NETYPICKÁ DOMOVNÍ SCHŮZE

Majitelce a správcové v jedné osobě pani Blažkové jednoho dne došla trpělivost s nájemníky, kteří se chovají velmi špatně. To moc dobře věděla, protože se věnovala šmírování všeho a všech v domě i mimo něj. A tak jsem jednoho dne objevil na nástěnce plakát, který svolával všechny nájemníky na schůzi do bývalé prádelny ve sklepě. Pod velkými písmeny-ÚČÁST VŠECH NUTNÁ, mne zaujalo několik nápisů, které se nelichotivě vyjadřovaly ke schůzi a k pani správcové. A tak jsem tam hodlal také něco napsat. V tu chvíli se však chodbou mihla pani Blažková, přičemž jsem měl pocit, že přilétla na smetáku, jímž zametala chodby v domě.

„Co jste tam chtěl připsat!“ rozkřičela se a mávala mi smetákem před obličejem.

„Jen to, aby opravdu všichni přišli. Taková schůze pomůže utužit přátelství mezi sousedy.“

„No proto!“

„Máte zvláštní smeták. Nedávno mi podobný předváděl pan Pokustón. Pochvaloval si, že vynalezl univerzální samouklízecí smeták, na němž se dá i létat.“

„Taky jsem jej dostala od něho.“

„Já vím, nebylo to náhodou v ten den, kdy se upalují čarodějnice?“

„Nebuďte drzý!“

„Taky mi předváděl, jak se ovládá.“

„Vy ten smeták umíte ovládat?“

„Já vám tedy předvedu, co a jak,“ řekl jsem a vzápětí jsme se smetákem divoce létali po domě. On přitom zametal i vytíral s námi podlahu a nakonec jsem skončil otřesený a rozplácnutý na dveřích svého bytu, zatímco správcová za jekotu vylétla otevřeným oknem ven.

 V ten večer vládla ve sklepní místnosti ponurá atmosféra. Obvazy zafačovaná pani Blažková každého příchozího probila pohledem. Výhodu měl místní vynálezce pan Pokustón, který asi schválně experimentoval s neviditelnosti, a tak mnozí do něho vráželi a šlapali mu na nohy.

„Vážení spolubydlící, svolala jsem vás proto, abych vám oznámila, že nejsem spokojena s tím, jak se chováte v mém domě! Jestli budete nadále zlobit, tak vám zvednu nájem a rozšíříte počty bezdomovců!“ pronesla výhružně Blažková.

„Pak byste neměla koho šmírovat,“ ozval se pan Bláha.

„Já nešmíruji! Já jen pozoruji, co případně nekalého se děje v domě!“

„Tak vám uniklo, že mi někdo do zámku nacpal modelínu. Pak jsem musel přespat na rohožce!“ rozčílil se můj soused Bezoušek.

„Já vám jí tam nedal schválně. Já provozuji nového koníčka v podobě modelování a chtěl jsem věrohodně vymodelovat zámek dveří,“ ozval jsem se.

„Já vás tak vymodeluji, že se už se na žádnou modelínu ani nepodíváte!“ rozkřičel se pan Bezoušek a přes sedící lidi se začal na mne sápat.

„Diskuze mezi nájemníky proběhne až po skončení schůze! Jistě vám neuniklo, že někdo sprajem postříkal zdi v domě. Odstranění bude provedeno za vaše peníze. Domluvte prosím svým dětem, aby to už nedělali!“ zahřímala správcová.

„Já bych navrhoval, abychom bílé zdi zaplnili vhodnými grafity, co se budou líbit,“ ozval se pan Mazal, který byl známý svým malířským neuměním a svou snahou malovat východ slunce za každého počasí.

„To je dobrý nápad. Jednou v noci jsem cvičně zkoušel pomalovat ozdobně svoje auto. Ale ráno jsem na tom svém autě žádné barvy neměl,“ řekl jsem.

„Tak to jste byl vy, kdo mi tak škaredě zmaloval auto!“ vykřikl pan Bláha.

„Aha. Máte stejný typ vozu jako já. To víte, byla tma,“ sdělil jsem mu a i on se za nadávání sápal na mne.

„Taky se poslední dobou rozmohl v domě další nešvar v podobě bytových mejdanů! Nablito je pak na chodbách, na schodech i ve výtahu!“ rozkřikla se Blažková.

„Já jsem se svými přáteli jen decentně zvracel z balkonu,“ ozval jsem se.

„Tak kvůli vám jsem měl pozvracené satelity!“ vyhrkl naštvaně pan Telka. Ten bydlel pode mnou a měl na balkoně les satelitů, protože byl maniak ve sledování všech pozemských i nepozemských televizních stanic. I on se za chvíli sápal na mne.

„Budu tedy nucena umístit do domu i kolem něho průmyslové kamery, aby monitorovaly veškeré dění!“ vyhrkla správcová.

„To bude domovní reality show! Takový pořad ještě nikde neběží!“ mínil pan Telka.

„Ono by stačilo umístit pár kamer do některých bytů. To by teprve bylo pokoukáníčko!“ zkonstatoval pan Jouza.

„Třeba k Jekotům. Ta poslední vaše scéna byla jako vystřižená z nějakého italského manželství. To bylo originální, jak jste se navzájem zavírali do té vaší ohromné lednice,“ pronesl jsem.

„Jak to víte!?“ rozkřikla se pani Jekotová společně s manželem.

„Já jsem nacvičoval opuštění bytu přes hromosvod, ale omylem jsem lezl nahoru.“

Oba se rozkřičeli a vrhli se na mne, načež se náhle ozvala píšťalka, která znamenala přítomnost sídlištního policisty pana Houkačky. Ten po návratu z průzkumných misí v krizových oblastech světa trpěl maskovacím syndromem a dokázal splynout všude se vším.

„Vážení nájemníci,“ ozvalo se z rohu místnosti, kde byla na stole televize a DVD přehrávač. „Už delší čas ve svém osobním volnu monitoruji tento dům a zjistil jsem řadu přestupků. Všechny jsem zaznamenal na kameru. Mnohokráte jsem potkal i správcovou Blažkovou. Mou přítomnost díky mým zkušenostem z bojových zón nezjistila. Tak vám teď pustím, co jsem nafilmoval.“

Mnozí přítomní pobledli v obličeji a někteří jedinci plíživou chůzí opustili místnost. Než došlo k přehrávání, tak několikrát v celém domě vypadl proud. Pak se však na obrazovce objevily záběry z vnitřku domu i jeho okolí. Skoro všechny nájemníky pan Houkačka při něčem nekalém zachytil. A také pani Blažkovou, jak se plíží chodbami a poslouchá s hrníčkem za dveřmi. I já jsem se na mnohých záběrech poznal. A tak po skončení hodinového záznamu, který by se dal nazvat: Co provádíte vy a vaši sousedé, zavládlo v místnosti pozdvižení. A brzy propukla všeobecná rvačka. I já jsem se nechtěně do všeobecné bitky zapojil. Ta se brzo rozšířila do celého sklepa, načež jsem v zápalu rvačky omylem utrhnul uzávěr vody, z něhož prudce vystříkl gejzír vody. Ten smetl všechny, kteří se rvali na jednu hromadu.

„Já se omlouvám, tohle jsem neměl v úmyslu. Aspoň se vám dostalo osvěžení,“ sdělil jsem všem. Ti spatřili, že mám v rukách utržený uzávěr a vzápětí mě začali honit po celém sklepě i kolem domu.