Poslední šance

V šeru jsem šmátral rukou po vlhké zdi. Opadávající omítka se mi dostávala pod nehty.

Před sebou jsem zaregistroval pohyb.

Bez varování jsem zmáčkl spoušť a vysypal do tmy skoro půl zásobníku.

V ohnivých záblescích jsem viděl dva, možná tři strážce neživých, jak se svíjejí v prachu na zemi.

Další dva prchali do hlouběji do bezpečí.Kolena se mi podlomily únavou.Pomalu jsem si sedl na zem.

Pach nasládlé krve byl skoro hmatatelný.

Plesnivá omítka mi padala za krk. Už jsem to nevnímal.

Fosforeskující ciferník hodinek  mi říkal že za chvíli  zapadne slunce.

To  znamená že za chvíli se vzbudí Nevyšší z nemrtvých a to je můj konec.

Musím najít jeho rakev dříve než slunce zapadne.

Hrstka strážců, která ještě zbyla,  mi byla neustále v patách.

Byl jsem sám ….Zbytek jednotky už dostali….

 Výhoda strážců  je, že jsou stejně rychlí jako nemrtví a mohou se pohybovat za světla.

Nevýhoda že nejsou nesmrtelní a na jejich zabití nepotřebuješ speciální posvěcené kulky.

Poslední zásobník posvěcených nábojů, jsem si šetřil na Nejvyššího z nemrtvých.

Nikdy jsem si nemyslel že budu věřit na upíry a svěcenou vodu……

Než mi několik z nich zlikvidovalo rodinu ….

A tehdy jsem přísahal….

V zoufalství jsem nastoupil  do speciální  jednotky.

Až tu jsem  pochopil že BŮH existuje a věta „VĚŘ A VÍRA TVÁ TĚ UZDRAVÍ“,

není jen prázdná fráze.

Věřím, že upíři jsou zlo a dokud je ničím, BŮH nade mnou drží svou laskavou ochrannou ruku.

A nejen před upíry. Už mnohokrát jsem se přesvědčil.Věřím že mi jednou vrátí i mou rodinu….

Zbýval ještě jeden zásobník normálních nábojů a baterka.

Vytáhl jsem  z kapsy zmuchlaný plánek podzemního bludiště a rozsvítil  baterku.

Snažil jsem si zapamatovat další směr. Kus zvětralé cihly mě trefil do prsou.

 Baterka mi vyletěla z rukou a rozbila se o zem.

V posledním záblesku jsem zahlédl strážce, jak se blíží ke mně.

Bleskově jsem zamířil a zmáčkl spoušť.

Jeho hlava se  rozstříkla po zdi a bezvládné  tělo se sesulo k zemi.

Rychle jsem se postavil na nohy. Přes velkou bolest na prsou jsem odskočil na bok.

Kopancem těžkých bot jsem srazil dalšího ze strážců k zemi a prudkým úderem pažby,

 jsem mu roztříštil hlavu.

V smrtelné křeči mi sevřel kotník pravé nohy a snažil se mi podtrhnout nohy.

Zmáčkl jsem spoušť samopalu a spustil hlaveň k zemi……

Konečně  se mi podařilo nabrat dech a rozběhl jsem se směrem do středu bludiště.

Přede mnou se otevřela kulatá místnost s otvorem ve stropě, kterým pronikaly poslední paprsky světla. Povzbudilo mě to .

Nastavil jsem tvář paprskům a zavřel oči.

Cítil  jsem si jak mě BŮH hladí  svou laskavou rukou po tváři….

Otevřel jsem oči a začal jsem se rozhlížet kolem sebe.

Kolem dokola bylo několik rakví a všecky byly otevřené.

V každé byla jen hromádka prachu a těžký dřevěný kul.

 Naši se už zřejmě postarali. U zdi leželi  čtyři vojáci s naší jednotky.

Všichni měli rozsápané hrdla a nikde ani kapka krve.

Neměl jsem na výběr  i když jsem věděl že mě to zdrží.

Chytil jsem prvního za nohy a táhl jsem ho po zemi pod paprsky světla.

Sundal jsem mu z krku známku a strčil do kapsy.

Rozepnul jsem mu košili na hrudi. Přiložil jsem dřevěný kůl špicí do míst, kde ještě před chvíli bilo srdce. Chytil jsem samopal pažbou dolů a prudce jsem se rozmáchl….

Prohnul se jak luk, z hrdla se mu vydral nelidský řev.

 Oči se doširoka otevřely a upřely  na mě.

Neuhnul jsem!!

Bušil jsem  jako smyslu zbavený až jsem cítil jak kůl prošel skrz naskrz tělem,

srdcem, až do betonové podlahy. Na to abych hlavu odřízl od těla jsem už  neměl sílu.

Otočil jsem samopal a zmáčkl spoušť.

Rozstříkla se po celé podlaze……. 

Tak jsem to udělal se všemi čtyřmi. Vyčerpáním se mi podlomily kolena.

Klesnul jsem na všecky čtyři a prudce jsem začal zvracet….

