Pražský chodec 2007

Kopu svý nohy líně po Karlíně

a v duchu tiše slzy polykám

utápím slova v rudým víně

a věty v láhvi whisky zamykám

Potkávám samý cizí tváře

z očí jim čiší lhostejnost

jména jsou řádky do diáře

míjím je směrem Karlův most

Ponurá Praha s prsty deště

zve Nezvala a Máchu

a čert ví koho ještě

prach jsi a skončíš v prachu

Dnes ještě kopu nohy po Karlíně

na tváři úsměv v duši splín a žal

než ustelu si v chladný hlíně

mé kroky vedou dál a dal

Tu hořkosladkou nostalgii

nedávno dávných zašlých let

ruch současnosti nezakryje

učím se času odpouštět