Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Rano

28. 09. 1999

1918

Autor

Nalim

Proste se chcu podelit o dnesni zazitek,
dodat trochu nalady.
Vzdyt deprese a smutek,
tech jsou na Pismaku hromady!

Zas je rano, opet vstavani, oci se tezko otviraji, to proste pro mne neni. Kvety ruzi se rozvijeji. Na vychodnim obzoru rozleva se ruda zare, to slunce stoupa nahoru, dotknout se me tvare. A neco z toho slunicka se prelilo i do mne. Paprsky svetla mi padly na vicka, a deprese sla ze mne. Zapomel jsem na samotu, na problemy a strasti. Vzdyt jednou potkam tu pravou lasku, zas se na mne usmeje stesti!

SyrDake

21. 02. 2000

Dát tip

bohuzel musim souhlasiti s Panem Anonymem
mozna ze jsi se chtel podelit o radost a taky
jsi to asi dokazal (slavek).abych nebyl kruty napisu jednu ted hned - budete mrzke a hloupe
ale treba to pomuze jak tvoje.
je slunce , o je
mam radost , o je
deprese v tahu , o je
mam rad zivot , o je

poteseni ?

Anonym

01. 11. 1999

Dát tip

no ja nevim, ale mam pocit, ze davat na konec vet slova
se stejnou koncovkou nestaci. I kdyz to mozna milionkrat citis...
zkus to vyjadrit treba obrazem...v tvych versicich je cit
ale presto se mi nelibi...promin