Hledáme nové korektory
Dobrý den,
reaguju na váš dopis z patnáctého ledna. Musím vám říct pane Vomáčka, že jstě mně pěkně naštval. Myslel jsem, že se domluvíme jako normální lidi ale vidím, že to s váma prostě není možný. Tak že aby jste věděl, k vašemu aktuelnímu dluhu osmset čtyřicet tisíc korun si připočtěte dalších padesát jako náhradu ušlého zisku, je to pořád méně, než případné soudní výlohy.
Labyrint tvých gest
Skláním se nad prázdným papírem,
– vrukách třesot –
a na obzoru jen marná myšlenka,
jak pro dnes obelhat prohibici slov.
Zpráva o počasí
Pošmourno
je pošmourně
ve světě lidí,
a jak je vně
Vzpomínka za sklem
Už pár let přebýváš tajně vmém domě,
hned vedle velikých básníků,
skladatelů
i filosofů.
Apeiron
Je těžké najít počátek a horizont svých myšlenek,
když je hloubka duše nezměrná.
Mé nekonečno
Věřím na druhé šance,
hlubiny noci, pohledy jiných,
na tvůj hlas i vůni divokého medu.
Občas mívám
Hrubé ruce lidí
Na něčí rozkaz padnou
stromy podél cest
a ptáci jako ve frontě
začnou osídlovat elektrická vedení.
S podzimními dešti
S podzimními dešti,
rok co rok, se procházím obvyklou cestou
a vídám kaluže na stejných místech,
jakoby se nikdy neztratily.
Kam s novými pocity
Podle kalendáře léto ještě trvá,
ačkoli stromy propůjčují šaty větru –
ranní slunce roztrhává mléko dne
a pije kaluže, drinky zbylé zposledních lijáků.
Ukřivděně pravda paže zvedá
Osud sám mi mnohdy spílá,
zšatů drchá každou nit,
spranýřem pravda provinilá,
přijde se zítra přátelit –
Hledám rytmus pro můj žal
Dohrála dávno plachá lyra,
veselá píseň sklouzla zúst,
múza mi dveře uzavírá
a život chystá další půst.
Čekám na Tebe
Já milosti mrak mám z žebře divů,
kraťoučké mládí, co jde dál,
k nohám ti skládám lásky skývu,
a střežím v tobě ideál.
Pošetilosti
taková pošetilost, chtít
od zmrzlé půdy hrstku květin –
a pod schůdky hledat ztracený klíč
od zámku kbabímu létu,
Panoráma
Dívám se do kraje na louky
a pastviny lemované živými ploty,
vnichž se střídavě vynořují a ztrácejí –
stužky polních cest;
Jen v noci
Modřiny na papíře
od samého zmuchlávání
se ztrácí , -
… vkupě nedopsaných veršů
Úpadek "velké" české literatury
Naše literatura vytvořila za svého tisíciletého vývoje mnoho hodnot, na které můžeme být právem hrdi. Počátky slovanského písemnictví na Velké Moravě v9. století, latinská kronika Kosmova zpočátku 12. století, rozvoj česky psané literatury, která dosáhla ve 14.
Jsi můj blues
Touhy i přátelství khladině lehly,
na modré přídi dnešního ticha,
přešťastný básník, byť na kost zkřehlý,
jako ta lampa vpřítmí vzdychá;
Podzimní motýli
Ještě se proleťte podzimní motýli
než všechno listí zakryje keře
mávejte křídly alespoň na chvíli
Odplouvání
To všechno láska, teď je klid, v koncertním sále přítomnosti, já pro tu perlu šel se bít. Teď neumím tě nazvat jménem, ač v zrcadle jsi stále stejná, dopiji číši a za refrénem, budeš jen tečka obyčejná
… míval jsem lásku, teď je klid.
Vysněná
Posbíral jsem nejmenší střepy vesmíru
a složil nový
tak, jak to dělávají děti,
zprvu jsem hledal návod,
Skica života
Vracet se domů trnů změtí,
vsrdci rány zašlých dob,
život mi nikdo neposvětí,
a nikdo kytku nedá vhrob
Amor
Tak pad jsem, už nejsem
Amor, co střely pouštěl zluku
do hvozdů, kde štěstí byla rodná stráň
dost možná
Podzim zpod Radhoště
Kam ztratily se bledě fialové jazýčky ocúnů
kosi ztrnkových keřů
a zčervenalé listí ze stromů;-
podzim i letos plete barevný svůj vlňák
Modrokřídlý
Mít lehkost, křídla modrásků
bych nepřemýšlel, zda dá se-
hrdinně padnout za lásku.
Nejistota a odhodlání
Bez jiskry vočích odešla jsi nahá,
spugétem modrých chryzantém,
a já jen povzdych –
na lásku se nepřísahá.
Poslední verše, Tobě
Propadl jsem, prohrál –
dostal lekci zmravů,
spseudonymem lásky,
Nejkrásnější plachost
Plachosti dal bych každé zžen,
i krásu šitou znostalgie,
…
avšak nejkrásnější plachostí je,
Marnivost
I přes odtažitost k marnivosti,
často se stane,
že bývá naší vášní.