Úkryt

kam jsem se to připletla? takové komorní to tu je? je to ještě pro veřejnost? ;o) (aj zahradu znám/ mám, Ufounku)

Óčko, proboha... Začínám mít pomalu pocit, že místo jednoho Ufounka tu mám najednou dva, jednoho ženského a jednoho mužského... Nevím, co si s vámi oběma počnu, snad vás oba strčím do rakety a vystřelím na Měsíc... Tam podle vědců prý není vůbec žádný život, a tak můžete společnými silami zkusit svými verši, svou poetikou pohnout, obměkčit, oživit kámen... Jak vás tak oba čtu, docela bych věřil tomu, že se vám to nakonec může podařit... To bych pak chtěl ale doopravdy vidět, plačící měsíční kámen, rozesmutnělý krásnobolnou melancholií vašich veršů...

...krásná zahrada...kapička rosy... třpytivá...stydlivá...zvídavá... v slunci rozplývá...smutná květina...

Četl... A bere na vědomí... Ale pro tentokrát - oproti svým obvyklým zvyklostem - neví, co by k tomu řekl... Takhle to dopadá, když se člověk zaplete s básníky... Básníci byli vždycky metla lidstva, pořád něčím provokují, ruší klid duše... Óčko, já už jsem se ti chystal napsat, četl jsem nějaké tvé básničky, chtěl jsem ti k tomu něco podotknout, pokud by tě to zajímalo. Ale napřed si přečtu ještě další, abych měl jistotu, že můj prvotní dojem obstojí i na druhý pohled.

jasně, tomu rozumím moc dobře ...

...objevují se s Tebou kritiky, které mi mluví z duše...mám teď drahokamy dva...jeden krásný nevybroušený...druhý krásný vybroušený...

oba ???

...vrátil jsem se... a mám Tě rád..Vás oba...

Óčko má pravdu, Ufounku, především ten závěr je až trochu moc záhadný, snad ti rozumím dobře... V každém případě, dej si pozor na tiché zahrady, jejich zdánlivé bezpečí může být zrádné, obojetné, může člověka pohltit... A snad i tady, v tomto světě, bys našla pár takových, kvůli kterým by stálo za to se vrátit... A snad i tady by se dalo najít pár kouzel, například kouzlo přátelství - co myslíš, Ufounku? Jsou opravdu i taková kouzla v těch tvých snivých zahradách?...

...taky je to zvláštní...zase ale jedna z těch, které musím přečíst vícekrát...