“ tábora.
Velký houbeles
Říkám říkám říkadlo
Jak mě právě napadlo
Ani kočka ani pes
Leda velký houbeles
Malá píseň o návratu
Maminko, žes mi utekla, Vracím se na křídlech labutích,
hned jsem tě poslal do pekla, vítr mi zpívá v perutích
ale ty patříš do nebe,písničku temnou jak fujara,
vracím se zpátky pro tebe. zůstane se mnou až do jara.
Myslím to upřímně
Tady se není čeho bát.
Není tu žádná velká báseň.
Není tu vůbec žádná báseň.
Neboj se, nic ti tu nehrozí.
Zátiší s ovocem
Vyjádři se, řekla hruška.
Nejdřív ty, řeklo jabko.
Já jsem hruška, řekla hruška.
Já jsem jabko, řeklo jabko.
Miluji policii
Miluji policii a policisty zvlášť. Miluji jejich vkusně střižené askvěle padnoucí uniformy. Jakmile jich někde pár zblejsknu, okamžitě mám nutkánívyrazit tím směrem.
Miluji jejich přímé, pronikavé pohledy a mužně vysunuté brady.
Opět bez názvu
Chtěl bych tě vroucně milovat,
sálat jak žhavé slunce
tisícem žhnoucím kilowat,
ukrytých v každé buňce.
Stříbrný vítr
Stříbrný vítr zezlátl
A vyškubané peří
rozběhlo se po dvoře
Šel bych i za ním
***
Hráti si, ach, na rozumbrádky
Tím víc si hrát, čím čas je kratší
Hlubina hlubší, člunek vratší
V tichu vteřiny uplynuvší
Malá kapří pře
Přeli se kapři,
měli při kapří.
Hřbety se třeli,
hbití. jak střely.
Co dál
Doktore, ach, doktore
Co to leží na stole.
Dva lži-nože, dvě lži-lžičky
Nikdežádné lži-vidličky
příhraniční
ach ich ach ich
ach ich ouvej
smutný čech ist
ein bisch deutsch