Světlo začínalo prudce pohasínat.

Měl jsem ještě asi půl hodiny, abych došel do hlavního sálu, kde měla být  rakev Nejvyššího z nemrtvých.

Postavil jsem se na nohy a rozhlídl jsem kolem sebe.

Ve všech východech stáli strážci a opatrně se blížili ke mně.

Snažili se krýt za výklenky.

Pochopil jsem jejich taktiku, hráli o čas.

To znamenalo že jsem byl blízko hlavního sálu.

Sevřel jsem samopal pevně v ruce a vykročil směrem k severní chodbě,

kde měla být podle plánku cesta k hlavnímu sálu.

Za sebou jsem zaslechl šramot …

Zmáčkl jsem  spoušť a otočil jsem se dozadu.

 Dva strážci kteří se na mě snažili skočit ze zadu, dopadli na zem z rozstříleným hlavami.

Neustále jsem držel spoušť a otočil jsem se zpět. Další dva kteří opustili svoji skrýš padli k zemi.

Zbytek zásobníku jsem jim vystřílel do hlavy a pak už bylo jen slyšet cvaknutí naprázdno.

Poslední ze strážců  se obrovským skokem vrhnul na mě.

Okamžitě jsem padnul na podlahu a vší silou  jsem ho kopnul oběma nohama.

Dopadl  několik metrů ode mě a  nesrozumitelně chrčel. Sebral jsem ze země dřevěný kůl a

rozběhl jsem se k němu. Několika dobře mířenými ranami jsem mu hlavu rozmašíroval na sračku.

 Světlo pohaslo… Sakra!!!

Rozběhl jsem se jak nejrychleji uměl nakonec chodby.

Snažil jsem se  vytáhnout z kapsy zásobník s posvěcenými náboji.

Přede mnou se otevřela malá místnost s jedinou rakví uprostřed.Víko se zrovna začalo zdvíhat.

Ještě jsem neměl zasunutý zásobník.Musím to stihnout než vyleze.

Prudce jsem se odrazil a skočil ze všech sil na víko. Začalo se zdvíhat i se mnou.

Konečně se mi podařilo zasunout zásobník .

Natáhl jsem samopal a….Obrovská síla mě odhodila  i s víkem.Pozdě!!

Těžké víko mě přirazilo ke zdi. Stačil jsem nohy skrčit před sebe a zmáčknout spoušť.

Svěcená voda z roztříštěných kulek se rozstříkla po dřevě.

Bledá ruka s dlouhými nehty odhodila víko na stranu sevřela mi ruku ocelovým stiskem.

Snažil jsem  se natočit hlaveň  směrem k postavě ale najednou tam nebyla.

Jen obrovská síla se mnou mrštila přes celou místnost k protější zdi.

Samopal mi někde cestou  vypadl z ruky.

Než jsem se vzpamatoval, stál přede mnou.

Mrtvolně bledou rukou mě chytil pod krkem a jak ocelový svěrák  mě zdvihl do vrchu.

Díval se mi do očí a řekl : „za  odměnu z tebe udělám svého strážce..“

Mrštil se mnou o protější stěnu. Cítil jsem  jak praskla další žebra a v puse jsem měl plno krve.

Ostrá bolest v pravém rameni, mi ochromila celou pravou ruku.

Zase z ničeho nic stál přede mnou.

Chytil mě pod krkem a sevřel…

Začal jsem ztrácet  vědomí. Z boční kapsy kalhot mi vypadl  nůž ve tvaru kříže….

Pustil mě a zvědavě ho zdvihl…Klesl jsem na zem.

„Tak na tohle ještě věříte, tímhle by si mně chtěl zabít ?? Tak do toho.

Dám ti ještě poslední  šanci, jestli ti tenhle kříž a BŮH pomůže.“

Chytil mě pod krk, postavil mě na nohy a vtiskl mi do ruky nůž.

Sykl jsem bolestí.

„Poslední šance…“

Zadíval se mi do očí.

Vzal moji ruku s nožem a vrazil si ji do žaludku…. „Tak co, pomohl ti ten tvůj BŮH??“

„Pomohl!!“  Řekl jsem a nepřestával jsem se mu dívat do jeho chladných očí…

„A to máš za všecky,“ dodal jsem…

Sevřel jsem rty, stiskl jsem kříž oběma rukama jak nejvíc to šlo.

Cítil jsem jak ampule se svěcenou vodou křupla a obsah vystříkl kanálkem v ostří nože do upírova těla.

Z jeho úst vyšel nelidský řev a pustil mě.

Získal jsem  pár cenných vteřin.

Prudce jsem se odrazil a dokutálel jsem se k  samopalu který mi vypadl z ruky.

Překulil jsem se na záda a přes obrovskou bolest v pravé ruce,

jsem namířil samopal směrem k němu a  stiskl spoušť……

Tělo Nejvyššího z nemrtvých  se začalo za utichajícího chraplavého řevu měnit, v oblaka dýmu a popela……