Příběh tekuté veverky

Tekuté veverky mají těžký život. Nebo dva.

Vylitá veverka ležela pod mohutným chlupatým stromem. V duchu si přála být již dospělá, ale její tlapky měly jiný názor. Saddám ve fraku jí nenápadně pozoroval ze křoví, klobouk ležel opodál. Ty jeho očí!! Veverka si začala popěvovat Chopina a její kožíšek pomalu tekl po fialové trávě – "Už abych byla konečně dospělá a pevná!", blesklo jí zas tekutou hlavou. Chlupatý strom se začal smát a z jeho ran pryštila zelená pryskyřice jak slzy smíchu, slzy hříchu. Saddám si mezitím začal hrát s Emily, která se z ničeho nic zjevila v jeho pistáciové mysli, a přitom stále myslel na to, jak té veverce pomoci. Co když se v její tělo rozteče uplněk? Emily si však nevšímala jeho starostí a chtěla víc nebo nic. Veveruška již počínala ztrácet svou žlutou barvu a začala chladnout, neztrácela však naději na brzké dospění. Životy tekutých veverek jsou vždycky těžké. V tom se zatáhly závěsy a z oblohy začal padat sníh. Saddám se ukryl pod svůj prošoupaný frak, zatímco Emily tančila bezelstně nahá pod stromem. Jakmile se první vločka dotkla Veverky, vrána zrána vyjekla a padla mrtvá k zemi. "No, mohlo to bejt horší", pomyslel si chlupáč strom, jehož mohutné lotosy se houpaly a skákaly jak elektrické výbojky. Sníh zvolna tál a mísil se s veverkou. Ta se díky tomu roztékala čím dál rychleji. Veverka už pomalu ztrácela naději a začala plakat a tím se roztékala ještě více. Emily přestala tancovat. Smutně hleděla na veverku svými modrými oky a urputně přemýšlela o tom, co bude po tom, až se rozteče úplněk. Sněžení ustalo, Saddám se odkryl a pohlédl na nebe. Objevila se polárka a jejích svit zahalil surrealistickou krajinu třpitivou září. Veverka s posledních sil pohlédla na hvězdu, zavřela oči a naposledy vydechla. "Bude jí škoda", povzdechl si Strom, "Kdo mě bude teď drbat na chlupatejch zádech...". A tak tam všichni stáli, koukali na hvězdu a v duchu přemýtali o světlém zítřku. Nebo věčné tmě. Už nevim.

---