Asi se neshodnem

Sladkou ohnivou

jsi vstala z pokušení,

mrznu představou,

že tvé zaslíbení

jen jednomu z nás

kosti dře.

Až projdu oponou,

kde zář z vlasů tvých

se v popel mění,

zakřič - Počkej,

nechci rytíře!

Snad pitomcům je lépe

za hradbami,

v těsném hluku zpátečnic,

proč šeptáš ztěžka -

Stýská se mi...

když stojím tu

a tys zmlklá v nic.

Deset tisíc muklů

v modrých pláštích

"odpusť" řve,

stíny pýchy na tvých tvářích

tančí ponuře - ach, ledovění...

Mám kočár odpovědí,

ale dýchat musíš sama,

plamen tónů se náhle

do kapky rosy včlení,

v propadliště pro divadla,

kde černá dáma

v  prázdné hře

ochotníky za pláč mění.